6 As 16/2004 — Nejvyšší správní soud

Vol 11/2017- 22 - text Vol 11/2017 - 25 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy, Michaely Bejčkové, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) v právní věci navrhovatelky: Mgr. Š. S., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) prof. MUDr. Věra Adámková, CSc., 3) Ing. Dana Balcarová, 4) Marek Benda, 5) Mgr. Jana Černochová, 6) Mgr. Jan Čižinský, 7) Ing. Jiří Dolejš, 8) Petr Dolínek, 9) Mgr. Jan Farský, 10) Dominik Feri, 11) Mgr. Václav Klaus, 12) Mgr. Jiří Kobza, 13) Robert Králíček, 14) Jan Lipavský, 15) Mgr. et Mgr. Jakub Michálek, 16) Ing. Patrik Nacher, 17) Ing. Markéta Pekarová Adamová, 18) JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., 19) Ondřej Profant, 20) PhDr. Olga Richterová, 21) Karel Schwarzenberg, 22) MgA. Martin Stropnický, 23) doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc., 24) prof. JUDr. Helena Válková, CSc., 25) PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. ve věci „návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako celku a návrhu na vyslovení neplatnosti volby zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“, takto: I. Návrh na neplatnost volby odpůrců 2) prof. MUDr. Věry Adámkové, CSc., 3) Ing. Dany Balcarové, 4) Marka Bendy, 5) Mgr. Jany Černochové, 6) Mgr. Jana Čižinského, 7) Ing. Jiřího Dolejše, 8) Petra Dolínka, 9) Mgr. Jana Farského, 10) Dominika Feriho, 11) Mgr. Václava Klause, 12) Mgr. Jiřího Kobzy, 13) Roberta Králíčka, 14) Jana Lipavského, 15) Mgr. et Mgr. Jakuba Michálka, 16) Ing. Patrika Nachera, 17) Ing. Markéty Pekarové Adamové, 18) JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D., 19) Ondřeje Profanta, 20) PhDr. Olgy Richterové, 21) Karla Schwarzenberga, 22) MgA. Martina Stropnického, 23) doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc., 24) prof. JUDr. Heleny Válkové, CSc., 25) PhDr. Pavla Žáčka, Ph.D. poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volbách konaných 20. 10. 2017 a 21. 10. 2017 se zamítá. II. Ve zbytku s e návrh odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Návrhem ze dne 27. 10. 2017 se navrhovatelka domáhala rozhodnutí o neplatnosti voleb. Jako eventuální petit navrhla, aby soud rozhodl o neplatnosti volby kandidátů zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji hlavní město Praha za politickou stranu TOP 09 a politická hnutí ANO 2011 a Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) a všech jejich případných náhradníků, eventuálně aby Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti volby všech kandidátů zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji hlavní město Praha a jejich případných náhradníků. [2] Navrhovatelka uvedla, že ve volební kampani byly zobrazovány vojenské zbraně a využívány výzvy k násilí. Konkrétně poukázala na volební spot a billboard politického hnutí ANO 2011, volební spoty a letáky politické strany TOP 09, a plakáty politické strany REALISTÉ. Takový způsob volební kampaně navrhovatelka považuje za neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu a nebezpečný a neodpovědný vůči občanům. Volby vedené pod vlivem zbraní nejsou svobodné ve smyslu čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Ústavy. I přes skutečnost, že zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky (dále jen „volební zákon“), nezná kategorii absolutních vad voleb, je navrhovatelka přesvědčena, že výše uvedené vady zakládají absolutní neplatnost voleb. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, která opakovaně potvrdila neexistenci absolutních vad voleb, nebere v úvahu vady extrémní, jako je právě např. výskyt zbraní a výzev k násilí. V takové situaci by kategorie absolutní vady měla být dovozena přímou aplikací Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelka dále uvedla, že je přesvědčena, že by měla existovat volební ochrana proti podobnému chování volebních subjektů. [3] Vedle výše uvedené absolutní vady se ve volbách vyskytla i vada relativní, která hrubým výsledkem ovlivnila výsledek voleb, a to způsob vedení volební kampaně politického hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD). Ústředním motivem volební kampaně tohoto hnutí byla hesla „Stop islámu“ a „Ne islámu“. Toto heslo je nejenom „do nebe volající hloupost“, neboť vystavení „stopky“ islámu je s ohledem na jeho celosvětové rozšíření zjevně nemožné, ale zároveň se jedná o výzvu k protiústavnímu jednání a je v rozporu se svobodou vyznání garantovanou v čl. 15 a čl. 16 Listiny základních práv a svobod. Citované volební heslo připomíná fašistické heslo „Jude Raus“. Ačkoliv je migrační krize závažný problém a integrace lidí z odlišného kulturního prostředí bude v budoucnosti velmi komplikovaná, nelze celou komplexní a složitou situaci řešit vyvoláváním nenávisti a strachu, jak to činilo hnutí SPD. V České republice žije bezproblémově mnoho osob vyznávajících islám a tyto osoby se nyní v důsledku výše uvedeného jednání musí cítit ohroženy na svých právech. Vedení volební kampaně ze strany SPD je tedy ve zjevném rozporu s § 16 odst. 5 volebního zákona, neboť taková kampaň není vedena čestně a poctivě, a s čl. 1 odst. 1 Ústavy. Způsob vedení volební kampaně politického hnutí SPD je natolik neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, že by mělo být rozhodnuto o neplatnosti voleb všech kandidátů politického hnutí SPD, resp. o vylovení neplatnosti voleb jako celku. Eventuálně má tato vada za následek neplatnost volby kandidátů v hlavním městě Praze, neboť masivnost volební kampaně postavené na hesle „Stop islámu“ musela mít nutně značný vliv na rozhodování voličů, čímž došlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb. [4] S ohledem na výše uvedené vady navrhovatelka formulovala tři návrhy. Primárním návrhem se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny konaných dne 20. a 21. 10. 2017 jako celku. Pro případ, že by Nejvyšší správní soud došel k závěru, že nemá pravomoc o takovém návrhu rozhodnout, navrhla navrhovatelka, aby řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na posouzení ústavnosti § 87 odst. 1 volebního zákona, případně aby tento její návrh odmítl. Navrhovatelka zároveň navrhla, aby pro případ nevyhovění jejímu primárnímu návrhu Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti volby všech kandidátů zvolených v kraji hlavní město Praha a jejich náhradníků, eventuálně aby rozhodl o neplatnosti volby poslanců a jejich náhradníků zvolených v kraji hlavní město Praha za politickou stranu TOP 09 a politická hnutí Ano 2011 a Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD). [5] Státní volební komise ve svém vyjádření ze dne 2. 11. 2017 uvedla, že volební zákon nespojuje s porušením § 16 odst. 5 volebního zákona žádnou sankci. Zároveň odkázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, a ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, a obsáhle z nich citovala. Ostatní odpůrci se k návrhu nevyjádřili. II. [6] Navrhovatelka formulovala dva hlavní návrhy, a to na neplatnost voleb jako celku a na neplatnost volby kandidátů včetně jejich náhradníků. [7] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle platné právní úpravy, jíž si je ostatně navrhovatelka vědoma, je možno u voleb do Poslanecké sněmovny podat výhradně návrh na neplatnost volby kandidáta (či více kandidátů). [8] Platná právní úprava volebního soudnictví nezná ani absolutní vady volebního řízení; všechny možné vady a pochybení je třeba považovat za relativní a jejich význam poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb. Tento proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodnutím a respektujícím práva menšiny (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. 73/04, č. 140/2005 Sb., a ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 5/02, č. 476/2002 Sb.). [9] Navrhovatelka se pokusila tuto právní překážku překonat zpochybněním její ústavnosti, resp. podnětem k přerušení řízení a podání návrhu Ústavnímu soudu na zahájení řízení o kontrole norem podle čl. 95 odst. 2 ve spojení s čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Její argumentaci však Nejvyšší správní soud nesdílí. Je-li smyslem volebního soudnictví poskytnout – vedle ochrany objektivnímu volebnímu právu (objektivní ústavnosti a zákonnosti voleb) – též ochranu subjektivnímu aktivnímu i pasivnímu volebnímu právu konkrétních subjektů účastnících se volebního procesu na jedné či druhé straně, nelze nic namítat proti procesněprávní úpravě, která návrhové oprávnění svazuje s volbou, jež byla, resp. mohla být navrhovatelem vykonána, a která účastenství v takovém řízení omezuje v zásadě jen na voliče a na jím volené, příp. zvolené kandidáty, resp. na politické strany, jež se o přízeň voliče v daném volebním kraji ucházely. Ústavností § 87 odst. 1 volebního zákona se navíc již opakovaně Ústa