10 As 202/2018 — Nejvyšší správní soud

10 As 202/2018- 84 - text 10 As 202/2018 - 87 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyň: a) J. B., b) P. I., obě zast. Mgr. Michaelou Kopeckou, advokátkou se sídlem Chodská 1281/30, Praha 2, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1800/2, Praha 3, ve věci ochrany proti nečinnosti, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, čj. 54 A 54/2018-62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně vedou s žalovaným, resp. s jeho právním předchůdcem (Pozemkový úřad Praha – západ), vleklý a spletitý restituční spor. Klíčovou otázkou tohoto případu je, zda žalovaný byl nečinný, tzn. zda nerozhodl o celém nároku, který žalobkyně a) a b) vznesly v žádostech o vydání nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 185/2016 Sb. (dále jen „zákon o půdě“). [2] Žádostmi ze dne 3. 6. 2016 a dne 13. 9. 2016 se žalobkyně domáhaly vydání rozhodnutí podle zákona o půdě. Žalovaný oba návrhy sloučil do jednoho řízení. Dne 28. 12. 2016 vydal Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj [jehož působnost přešla změnou organizačního řádu Státního pozemkového úřadu s účinností od 1. 1. 2017 na žalovaného (dále bude správní orgán označován jen jednotně jako „žalovaný“)] ve věci těchto návrhů rozhodnutí čj. SPU 611768/2016. Toto rozhodnutí bylo žalobkyním doručeno dne 5. 1. 2017. Dle žalobkyň však rozhodnutí jejich návrhům neodpovídá. Výrok se týká pozemků, které nebyly žalobkyněmi v návrzích požadovány. Výroková část rozhodnutí pouze uvádí, že žalobkyně nejsou vlastnicemi pozemků p. č. X a X dle pozemkového katastru P. a dle katastru nemovitostí P. u S.. Žalobkyně mají za to, že žalovaný do dne podání žaloby rozhodnutí k jejich návrhům ze dnů 3. 6. 2016 a 13. 9. 2016 nevydal; výrok rozhodnutí čj. SPU 611768/2016 se vztahuje k dávno neexistujícím pozemkům p. č. X a X tak, jak byly evidovány v původním, nyní také neexistujícím pozemkovém katastru, tj. v době jejich převzetí státem v roce 1949. Žalobkyně u nadřízeného správního orgánu uplatnily opatření proti nečinnosti žalovaného. Odpověď ze dne 8. 9. 2017 je dle jejich mínění neuspokojivá. [3] Žalobkyně se proti postupu správních orgánů bránily žalobou proti nečinnosti, kterou krajský soud výše specifikovaným rozsudkem zamítl. Krajský soud dovodil, že sporné rozhodnutí žalovaného čj. SPU 611768/2016 není nicotné. Otázku eventuální nezákonnosti nelze řešit při projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Žalovaný rozhodl o celém nároku, i když ve výroku je uvedena jen část nárokovaných pozemků. Žalovaný totiž v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil nejen to, o jakých pozemcích bylo rozhodováno, ale i proč ve výroku nezmínil některé z nárokovaných pozemků. II. Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku krajského soudu se brání obě žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včasnou kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 a) a d) s. ř. s. V ní předně uvádí, že proti rozhodnutí čj. SPU 611768/2016 podaly žalobu podle části páté o. s. ř. (řízení je vedeno u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 18 C 47/2017). Dále podaly návrh na prohlášení tohoto rozhodnutí za nicotné u Krajského soudu v Praze (řízení vedeno pod sp. zn. 54 A 68/2018). U téhož soudu podaly i žalobu proti nečinnosti, jelikož se žalovaný v zákonem stanovené lhůtě nevypořádal s celým předmětem jejich nároků ze dnů 3. 6. 2016 a 13. 9. 2016, část nároků ignoroval a rozhodl o jiných nyní již neexistujících pozemcích, které byly evidovány v původním, již neplatném pozemkovém katastru. [5] Dle stěžovatelek krajský soud pochybil, pokud tuto žalobu proti nečinnosti zamítl. Rozhodnutí žalovaného čj. SPU 611768/2016 je dle nich nicotné. Výrok tohoto rozhodnutí není jen „poněkud matoucí“, jak vyslovil krajský soud, ale je vnitřně rozporný a zmatečný. Ve výroku se uvádí, že stěžovatelky nejsou vlastnicemi pozemkových parcel p. č. X a X dle pozemkového katastru P. a dle katastru nemovitostí P. u S.. První označení přitom vylučuje to druhé. V platném katastru nemovitostí tyto pozemky vůbec neexistují. [6] Žalovaný byl povinen provést katastrální identifikaci minulého a současného pozemkového stavu, a to vyhotovením příslušné geometrické mapy, resp. geometrického plánu. Stěžovatelky mají za to, že o vlastnictví, či nevlastnictví pozemků podle zákona o půdě lze rozhodnout pouze na základě platného katastrálního stavu. Sporný postup žalovaného stěžovatelky označují za anomálii, neboť nikdy v jejich restitučních řízeních nerozhodoval pouhým odkazem na parcelní čísla uvedená v již neplatných pozemkových evidencích. Ani krajský soud nevysvětlil závěr, proč je třeba použít aktuální parcelní označení, jen pokud to výrok rozhodnutí vyžaduje k jeho účinnosti za účelem promítnutí do katastru nemovitostí. Tento jeho názor nemá oporu v dokazování, soudním či správním spise. [7] Navíc se stěžovatelky domnívají, že nesprávným označením sporných pozemků žalovaný ztížil i roli soudu, který bude rozhodovat o jejich žalobě podle části páté o. s. ř. Civilní soud je údajně vázán formulací výroku rozhodnutí správního orgánů, v případě úspěchu stěžovatelek pouze změní výrok z původního „nejsou vlastnicemi pozemků“ na „jsou vlastnicemi pozemků“. Pokud by civilní soud rozhodl o tom, že stěžovatelky jsou vlastnicemi pozemků uvedených ve výroku sporného rozhodnutí, stěžovatelky by nabyly vlastnictví k již neexistujícím pozemkům. Soudní výrok by byl nevykonatelný. Soud by navíc rozhodoval o zcela jiných pozemcích (pozemky definované dle pozemkového katastru), než si stěžovatelky v žádostech z června a září 2016 nárokovaly (pozemky identifikované v katastru nemovitostí); přičemž by o části nárokovaných pozemků stejně nebylo rozhodnuto. V této souvislosti údajně neobstojí názor krajského soudu, že stěžovatelky nebyly v důsledku zamítnutí žaloby proti nečinnosti žalovaného připraveny o přístup k soudu. Stěžovatelky si neví rady, jak formulovat petit žaloby proti tomuto spornému rozhodnutí. Nemohou se domáhat vlastnictví k neexistující věci. Aby byla civilní žaloba projednatelná, musely by ony, nebo soud, identifikovat původní neexistující pozemky na současný katastrální stav. Tím by byla suplována prioritní povinnost pozemkového úřadu. I proto stěžovatelky považují sporné rozhodnutí za nicotné. Toto rozhodnutí stěžovatelky považují ze stejných důvodů za nepřezkoumatelné. [8] Původní pozemek p. č. X pozemkového katastru P. měl výměru 49 460 m2. V meziobdobí, tj. od jeho převzetí státem do vydání zákona o půdě, byl několikrát rozdělen a scelován. Nyní jsou to stovky jednotlivých pozemků, do jejichž stávající katastrální plochy vstupují i další původní pozemky, např. p. č. X, X atd. pozemkového katastru P.. Jednorázová identifikace plochy původního pozemku p. č. X téhož pozemkového katastru na současný katastrální stav je jistě velmi obtížná, podstatně by omezila i práva všech stávajících vlastníků. Právě proto ji má provést pozemkový úřad, nikoliv soud v občanském soudním řízení. [9] Krajský soud prý nesprávně dovodil, že žalovaný byl činný, pokud v rozhodnutí uvedl, že rozhodl na základě podaných žádostí. Výrok sporného rozhodnutí zdaleka nepokrývá celý předmět žádostí stěžovatelek ze dnů 3. 6. 2016 a 13. 9. 2016. Výrok se nepotkává s předmětem žádostí, které stěžovatelky podaly. Bez dalšího dodatečného zkoumání historických podkladů není zcela jasné, o jakých pozemcích bylo rozhodnuto. Tento výrok obešel některé konkrétně označené pozemky, identifikované dle platné katastrální evidence, např. pozemek p. č. X dle katastru nemovitostí. Krajský soud měl zkoumat, zda žalovaný skutečně o jednotlivých pozemcích specifikovaných v žádostech rozhodoval, nikoliv se spokojit s tím, že žalovaný v sporném rozhodnutí konstatoval, že tak učinil. Výrok sporného rozhodnutí nekoresponduje s jeho odůvodněním. [10] Stěžovatelky dále namítají, že civilní soud nemůže v řízení podle části páté o. s. ř. rozhodovat o pozemcích, které nejsou uvedeny ve výroku rozhodnutí, ale pouze v jeho odůvodnění. Závěr krajského soudu, že civilní soud sám posoudí původní žádosti, není dle stěžovatelek přiléhavý. Protiřečí to vázanosti tohoto soudu výrokem správního rozhodnutí. V řízení podle části páté o. s. ř. by podle stěžovatelek civilní soud zkoumal oprávněnost nároku jenom k těm pozemkům, které vznikly z původních pozemků p. č. X a X pozemkového katastru P.. Stranou by zůstaly zbylé pozemky, vůči nimž stěžovatelky také uplatnily nárok. Za doposud nevyřešenou otázku stěžovatelky považují rozhodování o původních poz