10 As 298/2016 — Nejvyšší správní soud

10 As 298/2016- 24 - text 10 As 298/2016 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové a soudců Ladislava Derky a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: C. S. maziva, s. r. o., se sídlem tř. 28. října 19, České Budějovice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, čj. 89892/2016-900000-304.4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2016, čj. 50 A 7/2016-42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2016, kterým změnil výrokovou část rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) z 21. 1. 2016 tak, že slova „pokuta je v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ nahradil slovy „pokuta je s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a ve zbývající části výrok rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 11. 2016 zrušil rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce byl rozhodnutím celního úřadu uznán vinným ze spáchání dvou správních deliktů v jednočinném souběhu nestejnorodém. Podle odůvodnění uvedeného rozhodnutí žalobce v rozporu s § 4a odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013 (dále jen „zákon o pohonných hmotách“) prodal dne 10. 6. 2013 na území České republiky 1 201 litrů motorové nafty právnické osobě Kámen a písek, s. r. o., a to bez registrace, čímž byla naplněna skutková podstata správního deliktu uvedeného v § 9 odst. 8 písm. a) zákona o pohonných hmotách. Žalobce dále v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o pohonných hmotách v dodacím listu ze dne 10. 6. 2013 neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě vyjádřený v objemových procentech, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu způsobem uvedeným v § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách. Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč podle § 9 odst. 10 písm. b) uvedeného zákona, jejíž splatnost byla stanovena v délce 30 dnů. Celní úřad dále uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu. [2] Krajský soud dále uvedl, že žalobce potvrdil v žalobě prodej 1 201 litrů motorové nafty dne 10. 6. 2013 svému dlouhodobému obchodnímu partnerovi a odběrateli maziv a olejů společnosti Kámen a písek, s r. o., avšak jednalo se jen o jednorázový prodej v nevýznamném množství. Pokud by měl být dle zákona distributorem, musel by prodávat pohonné hmoty opakovaně, aby naplnil definici distributora dle § 2 písm. j) zákona o pohonných hmotách. [3] Žalovaný podle krajského soudu navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobce je distributorem ve smyslu zákona o pohonných hmotách. Podle uvedeného zákona ten, kdo pohonné hmoty prodává, je povinen se zaregistrovat dříve, než zahájí prodej pohonných hmot. Zákon o pohonných hmotách, účinný ke dni 10. 6. 2013, za distributora označuje osobu, která prodává pohonné hmoty na území České republiky, s výjimkou pohonných hmot prodávaných na čerpací stanici. Podle § 4a odst. 1 uvedeného zákona měl být žalobce před zahájením své činnosti zaregistrován u celního úřadu místně příslušného podle sídla nebo místa pobytu, což se nestalo. Žalovaný dále odkázal na důvodovou zprávu k zákonu o pohonných hmotách, podle které jedinou výjimkou z postavení distributora je nahodilý prodej pohonných hmot v množství do 20 litrů. Žalobce však prodal 1 201 litrů jinému, což nelze považovat za zanedbatelné množství. Žalobce proto byl distributorem, a byl povinen se před zahájením prodeje zaregistrovat. Nesplněním této povinnosti naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 9 odst. 8 písm. a) zákona o pohonných hmotách. [4] Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že napadeného správního deliktu se měl žalobce dopustit jako distributor pohonných hmot tím, že pohonné hmoty prodal bez zákonem předepsané registrace a současně v dodacím listu pro odběratele Kámen a písek, s. r. o. neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě. Pro posouzení toho, zda se žalobce uvedených správních deliktů dopustil, je rozhodné, jestli se stal distributorem pohonných hmot. Soud odkázal na § 2 písm. j) zákona o pohonných hmotách s tím, že gramatický výklad tohoto ustanovení předpokládá opakující se činnost, nikoliv jednorázový prodej malého rozsahu. Kromě toho by registrace byla obtížně realizovatelná s ohledem na nutnost předložit v řízení o registraci předepsané doklady, což by nebylo možné zajistit v krátkém časovém úseku v rámci výpomoci obchodnímu partnerovi. Žalobce prodal jednorázově motorovou naftu v množství převyšujícím 20 litrů ve smyslu § 4 odst. 5 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, avšak toto ustanovení se týká přenechání minerálních olejů pro osobní spotřebu. Gramatickým i teleologickým výkladem krajský soud dovodil, že distributorem je pouze osoba opakovaně prodávající pohonné hmoty, což žalobce není. Nebyl proto povinen se registrovat jako distributor a ze stejného důvodu neměl ani povinnost v dodacím listu pro kupujícího uvést obsah biopaliva v pohonné hmotě. Žalobce nebyl distributorem pohonných hmot, proto se ani nemohl dopustit správních deliktů podle § 9 odst. 8 písm. a) a odst. 6 zákona o pohonných hmotách. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s uvedenými ustanoveními a § 2 písm. j) uvedeného zákona, soud proto shledal žalobu důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost žalovaného [5] Proti rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, a to z důvodu nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stížnost odůvodnil tím, že pojem distributora a podmínky jeho registrace byly do zákona o pohonných hmotách včleněny novelou provedenou zákonem č. 91/2011 Sb. Jak plyne z důvodové zprávy, důvodem novely byla transpozice směrnic Evropské unie (zejména směrnice č. 2009/30/ES) a právní úprava veškerého prodeje pohonných hmot (s výjimkou prodejů na čerpacích stanicích), aby se omezila možnost daňových úniků. Ustanovení upravující pojem distributora bylo novelizováno s účinností od 1. 10. 2013 zákonem č. 234/2013 Sb. Z důvodové zprávy k této novele plyne, že navrhovaná beztrestnost nahodilého prodeje pohonných hmot v objemu do 20 litrů nebyla schválena. Účelem právní úpravy v zákonu o pohonných hmotách bylo nepřipustit beztrestnost nahodilých (výjimečných) prodejů (tj. upravit veškerý prodej), aby byly eliminovány daňové úniky. Krajský soud se zaměřil pouze na gramatický výklad ustanovení zákona, aniž vzal v úvahu teleologický výklad zákona. [6] Žalovaný považuje za nesrozumitelný závěr krajského soudu, že by byl obtížně realizovatelný požadavek registrace s ohledem na krátký časový úsek výpomoci obchodnímu partnerovi. Soud patrně aplikoval na daný případ právní úpravu zákona o pohonných hmotách účinnou až ode dne 1. 10. 2013, kterou byla zavedena povinnost předkládat doklady např. o bezdlužnosti a složit kauci. Avšak ke dni 10. 6. 2013 k registraci postačovalo pouhé oznámení o zahájení činnosti a příslušné živnostenské oprávnění. [7] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu ustanovení § 102 s. ř. s. přípustná a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti dle § 106 s. ř. s. Poté NSS přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, v tomto případě žádnou z vad zakládajících nepřezkoumatelnost, ať již pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Není správný názor stěžovatele, že je nesrozumitelný závěr krajského soudu shledávající obtížně realizovatelným požadavek registrace s ohledem na krátký časový úsek výpomoci žalobce obchodnímu partnerovi. Pokud byl skutečně veden krajský soud k této úvaze interpretací až později účinné právní úpravy (jak se domnívá stěžovatel), jednalo by se o nesprávný právní názor, který by ale sám o sobě ani neměl vliv na výsledek věci, nikoliv však o nesrozumitelný závěr soudu. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Pro danou věc je právně podstatné, zda žalobce je či není distributo