9 As 155/2016 — Nejvyšší správní soud

9 As 155/2016- 224 - text 9 As 155/2016 - 229 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2010, č. j. 13154-12/2010-ERU, za účasti osoby zúčastněné na řízení: FINE DECORATING a.s., se sídlem Modřická 486/34, Moravany, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Heršpická 813/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 62 A 84/2013 - 282, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného specifikované v záhlaví. Tímto rozhodnutím jí byla udělena dne 22. 12. 2010 licence č. 111017612 na výrobu elektřiny využívající sluneční záření. [2] Krajský soud se v napadeném rozsudku zabýval otázkami týkajícími se doložení vlastnického či užívacího práva k energetickému zařízení a prokázáním finančních předpokladů, ve kterých se se žalobními námitkami neztotožnil. Částečně však dal žalobci za pravdu, pokud jde o doložení technických předpokladů. K poslední otázce zejména uvedl, že bylo prokázáno, že revizní technik M. V. vyhotovil revizní zprávu ze dne 19. 11. 2010, na jejímž podkladě bylo napadené rozhodnutí vydáno, v době, kdy teprve probíhalo osazování fotovoltaickými panely, tedy před dokončením všech podstatných částí elektrárny. Jelikož výše uvedené otázky nebyly v řízení před Nejvyšším správním soudem rozporovány, nebude je dále kasační soud více rozebírat. [3] K otázce dobré víry krajský soud uvedl, že ji dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 As 256/2015 – 229, ve věci ZONAS a.s. (dále jen „rozsudek Zonas“), nelze dovodit z pouze pasivního přístupu stěžovatelky. Její dobrou víru nelze spatřovat v tom, že jí dílo mělo být dodavatelem dodáno tzv. na klíč, včetně revizní zprávy. Navíc jí ani tento pasivní přístup přiznat nelze, jelikož v průběhu výstavby byla zhotovitelem informována o změně počtu a typu fotovoltaických panelů. [4] Revizní zpráva tedy dle krajského soudu nemohla být dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí o udělení licence, neboť neprokazovala bezpečnost, a tedy technickou způsobilost energetického zařízení. Dobrou víru ve správnost napadeného rozhodnutí stěžovatelka nenabyla, proto soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [5] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatelka kasační stížností i jejím doplněním směřuje pouze proti závěru krajského soudu ohledně její dobré víry. Namítá, že přehlédl, že nešlo o revizní zprávu „od stolu“, ale že revizní technik postupoval pečlivě, s odbornou péčí dle nejlepšího vědomí. Revizní zprávu vyhotovoval po dobu 14 dní a byl v dobré víře, že postupoval řádně. Revizní zpráva nebyla ani žádným způsobem zfalšovaná. Krajský soud neprovedl výslech revizního technika, který mohl osvětlit jeho přístup při provádění revize. Zdůraznila, že otázku dobré víry je nutno posuzovat v kontextu roku 2010, kdy nebyla jednotná praxe v tom, jak se má revize provádět. K tomu se dospělo až zpětně v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Namítala, že byla čistě pasivním příjemcem fotovoltaické elektrárny a licence. Poprvé v životě uzavřela smlouvu o dílo na výstavbu elektrárny s profesionály v oboru, kteří na celou výstavbu dohlíželi. Neměla ponětí o tom, že pro získání licence bylo nutné předložit revizní zprávu. Revizní technik pracoval pro společnost, která byla dodavatelem společnosti SKANSKA, která byla dodavatelem zhotovitele díla – společnosti LUMEN ENERGETICKÝ DEVELOPMENT. Tyto společnosti byly v roce 2010 naprostou špičkou v oboru. Vše navíc dozorovala investující banka. Její dobrá víra vyplývala z dokumentů ve správním spise, zejména z technického posudku (energetického auditu pro účely posouzení rizik projektu financující institucí) vypracovaného energetickým specialistou. Spatřovala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v tom, že uvedl, že pasivní přístup nemůže založit dobrou víru, ale vzápětí uvedl, že nebyla ani pasivním příjemcem díla na klíč. Právě projednávaný případ je odlišný od toho, který řešil Nejvyšší správní soud v rozsudek ve věci Zonas, jelikož v této věci bylo na technika naléháno, aby vyhotovil revizi rychle. To je zcela odlišná situace od případu právě projednávaného, jelikož technik zpracovával revizní zprávu po dobu 14 dní. Krajský soud neuvedl, co vyvrací dobrou víru stěžovatelky. Dobrou víru dovozovala stěžovatelka i z toho, že do vydání napadeného rozsudku krajského soudu uběhlo více než 5 a půl roku. Zrušení napadeného rozhodnutí by mělo závažné dopady na rodiny akcionářů. Upozornila, že proti ní nebylo nikdy zahájeno trestní řízení. Postup žalobce byl diskriminační, když napadl žalobou pouze vybrané příjemce licence na výrobu elektřiny využívající sluneční záření, i když byl generálně přesvědčen, že vyhotovení revizní zprávy před dokončením fotovoltaické elektrárny způsobuje její neplatnost či nezpůsobilost prokázat bezpečnost. [7] Žalobce v první části vyjádření ke kasační stížnosti souhlasil se závěry krajského soudu týkající se nutnosti dokončení elektrárny k vyhotovení revizní zprávy. Dále uvedl, že revizní technik nemohl být v dobré víře, že revizi provedl řádně, protože v revizní zprávě zmínil fotovoltaické panely, aniž by je řádně revidoval. K námitce, že krajský soud neprovedl výslech revizního technika, uvedl, že stěžovatelka na jeho výslechu při ústním jednání netrvala a jeho svědeckou výpovědí by pouze prokázala jeho náhled na provádění revize. Upozornil, že tři zaměstnanci zpracovatele díla byli odsouzeni k trestu odnětí svobody za trestný čin podplácení za to, že zaměstnanci žalovaného nabídli v rámci správního řízení o udělení licence pro žadatele Solar CD s.r.o. úplatek. Byla čistě spekulace stěžovatelky, že by i v ostatních případech vydání licence k výrobě elektřiny, proti kterým žalobce nepodal žaloby, byly předkládány vadné revizní zprávy. [8] Ve vztahu k dobré víře uvedl, že souhlasí s posouzením krajského soudu. Ze smlouvy o dílo plyne, že stěžovatelka měla oprávnění vstupovat na staveniště, kontrolovat způsob provádění díla, nahlížet do stavebního deníku a svolávat kontrolní dny. Zároveň byla průběžně informována o změně počtu a typu fotovoltaických panelů. Musela tedy vědět, v jakém stavu se energetické zařízení v době revize nacházelo. Řízení o licenci k výrobě elektřiny je postaveno tak, že je to žadatel, kdo musí prokazovat splnění zákonných požadavků. To, že stěžovatelka nevěděla o potřebě předložení revizní zprávy, dokazuje její apatický přístup vůči správnímu řízení. Stěžovatelka navíc byla vyzvána, aby odstranila nedostatky žádosti a předložila revizní zprávu. Rozsudek ve věci Zonas označil na projednávanou věc za přiléhavý. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2012, proto nebyla stěžovatelka trestně stíhaná. [9] Stěžovatelka v replice na vyjádření žalobce reagovala na jeho vyjádření a zároveň doplnila svoji kasační stížnost. Uvedla, že zhotovitel díla měl dostat zaplaceno až poté, co bude fotovoltaická elektrárna kompletně dostavěna a bude disponovat řádnou licencí pro její provoz. Souhlasila s krajským soudem, že ve světle vývoje judikatury Nejvyššího správního soudu je důvodné se domnívat, že revizní technik nepostupoval správně. Mezi jeho vadným jednáním a sankcí v podobě odebrání licence ovšem absentuje zavinění stěžovatelky. Trestní stíhání, na které odkazoval žalobce ve věci Solar CD s.r.o., se žádným způsobem netýkalo stěžovatelky. Zhotovitel díla je v současné době v insolvenčním řízení, proto v případě zrušení napadeného rozhodnutí je případný regresní nárok stěžovatelky vůči zhotoviteli díla bez reálné naděje na uspokojení. Pokud by žalovaný postupoval řádně, nevznikla by stěžovatelce povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za dílo, což byla také její jediná povinnost plynoucí ze smlouvy o dílo. Všechna ostatní ustanovení smlouvy o dílo představovala pouze její práva, nikoliv povinnosti. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 313/2015 – 492, ve věci FVE III Tuchlovice s. r. o. (dále jen „rozsudek FVE Tuchlovice“), jehož závěry dop