10 Azs 213/2018

Rozhodnutím vydaným dne 20. 2. 2018 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2018 uvedeným v záhlaví.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že u zastupitelského úřadu ČR v Hanoji je velmi obtížné dosáhnout pobytového oprávnění. Podle stěžovatele není řádně vyhodnocena možnost udělení humanitárního azylu, neboť žalovaný tuto skutečnost nezahrnul mezi kritéria pro jeho udělení a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Za nepřezkoumatelný považuje stěžovatel i rozsudek krajského soudu. Důvod pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu spatřuje stěžovatel v tom, že vietnamští občané, kteří dlouhodobě pobývali v cizině nebo kteří někdy požádali v cizině o azyl, mohou být šikanováni státní mocí. Stěžovatel v řízení před soudem uvedl, že se v ČR dne 10. 6. 2018 zúčastnil demonstrace před vietnamským velvyslanectvím, kde projevil své politické názory (kritiku Vietnamu v otázce ochrany životního prostředí). Obává se, že účastníci demonstrace mohli být monitorováni a v budoucnu mu kvůli tomu může hrozit pronásledování. Rozhodující orgány nevěnovaly ani dostatečnou pozornost osobním poměrům stěžovatele, jehož celá rodina je integrována v ČR, má zde také manželku, která je občankou ČR, studuje a stěžovatel ji živí. Stěžovatel zde také splácí vysoký úvěr, což by po nuceném vycestování z ČR dále nemohl.

Žalovaný pokládá své rozhodnutí ohledně § 14 zákona o azylu za dostatečné a i rozsudek krajského soudu je podle něj správný. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl nebo případně zamítl.

Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

Kasační stížnost je nepřijatelná.

Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS neshledal. Krajský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením stěžovatele, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a § 13 či doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Během správního řízení uvedl, že do ČR odjel v roce 2009 za studiem, které však ani nezapočal a svůj pobytový status následně změnil na povolení k pobytu za účelem podnikání. Toto povolení skončilo dne 14. 6. 2017 a nebylo stěžovateli prodlouženo, neboť včas neodstranil vady žádosti o prodloužení povolení. Proto podal dne 9. 11. 2017 žádost o azyl (tedy až ve chvíli, kdy mu hrozilo vycestování z území ČR). Institut azylu však neslouží k legalizaci pobytu cizince na území ČR z ekonomických důvodů ani kvůli skutečnosti, že stěžovateli nebylo prodlouženo pobytové oprávnění a je obtížné si jej v zemi původu vyřídit. Ostatně to již stěžovateli dostatečně vysvětlil krajský soud i žalovaný. Stěžovatel neměl v zemi původu nikdy problémy se státními orgány ani problémy z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či z důvodu zastávání politických názorů. Samotná účast na jedné demonstraci v ČR obecně takové problémy založit nemůže.

K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Žádný z těchto důvodů však na případ stěžovatele nedopadá. Stěžovatel poukazoval pouze na skutečnost, že zde má manželku a rodinu, splácí zde úvěr a je obtížné získat na zastupitelském úřadě ČR v Hanoji pobytové oprávnění. Žádná z těchto skutečností však na první pohled nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu, proto nebylo potřeba, aby žalovaný tuto otázku obsáhle rozebíral. Rozsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného je proto i v tomto ohledu dostatečný a NSS jej nepovažuje za nepřezkoumatelné. Žalovaný nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem pro posuzování možnosti udělit stěžovateli humanitární azyl.

Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.