9 As 246/2016 — Nejvyšší správní soud

9 As 246/2016- 46 - text 9 As 246/2016 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Invest Troja s.r.o., se sídlem Košická 63/30, Praha 10, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2013, č. j. 42008/2013-MZE-16231, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, č. j. 11 A 140/2013 – 68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému tamtéž. Žalovaný jím zamítl stěžovatelčino odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále „magistrát“) ze dne 9. 4. 2009, č. j. S-MHMP-513385/2007/OOP-IV-965/R-35/2009/Fi, vydané v pochybnostech podle § 3 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění v době rozhodné (dále jen „lesní zákon“). [2] Pro pořádek je vhodné doplnit, že magistrát ve věci poprvé rozhodl rozhodnutím ze dne 7. 5. 2008, č. j. S-MHMP-513385/2007/OOP-IV-965/R-61/2008/Fi, které však bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 7. 2008, č. j. 24594/2008-16210. Následovalo druhé rozhodnutí magistrátu, a to ze dne 9. 4. 2009, č. j. S-MHMP-513385/2007/OOP-IV-965/R-35/2009/Fi, které bylo potvrzeno a odvolání stěžovatelky zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 7. 2009, č. j. 21028/2009-16210. Druhé rozhodnutí žalovaného však bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 24. 5. 2013, č. j. 5 Ca 184/2009 – 37. Dne 8. 7. 2013 žalovaný vydal třetí rozhodnutí o odvolání v této věci; v tomto případě se již jedná o rozhodnutí citované v záhlaví. Stěžovatelka se proti němu bránila žalobou podanou u městského soudu, který ji nejprve odmítl usnesením ze dne 22. 9. 2015, č. j. 11 A 140/2013 – 40. Toto usnesení však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 230/2015 – 34. V dalším řízení se městský soud zabýval meritem věci a vydal rozsudek uvedený v záhlaví, který je nyní předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu. [3] Správní rozhodnutí se týkala pozemku parc. č. X, obci P., který je ve vlastnictví stěžovatelky. Pozemek byl v katastru nemovitostí veden jako „ostatní plocha – zeleň“, magistrátu však vznikla pochybnost o tom, zda není určen k plnění funkcí lesa (řízení bylo zahájeno po té, co magistrát zjistil, že na pozemku dochází ke kácení a poškozování dřevin). Po zhodnocení faktického stavu dospěl k závěru, že se o pozemek s tímto určením jedná, s čímž se ztotožnil i žalovaný. Roli dle jejich názoru nehrálo rozhodnutí Národního výboru hlavního města Prahy ze dne 23. 3. 1970, č. j. OKHZ 2572/69, 176/70 (dále jen „rozhodnutí z roku 1970“), kterým došlo k vynětí pozemku z tehdejšího lesního fondu, jelikož nikdy nedošlo k realizaci jeho účelu – zřízení botanické zahrady. [4] Městský soud v postupu správních orgánů neshledal žádná zásadní pochybení. V první části vlastního odůvodnění vysvětlil, že pro posouzení, zda se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa, je rozhodný jeho faktický stav. Relevantní pochybnosti o charakteru pozemku proto mohly vzniknout i přes to, že pozemek stěžovatelky byl v minulosti vyňat z lesního fondu. Rozhodnutí z roku 1970 sice existuje a je platné (současná ani předchozí právní úprava neupravuje postup, jehož výsledkem by mohlo být zrušení tohoto rozhodnutí), pozbylo však účinků. Byl konzumován jeho skutečný obsah, jelikož nebyl realizován účel, pro který byl pozemek z tehdejšího lesního fondu vyňat. Vzhledem k tomu, že došlo k zásahům do dřevin, aniž by bylo možné učinit jednoznačný závěr o charakteru pozemku, zahájení řízení bylo namístě. [5] Následně se městský soud věnoval vlastnímu charakteru pozemku. Zdůraznil, že nemusí plnit veškeré funkce lesa, aby byl pozemkem k tomu určeným. V projednávané věci byly jako podstatné vyhodnoceny mimoprodukční funkce, zejména funkce rekreační s ohledem na blízkost bytové zástavby. Podotkl také, že kdyby nedošlo k protiprávnímu kácení a poškození dřevin, pozemek by stále plnil i funkce další. Odlesněním nedošlo k zániku jeho charakteru jako pozemku určeného k plnění funkcí lesa. [6] Nepřisvědčil ani dalším žalobním námitkám. Nestrannost znaleckého posudku není dle jeho názoru zpochybněna tím, že magistrát komunikoval se znaleckým ústavem předem. Tento postup není nezákonný, neboť zohledňuje požadavek zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád“), pro případ, že by znalec odmítl nebo ze zákonem aprobovaných důvodů nemohl posudek vyhotovit. [7] Stěžovatelce nedal za pravdu v názoru, že napadené rozhodnutí je nezákonné proto, že jí před vydáním tohoto rozhodnutí nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedoplňoval žádné podklady, byla by další výzva k seznámení a vyjádření se k nim nadbytečná. [8] Podle městského soudu nemohla být opodstatněná ani námitka, že žalovaný nevycházel ze skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Sám žalovaný měl totiž evidentně za to, že se zjištěný skutkový stav nezměnil a stěžovatelka nic takového v průběhu správního řízení nenamítala. [9] Nepřisvědčil ani tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí z důvodu neprovedení důkazu znaleckým posudkem, který ve věci stěžovatelka předložila. Zdůraznil, že správní řízení je v souladu s § 82 odst. 4 správního řádu ovládáno zásadou koncentrace. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelka se již dne 3. 4. 2009 (správně 4. 3. 2009, pozn. NSS) seznámila s obsahem znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Lesprojekt východní Čechy s. r. o. (dále „Lesoprojekt“), při seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne 23. 4. 2009 (správně 23. 3. 2009, pozn. NSS) však neuplatnila žádné připomínky. Důkaz znaleckým posudkem, který sama obstarala, přesto navrhla až v odvolacím řízení. [10] Závěrem konstatoval, že nesouhlas stěžovatelky s tím, aby její pozemek byl určený k plnění funkcí lesa, je v projednávané věci irelevantní, jelikož zákon vychází ze skutečné povahy pozemku a souhlas jeho vlastníka se pro rozhodnutí podle § 3 odst. 3 lesního zákona nevyžaduje. II. Obsah kasační stížnosti [11] Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodů podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [12] Stěžejní část její argumentace se odvíjí od nesouhlasu s hodnocením vlivu rozhodnutí z roku 1970. Vychází z toho, že jím bylo konstitutivně rozhodnuto o charakteru pozemku, rozhodnutí je platné a nebylo zrušeno, proto je i nadále účinné. Důvody, o které městský soud opřel svůj závěr o tom, že pozbylo účinnosti, považuje za vnitřně rozporné, neboť není možné, aby současně došlo ke konzumaci obsahu rozhodnutí a nenaplnění jeho účelu. V souvislosti s tím rozporuje právní kvalifikaci rozhodnutí. Podle stěžovatelky z něj nevyplývá, že by jeho podmínkou bylo vybudování botanické zahrady. Jednalo se o pouhý materiální motiv rozhodujícího správního orgánu, jehož nerealizace k zániku účinnosti rozhodnutí nevede. Účinnost rozhodnutí nebyla omezena lhůtou. [13] Má za to, že existence rozhodnutí z roku 1970 vylučuje jakékoli pochybnosti o charakteru pozemku, proto vůbec nemělo dojít k zahájení řízení v pochybnostech, případně mělo dojít k zastavení řízení z důvodu překážky rei iudicatae. Není možné, aby správní orgán rozhodoval v již rozhodnuté věci, pokud zákon takovou situaci nepředvídá. [14] S otázkou, zda byly splněny podmínky pro zahájení řízení, souvisí námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatelka se domnívá, že městský soud dostatečně nevypořádal žalobní námitky rozporující závěr žalovaného, že zahájení řízení bylo namístě proto, že skutečný stav neodpovídal stavu evidenčnímu. Ve své argumentaci upozorňovala, že tímto náhledem by stav skutečný a evidenční byly v rozporu už od roku 1970, správní řízení však bylo zahájeno až v roce 2006, kdy došlo k částečnému odlesnění pozemku a kdy tedy naopak byl stav skutečný se stavem evidenčním v souladu. Dle jejího názoru nelze argumentovat tím, že se nikdo nemůže dovolávat stavu, který vznikl v rozporu s právními předpisy (odlesnění pozemku), neboť odlesnění pozemku nebylo protiprávní a navíc je nelze přičítat stěžovatelce. Má za to, že městský soud na tuto argumentaci reagoval pouze částečně a navíc při tom vycházel z nesprávného dílčího závěru, že zanikla účinnost rozhodnutí z roku 1970. [15] Nesouhlasí s názorem, že pro příslušnost k pozemků