2 As 357/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 357/2017- 37 - text 2 As 357/2017 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: O2 Czech Republic a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, zast. JUDr. Ing. Petrem Přecechtělem, advokátem se sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, č. j. 62 A 175/2017 – 192, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2017, č. j. 62 A 175/2017 – 192, se ve výroku I., II., IV. a V. zrušuje a věc se v této části vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalovaný jako stěžovatel napadá výroky I., II. a V. shora označeného rozsudku krajského soudu, jímž mu byla uložena povinnost: I. „zdržet se poskytnutí či zpřístupnění jakýchkoli informací a dokumentů nacházejících se ve spisu správního řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. S109/2011/DP nebo jiného s ním přímo souvisejícího řízení týkajícího se žalobce společnosti CRS Economics s. r. o. vyjma postupu na základě zákonem přímo stanovené povinnosti“, II. „zajistit, aby společnost CRS Economics s. r. o. a třetí osoby, kterým je společnost CRS Economics s. r. o. poskytla nebo jinak zpřístupnila, nedržely nebo jinak neměly přístup k žádným kopiím (v písemné, elektronické či jiné podobě) informací, výstupů, podkladů a dokumentů vztahujícím se ke správnímu řízení vedenému žalovaným pod sp. zn. S109/2011/DP. Výrokem III. pak byla žaloba ve zbytku odmítnuta, výrokem IV. nebylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a výrokem V. mu byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 351 Kč. [2] Žaloba stála na tvrzení, že žalovaný (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, dále též „Úřad“) vede se žalobcem správní řízení o správním deliktu pod sp. zn. S109/2011/DP ve věci údajného zneužití dominantního postavení formou tzv. stlačování marží při poskytování služeb připojení k síti internet prostřednictvím širokopásmové technologie xDSL. V rámci jiného žalobcova soudního řízení vedeného u téhož soudu (sp. zn. 62 Af 43/2016) žalobce zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o spolupráci uzavřené v roce 2014 spolupracuje s poradenskou společností CRS Economics s. r. o. (dále jen „společnost CRS“), přičemž žalobci tuto spolupráci popírá. Správní spis vedený o správním deliktu obsahuje jednak velmi důvěrné a citlivé údaje o žalobcově ekonomické činnosti jím chráněné jako obchodní tajemství, jednak informace o jeho procesním postupu v řízení. Zveřejněním nebo zpřístupněním těchto informací by byl žalobce významným způsobem poškozen na svém podnikání. V přímé souvislosti se zahájením řízení byly proti žalobci podány tři civilní žaloby o náhradu škody ze strany jeho konkurentů. Na přípravě znaleckých posudků pro dva z nich se podílela i společnost CRS. Žalobce se cítil poškozen zapojením společnosti CRS do svého řízení a v podstatě přenesením části rozhodovací činnosti ze správního orgánu na jiný subjekt. Přitom společnost CRS nemá postavení znalce a navíc je ve střetu zájmů pro spolupráci se žalobcovými konkurenty. Proto požadoval, aby žalovanému: 1) byla zakázána jako nezákonná spolupráce s tímto subjektem, 2) bylo zakázáno vycházet v řízení z informací a dokumentů od společnosti CRS pocházejících, 3) bylo zakázáno přenášet své povinnosti při prošetřování správních deliktů na třetí osoby, 4) bylo uloženo založit do správního spisu veškeré informace a dokumenty týkající se spolupráce s CRS, a 5) bylo uloženo vyžádat od společnosti CRS a od třetích osob veškeré informace a dokumenty vztahující se k řízení sp. zn. S109/2011/D a zajistit, aby tyto byly následně zařazeny do správního spisu. Žalobu později doplnil o požadavek, aby se žalovaný zdržel poskytnutí či jakéhokoliv zpřístupnění kopií informací a dokumentů souvisejících se správním řízením společnosti CRS. K žalobě žalobce připojil žaloby vůči němu podané společností Volný, a. s., (Městský soud v Praze, sp. zn. 41 Cm 13/2011), společností Vodafone, a. s., (Městský soud v Praze sp. zn. 15 Cm 7/2015), rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 15 Cm 56/2012 - 932 zamítající žalobu společnosti České Radiokomunikace, a. s., proti němu, rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 103/2012 - 133, č. j. 62 Af 43/2016 - 191, č. j. 62 Af 8/2014 - 144, č. j. 62 As 36/2016 - 72, Smlouvu o poskytování poradenských služeb uzavřenou mezi Úřadem a společností CRS v roce 2009 včetně dodatku z roku 2011, úvodní stránky znaleckých posudků zpracovaných pro Vodafone, a. s., a pro České Radiokomunikace, a. s., včetně prohlášení společnosti NSG Morison, dokladující spolupráci společnosti CRS na zpracování posudků, a oznámení o zahájení řízení sp. zn. S109/2011/DP. Žalovaný do soudního spisu založil Smlouvu o poskytování poradenských služeb uzavřenou mezi Úřadem a společností CRS v roce 2009 včetně dodatků z roku 2009 a 2011, Smlouvu o dílo uzavřenou mezi Úřadem a společností CRS v r. 2013 na zpracování analýzy na téma „Analýza vhodnosti použití institutu významné tržní síly“, Smlouvu o poskytnutí odborných konzultačních služeb uzavřenou mezi týmiž subjekty v r. 2014 s dodatky pro r. 2015 a r. 2016 a Memorandum (závěrečnou zprávu) z 25. 4. 2012 pro Fázi 3 zpracované v rámci smlouvy o poskytování poradenských služeb. [3] Krajský soud v napadeném rozsudku vyslovil, že v rámci žaloby proti nezákonnému zásahu podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nelze zasahovat do průběhu vedeného správního řízení, a proto žalobu v části k tomu směřující odmítl. Prostor pro ochranu před nezákonným zásahem pak shledal pouze tam, kde důsledky jednání žalovaného mohou působit vně tohoto řízení, tedy tam, kde dochází ke zpřístupnění informací a dokumentů ze spisu třetím subjektům (zejména společnosti CRS), které je mohou bez jakékoliv kontroly využívat ke své činnosti. Vycházel z podmínek vymezených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 - 42, publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS, a jejich pohledem posoudil doklady stranami předložené. Smlouva uzavřená v r. 2009 (prodlužovaná do roku 2012) mezi Úřadem a společností CRS o poradenských službách se výslovně týkala ekonomického posouzení soutěžního chování žalobce a jeho přidružených společností na trzích velkoobchodního a maloobchodního širokopásmového přístupu v sítích elektronických komunikací (…) a obsahovala ujednání o povinnosti zachovávat mlčenlivost, omezení využití informací při poradenských službách; tato ujednání byla změněna tak, že Úřad se zavázal nezpřístupnit společnosti CRS žádné citlivé, důvěrné či obchodní tajemství obsahující údaje o soutěžitelích, vyjma těch, které jsou veřejně známé. Krajský soud dále konstatoval smlouvu k vypracování odborné analýzy z 10. 6. 2013 a smlouvu o poskytnutí odborných konzultačních služeb z 18. 4. 2014, jejichž předmětem sice nebyla činnost žalobce, ale nebylo vyloučeno, že by se jím mohla stát. Ve vztahu ke smlouvě z 12. 6. 2009 krajský soud poukázal na skutečnost, že plnění podle ní již bylo formálně ukončeno, ovšem soud v řízeních vedených pod sp. zn. 62 Af 103/2012, sp. zn. 62 Af 43/2016 a sp. zn. 62 As 36/2016 zjistil, že komunikace žalovaného ohledně žalobce navenek je součástí jeho administrativní praxe, aniž by to v žalobcově řízení zanechalo procesní stopu. Nelze tak vyloučit zpřístupňování informací i do budoucna, přičemž smlouvy uzavřené Úřadem se společností CRS na roky 2013 a 2014 k tomu vytvářejí prostor. Krajský soud přisvědčil argumentaci žalobce, že žalovaný přenáší část své úřední činnosti na cizí soukromou osobu, aniž by její konzultační činnost měla oporu ve veřejném právu; tuto součinnost přitom tají. Nelze vyloučit, že v rámci spolupráce jsou poskytovány informace citlivého charakteru, ohledně nichž tento soukromý subjekt nemá veřejnoprávní povinnost odpovídající zákazu zneužití informací a ani by nemohl být podroben veřejnoprávním důsledkům porušení povinností. Postup žalovaného označil za snahu o privatizaci veřejné moci bez rovnocenné ochrany dotčených osob, přičemž poukázal na právní názory Ústavního soudu vyslovené v nálezech ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 532/17, a ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 29/16. Proto krajský soud dospěl k závěru, že je třeba vyhovět žalobci v požadavku, aby žalovaný zamezil zpřístupnění informací a dokumentů nacházejících se v žalobcově správním spise společnosti CRS, vyjma poskytování informací na základě zákonné povinnosti. Dále považoval za oprávněný i požadavek, aby společnost CRS ani jiné subjekty neměly přístup k žádným kopiím informací či dokumentů vztahujícím se ke správnímu řízení sp. zn. S109/2011/DP, neboť je nezískaly na základě zák