8 As 170/2016 — Nejvyšší správní soud

8 As 170/2016- 86 - text 8 As 170/2016-94 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Spolek za krajinu kolem nás, se sídlem Nad Kuliškou 462/6, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Na Stárce, s.r.o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem Haštalská 760/27, Praha 1, 2) Ing. Arch. P. B., 3) MUDr. M. B., 4) Mgr. M. B., 5) J. M., 6) Ing. V. J., 7) H. K., 8) P. K., 9) J. K., všichni zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, 10) K. R., 11) Občanské sdružení Za život lidskej, se sídlem Nad Turbovou 16/506, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2014, čj. SMHMP 545025/2013/OST/Če/Ko, v řízení o kasačních stížnostech osob zúčastněných na řízení 1) a 4) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, čj. 11 A 73/2014-102, t a k t o : I. Kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení 1) a 4) s e z a m í t a j í . II. Osoby zúčastněné na řízení 1), 4) a žalovaný n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 11) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 2. 2014, čj. S-MHMP 545025/2013/OST/Če/Ko, bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu Městské části Prahy 5 ze dne 27. 3. 2013, čj. OST.Koš.p.614/264880/2012-Kad-UR, kterým bylo společnosti Na Stárce s.r.o., povoleno umístění stavby obytného souboru s názvem ,,Obytný park Na Stárce“. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) shledal žalobu proti rozhodnutí žalovaného důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Městský soud dospěl k závěru, že se žalovaný fakticky nevypořádal s odvolací námitkou, spočívající v tvrzení žalobce, že záměr není v souladu s územním plánem, protože změnu územního plánu č. U 0909/2010 s platností od 24. 11. 2010, kterou byl koeficient míry využití navýšen na hodnotu D, bylo možné provést pouze pro konkrétní projekt a provedením změn pozbývá původní územní plán platnosti. Žalobce rovněž poukázal na výkresy zachycující úpravu územního plánu a skutečného řešení území a namítl, že jen z letmého porovnání je zřejmé, že předložený projekt schválené úpravě neodpovídá. Žalovaný při vypořádání této námitky pouze odkázal na stanovisko pořizovatele územního plánu ze dne 18. 8. 2012. Toto stanovisko nebylo součástí správního spisu. Správní spis obsahoval pouze vyjádření zpracovatele územního plánu, tj. Magistrátu hl. m. Prahy, odboru územního plánu, ze dne 13. 8. 2012. V něm byl konstatován soulad záměru s úpravou územního plánu hl. m. Prahy č. U 0909/2010, ale ani toto vyjádření neobsahovalo věcnou a právní argumentaci reagující na odvolací námitku žalobce. [4] Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů označil městský soud rozhodnutí žalovaného také ve vztahu k odvolací námitce, podle které stavební zákon ani platný územní plán nezná termín „modifikace úpravy územního plánu“ a neexistuje tak pravomoc takovou modifikaci provádět. Žalovaný se s touto odvolací námitkou nevypořádal. Nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů bylo i vypořádání odvolací námitky, podle které existoval rozdíl mezi plochami zeleně a plochami bytových domů A, B, jak byly na základě výpočtů žadatele uvedeny v původní a v doplněné dokumentaci. Žalovaný totiž pouze odkázal na dokumentaci, jejíž součástí je výpočet míry využití území a koeficient zeleně s tím, že uvedený výpočet je možno akceptovat. Městský soud se neztotožnil ani s vypořádáním námitky, týkající se rozporu v rozměrech jednotlivých porovnávaných podlaží. Žalovaný totiž odkázal na dispoziční řešení, jež bude předmětem stavebního řízení, a uvedl, že podlaží domu A a B nejsou totožná, neboť se liší např. umístěním lodžií. Žalobce však v odvolání konkrétně označil podlaží, u kterých je vypočtena hrubá podlažní plocha odlišně, a to ačkoliv jsou rozměrově a dispozičně zcela shodná. Žalovaný se nezabýval výkresy, z nichž je zřejmé, že tvrzení žalobce je pravdivé. [5] Městský soud se neztotožnil se zpochybněním aktivní legitimace žalobce ze strany osob zúčastněných na řízení a uzavřel, že hmotněprávní argumentace osob zúčastněných na řízení nemůže zhojit vady žalobou napadeného rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalobce má právo na řádné a logické vypořádání svých odvolacích námitek odvolacím správním orgánem po stránce skutkové a právní. V posuzované věci se však takového vypořádání námitek ze strany žalovaného žalobci nedostalo. II. Kasační stížnosti, vyjádření žalobce a replika osoby zúčastněné na řízení 1) II.A Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení 1) [6] Proti výroku I. rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení 1) [dále jen „stěžovatelka 1)“] kasační stížnost co do obsahu opřenou o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatelka 1) namítla, že závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného je nesprávný a hraničí s nepřípustným formalismem. Žalovaný se totiž v odvolacím řízení vypořádal s námitkami žalobce i dalších účastníků řízení, přičemž jeho rozhodnutí dává odpověď na otázku, proč je umisťovaný projekt v souladu s územním plánem. Podle stěžovatelky 1) nelze povinnost rozhodnutí řádně odůvodnit interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Stěžovatelka 1) odkázala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk proti Nizozemí, stížnost č. 16034/90, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, čj. 7 As 169/2014-55 a na nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08; uvedla, že městský soud v nich uvedené závěry nevzal do úvahy a postupoval v rozporu s nimi, protože požadoval detailní odůvodnění ke každé i marginální námitce žalobce. Rozhodnutí žalovaného tak bylo zrušeno z malicherných důvodů. [8] K závěru městského soudu o nevypořádání odvolací námitky, týkající se souladu záměru s územním plánem, namítla, že v rozhodnutí žalovaného došlo zřejmě k omylu v psaní – datum 13. 8. 2012 bylo zaměněno za datum 18. 8. 2012 – je však nepochybné, že žalovaný vycházel z vyjádření ze dne 13. 8. 2012. V tomto vyjádření je uvedeno, že změna č. U 0909/2010 byla vydána pro záměr „Obytný park Na Stárce“ a že došlo ke stanovení kódu míry využití území z C na D. Nelze proto hovořit o nepřezkoumatelnosti v tom smyslu, že nedošlo k vypořádání námitky o možnosti provedení změny územního plánu pouze pro konkrétní projekt; předmětné vyjádření obsahovalo dostatek věcné argumentace pro učinění závěru, že změna č. U 0909/2010 byla provedena pro účely záměru, který byl projednáván v územním řízení. [9] Nelze hovořit ani o nepřezkoumatelnosti ve vztahu k námitce, podle které předložený projekt neodpovídá schválené úpravě územního plánu č. U 0909/2010. Žalobce je totiž přesvědčen, že pokud je ve změně územního plánu uveden výkres, v němž je určité hmotové rozmístění jednotlivých objektů, pak umístění jednotlivých objektů musí být naprosto stejné i v územním rozhodnutí. To je ovšem zřejmý omyl, protože při posuzování souladu záměru s územním plánem se ověřuje, zda počet objektů, jejich podlahová plocha, plocha zeleně apod. vyhoví požadavkům územního plánu, ale neposuzuje se, kde přesně budou objekty umístěny; to je předmětem až územního řízení. Ve vyjádření pořizovatele územního plánu ze dne 13. 08. 2012 bylo upozorněno na skutečnost, že vlastní řešení stavby je závislé na splnění vyhlášky č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, čímž bylo dáno najevo, že otázka „kam“ budou jednotlivé objekty umisťovány, bude vyřešena v územním řízení. Námitka žalobce, že po letmém porovnání projektu s úpravou územního plánu č. U 0909/2010 je zřejmý nesoulad, proto nemůže principiálně obstát. [10] K závěru městského soudu o nevypořádání námitky, podle které stavební zákon ani platný územní plán nezná termín „modifikace úpravy územního plánu“, v rozhodnutí žalovaného namítla, že správní orgány tuto námitku vypořádaly v částech svých rozhodnutí, v nichž se zabývaly tvrzeným nesouladem záměru s územním plánem. Žalovaný i Úřad městské části Praha 5 podrobně rozvedli úpravu územního plánu, jeho následné změny a úpravy, z čehož dovodili soulad záměru s územním plánem. Správní orgány tak reagovaly na uvedenou námitku názorem odlišným od názoru žalobce, čímž námitku minimálně implicitně vypořádaly. Navíc správní orgány nejsou povolány k tomu, aby poskytovaly závazný výklad právních předpisů či pojmu „modifikace úpravy územního plánu“. Argumentace stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj je rovněž nepřípustná, protož