9 Azs 288/2016 — Nejvyšší správní soud

9 Azs 288/2016- 30 - text 9 Azs 288/2016 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: T. N. P., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2015, č. j. MV-83558-3/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 10. 2016, č. j. 65 A 6/2015 - 35, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 10. 2016, č. j. 65 A 6/2015 - 35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), jímž bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 12. 1. 2015, č. j. MV-83558-3/SO-2014. Tímto rozhodnutím stěžovatelka zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 18. 4. 2014, č. j. OAM-2520-19/ZR-2013, jímž bylo žalobkyni zrušeno povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době, není-li výslovně uvedeno jiné znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [2] Krajský soud v napadeném rozsudku, který je dostupný z www.nssoud.cz, poukázal na čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), dle něhož má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života. [3] Dle krajského soudu stěžovatelka v posuzované věci Úmluvu vůbec neaplikovala. Je sice pravdou, že § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců neukládá správním orgánům, aby se zabývaly přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života cizince, avšak § 174a zákona o pobytu cizinců, který je zařazen mezi společná ustanovení daného zákona, stanoví, že při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců dle krajského soudu odkazuje na všechna rozhodnutí dle daného zákona, neboť nerozlišuje mezi jednotlivými typy rozhodnutí. [4] Krajský soud si byl vědom toho, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 Azs 218/2015 - 51 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), uvedl v bodě [21], že „v případě rozhodování o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zákonodárce nedal správnímu orgánu možnost správního uvážení a posouzení situace z hlediska přiměřenosti rozhodnutí.“ Nejvyšší správní soud se však v bodech [21] až [23] zmíněného rozsudku k přiměřenosti vyslovil pouze ve vztahu k § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. V rozsudku sp. zn. 9 Azs 218/2015 tak dle krajského soudu Nejvyšší správní soud žádným způsobem nehodnotil, jak je to s posuzováním přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců nebo dle čl. 8 Úmluvy. [5] Na čl. 8 Úmluvy se váže princip proporcionality jako obecný právní princip, který má svůj projev v testu proporcionality, dle něhož se provádí 1) test vhodnosti (zda zrušení trvalého pobytu umožňuje dosáhnout sledovaný cíl), 2) test potřebnosti (zda zrušení trvalého pobytu je ve vztahu k dotčeným základním právům nejšetrnější z více možných prostředků k dosažení cíle) a 3) test poměřování (tj. porovnání v kolizi stojícího základního práva a veřejného zájmu). [6] Stěžovatelka na řešení případu neaplikovala ani § 174a zákona o pobytu cizinců, ani čl. 8 Úmluvy či princip proporcionality, čímž pochybila, obzvláště za situace, kdy žalobkyně v odvolání namítala svůj vysoký věk, udělení trvalého pobytu z humanitárních důvodů a skutečnost, že dlouhodobě pobývá na území České republiky ve společné domácnosti se svým vnukem a že ve Vietnamu nemá žádnou rodinu. [7] Vzhledem ke shledanému pochybení se krajský soud nezabýval dalšími žalobními námitkami a rozhodnutí o odvolání zrušil dle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a věc vrátil stěžovatelce k dalšímu řízení. II. Obsah kasační stížnosti správního orgánu [8] Stěžovatelka namítla, že povinnost posoudit přiměřenost rozhodnutí při postupu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců z daného ustanovení nevyplývá. Nejde o opomenutí zákonodárce, neboť při rušení jiných povolení k trvalému pobytu, a to dle § 77 odst. 2 a § 87l odst. 1 zákona o pobytu cizinců, je tato povinnost zákonodárcem výslovně zmíněna. V důsledku judikatury správních soudů ohledně občasné nepřiměřenosti rozhodnutí v pobytových věcech cizinců byla řada ustanovení zákona o pobytu cizinců novelizována tak, že byla stanovena povinnost posoudit dopad rozhodnutí na soukromý a rodinný život cizince (jde např. o §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). V případě rozhodování dle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců však k žádné novelizaci nedošlo, což je jasný úmysl zákonodárce. [9] Při rušení platnosti povolení k trvalému pobytu cizince se dle výslovného znění § 77 odst. 2 zákona o pobytu cizinců posuzuje přiměřenost rozhodnutí s ohledem na zásah do soukromého a rodinného života cizince. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že zákonodárce chtěl postup dle § 77 odst. 2 zákona o pobytu cizinců odlišit od rušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 zmíněného zákona, kde není předepsáno posuzování přiměřenosti. Krajský soud však v napadeném rozsudku nerespektuje odlišné požadavky patrné z porovnání úpravy v § 77 odst. 1 a v § 77 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. [10] Dopady zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců jsou zmírněny zakotvením demonstrativního výčtu závažných důvodů, pro které platnost povolení k trvalému pobytu nebude zrušena ani tehdy, když cizinec pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců. Není proto důvod požadovat ještě posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) daného zákona do soukromého a rodinného života cizince. [11] Stěžovatelka odkázala na bod [21] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 Azs 218/2015 - 51, v němž byl potvrzen názor, že při rušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců není třeba zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí. Dále poukázala na shodný právní názor v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 57 A 40/2015 - 61. Odkázala rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016 - 30, kde je uvedeno, že z § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 18. 12. 2015, je zřejmé „že zákonodárce provedenou novelou zákona o pobytu cizinců v případech závažného protiprávního jednání cizince (trestněprávního charakteru) upustil v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu od dalšího zkoumání přiměřenosti z hlediska zásahu zrušujícího rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života cizince.“ [12] Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že § 174a zákona o pobytu cizinců představuje jakousi generální klauzuli, která se uplatní u každého rozhodnutí dle zákona o pobytu cizinců. Dané ustanovení se totiž aplikuje jen tehdy, když zákon o pobytu cizinců výslovně požaduje posoudit přiměřenost rozhodnutí. [13] Nad rámec uvedené argumentace stěžovatelka poznamenala, že nesouhlasí s výtkou krajského soudu o nezohlednění vysokého věku žalobkyně, jejího dlouhodobého pobytu v České republice a toho, že žalobkyně nemá ve své vlasti žádné příbuzné. Důvodem pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo zjištění, že žalobkyně dlouhodobě pobývala ve Vietnamu, přičemž do České republiky podnikala jen krátké výlety. Žalobkyně před zrušením platnosti povolení k dlouhodobému pobytu strávila podstatnou část rozhodného období v zemi původu, aniž by to jejím příbuzným v České republice jakkoli vadilo. Žalobkyně byla opakovaně schopná podstoupit dlouhé a namáhavé lety z Vietnamu do Evropy a zpět. Není tak zřejmé, jak měl být zohledněn věk žalobkyně. Navíc zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nestaví nepřekonatelnou bariéru mezi žalobkyni a Če