2 As 370/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 370/2017- 25 - text 2 As 370/2017 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L. V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2017, č. j. KUJCK 76558/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2017, č. j. 50A 58/2017 – 24, takto: I. Opatrovníkem žalobce se ustanovuje JUDr. Josef Šírek, advokát se sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2017, č. j. 50A 58/2017 – 24, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Usnesení krajského soudu [1] Usnesením ze dne 16. 10. 2017, č. j. 50A 58/2017 - 24, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. [2] Krajský soud v odůvodnění usnesení konkrétně uvedl, že žalobce dostatečně neprokázal výši svých měsíčních příjmů. Žalobce tvrdil, že pobírá invalidní důchod ve výši 6142 Kč měsíčně, což doložil oznámením České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) o výši vypláceného důchodu od ledna 2017, a že pečuje o osobu závislou ZTP/P-nevidomou, R. K. (dále jen „osoba závislá“), přičemž výši částky, kterou mu tato osoba hradí za poskytovanou pomoc, neuvedl. Na výzvu krajského soudu doložil žalobce aktuální verzi formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení o poměrech“), neboť krajský soud žalobci sdělil, že neaktuální verzi nelze akceptovat, a smlouvu o poskytování sociálních služeb asistentem sociální péče ze dne 2. 1. 2007, uzavřenou mezi ním a osobou závislou, dle níž byla žalobci za poskytované služby spojené s péčí hrazena částka 800 Kč měsíčně. Krajský soud uvedl, že asistent sociální péče musí být vždy uveden jako pečující osoba v žádosti o příspěvek na péči (na formuláři „Oznámení o poskytovateli pomoci“) pro účely rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce o přiznání příspěvku. Nic takového žalobce nedoložil. Navíc ani k výzvě soudu neprokázal, že osoba závislá byla v té době skutečně osobou zvlášť těžce postiženou, resp. držitelkou průkazu ZTP/P, že uvedený příspěvek na péči opravdu pobírala a v jaké výši, ani nedoložil, že mu jím tvrzená částka za péči byla ze strany osoby závislé skutečně hrazena (výpisem z účtu apod.). S ohledem na uvedené krajský soud považoval tvrzené skutečnosti v této souvislosti za neprokázané a nevěrohodné. [3] Žalobce taktéž dle krajského soudu dostatečným způsobem neprokázal výši svých výdajů. Žalobce tvrdil, že hradí nájemné ve výši 6500 Kč měsíčně. Na výzvu krajského soudu doložil smlouvu o podnájmu na byt, uzavřenou mezi ním a osobou závislou dne 1. 1. 2017, prostřednictvím které se zavázal platit nájemné ve výši 6500 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobce u uvedené osoby fakticky bydlel a střídavě figuroval jako člen domácnosti a podnájemník, zároveň ani k výzvě krajského soudu nedoložil tvrzené platby nájemného ničím jiným než smlouvou o podnájmu na byt (např. dokladem o převodu z účtu či daňovým přiznání uvedené osoby), nepovažoval krajský soud tvrzenou výši úhrady nájmu za prokázanou. Navíc krajský soud upozornil, že tvrzené nájemné by překračovalo výši invalidního důchodu žalobce, tudíž by je mohl stěží uhradit. Za takové situace by žalobce pravděpodobně pobíral příspěvek na bydlení, ten mu však přiznán nebyl. [4] Krajský soud dodal, že nepřihlédl ke zdravotnímu stavu žalobce, neboť dle jeho názoru tato skutečnost s rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků přímo nesouvisela a žádným způsobem nedokládala majetkové poměry žalobce, stejně jako nedokládala např. zvýšenou finanční náročnost nákladů na jeho léčbu. Navíc lékařské zprávy z března a května roku 2016, kterými svůj stav dokládal, nebyly aktuální. Krajský soud odkázal také na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž plyne, že pokud jsou tvrzení o nedostatečnosti prostředků k úhradě soudního poplatku a doklady k nim nevěrohodné, popř. neúplné, pak má soud žádost zamítnout. A dále, že při nízkém příjmu žadatele o osvobození od soudního poplatku nelze bez dalšího konstatovat, že má být (za splnění dalších podmínek) osvobození přiznáno, ale bude záležet i na dalších rozhodných okolnostech. Za takovou rozhodnou skutečnost považoval krajský soud dostatečné neprokázání výše výdajů žalobce, zejména co do výše tvrzeného nájmu, stejně jako měsíčního příjmu žalobce ve výši 6142 Kč. [5] V návaznosti na závěr, že žalobce dostatečným způsobem neprokázal své nedostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku, krajský soud shledal, že nenaplnil jednu z kumulativních podmínek pro ustanovení zástupce, a zástupce mu proto neustanovil. Nadto dodal, že o formální a obsahové úrovni žalobcova podání nemá pochybností, a ustanovení zástupce tedy není ani namístě. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel v první řadě namítl nevhodný způsob doručování napadeného usnesení podle § 50 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vhozením do domovní schránky bez úložní lhůty. Stěžovatel uvedl, že pokud je možno se proti usnesení bránit některým z opravných prostředků, pak je nutné, aby bylo doručováno dle § 49 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. s desetidenní úložní lhůtou. V opačném případě by byla osoba, které by bylo doručováno, krácena o dny z lhůt, kdy by nevybírala poštu. Konkrétně se stěžovatel dozvěděl o zásilce až dne 19. 11. 2017, přestože písemnost byla odeslána dne 17. 11. 2017 a do schránky mu byla vložena 18. 11. 2017. I když zákon neurčuje, jak má soud zásilky doručovat, stěžovatel měl za to, že krajským soudem zvolený způsob byl nevhodný a nesprávný. [8] Dále stěžovatel namítl, že výzva krajského soudu k doložení jím požadovaných skutečností byla neúplná a konkrétně nevymezená, neboť v ní bylo pouze povrchně a všeobecně konstatováno doložení neurčitých dokladů, ale nebylo konkrétně určeno, o jaké doklady se mělo jednat. Jejich doložení bylo ponecháno výhradně na stěžovateli. Stěžovatel uvedl, že trpí přechodnou duševní poruchou, a proto mu měl krajský soud ustanovit advokáta, pokud měl za to, že žalobce není schopný samostatně jednat. [9] Konkrétně pak stěžovatel namítal, že výši částky nájmu k výzvě krajského soudu prokázal smlouvou o podnájmu, přičemž nebylo krajským soudem specifikováno, že k prokázání potřebuje výpis z účtu, z nějž by bylo patrno, že nájem hradí, nebo potvrzení o předání peněz. Stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že by mohl výši částky, kterou měl platit za podnájem, doložit i daňovým přiznáním osoby závislé, protože příjem z pronájmu podléhá zdanění. Uvedl, že mezi majitelem bytu a nájemkyní – osobou závislou je od roku 2005 sepsána smlouva o služebnosti bytu a příjem ze vzniku služebnosti je dle § 4a písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, od daně z příjmu osvobozen. [10] Dále byl požadován doklad o tom, že pečuje o osobu závislou, i s částkou, která jí je vyplácena. Krajský soud měl zřejmě na mysli potvrzení o přiznání příspěvku na péči vydané magistrátem v roce 2004. Ale takový požadavek měl krajský soud dle stěžovatele specifikovat. Ten však stěžovatele nevyzval k doložení konkrétní částky, kterou mu osoba tělesně postižená hradí. Stěžovatel přesto doložil dohodu o poskytování sociální péče, v níž je jemu poskytovaná částka uvedena, tedy postupoval stejně jako v minulých podáních. Ve výzvě nebylo ani definováno, že má stěžovatel doložit, že osoba závislá je ZTP/P – nevidomá (tedy údaje o držení průkazky ZTP/P). Osobě závislé je průkazka ZTP/P přiznána od roku 2004. [11] Stěžovatel také namítl, že z odůvodnění je patrné, že soudkyně (JUDr. Balejová  pozn. soudu) je vůči žalobci podjatá, neboť tvrzení, že osoba závislá není ZTP/P, je absurdní. Soudkyně stěžovatele poškozuje již několik let; pokud totiž stěžovatel doložil potřebné doklady, byly požadovány další. Soudkyně přitom stěžovateli již v minulosti za stejného skutkového a právního stavu věci advokáta ustanovila (např. 2 Ad 13/2016 - 107). Taktéž stěžovatel poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2017, č. j. 8 As 94/2017 - 25, jímž mu byl kvůli jeho zdravotnímu stavu ustanoven advokát jako opatrovník. [12] Stěžovatel měl také za to, že příspěvek na péči se do jeho příjmu nezapočítává. A pokud by se započítával, celková částka, která by mu zůstávala, by byla nižší než součet životního minima (3410 Kč) a nákladů na bydlení dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky,