2 As 90/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 90/2018- 25 - text 2 As 90/2018 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: pplk. Ing. M. R., zastoupený Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, první náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2013, č. j. PPR-4622-8/ČJ-2013-990131, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2018, č. j. 10 Ad 17/2013 – 41, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2018, č. j. 10 Ad 17/2013 – 41 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozsudkem ze dne 14. 2. 2018, č. j. 10 Ad 17/2013 – 41, Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2013, č. j. PPR46228/ČJ2013-990131 a rozhodnutí ředitele Letecké služby ve věcech služebního poměru (dále jen „správního orgánu prvního stupně“) ze dne 2. 1. 2013, č. 1/2013. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobci přiznáno odchodné 65 917 Kč. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí změněno rozhodnutím žalovaného z 21. 5. 2013 tak, že bylo žalobci přiznáno odchodné 31 084 Kč. [2] V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že podle žaloby vznikl žalobci nárok na výsluhový příspěvek podle § 157 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákona o služebním poměru“), nikoliv na odchodné. V případě nedůvodnosti této námitky žalobce považoval rozhodnutí žalovaného za nezákonné kvůli chybnému snížení odchodného a kvůli nezohlednění přesčasových hodin. [3] Městský soud ze spisu zjistil, že žalobcův služební poměr příslušníka Policie České republiky trval od 16. 12. 2004 do 31. 12. 2012. Žalobce splnil podmínky přiznání nároku na odchodné stanovené v § 155 zákona o služebním poměru. Ze srovnání součtu všech složek služebního příjmu v roce 2012 a v předchozích třech kalendářních letech vyplynulo, že pro žalobce byla výhodnější částka průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu za předchozí 3 kalendářní roky, která činila 47 780 Kč. Žalobci bylo v roce 2004 vyplaceno odbytné ve výši 144 109 Kč, proto byla při novém skončení žalobcova služebního poměru v souladu s § 156 zákona o služebním poměru tato částka odečtena z částky 175 193 Kč, což byla výše odchodného při novém skončení služebního poměru. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 1. 2013, č. 1/2013, bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 65 917 Kč, a to za výkon služby v trvání 14 roků ve služebním poměru; pro účely zvýšení základní výše odchodného podle § 156 odst. 1 zákona o služebním poměru bylo započteno 8 roků. Odchodné bylo vypočteno z měsíčního služebního příjmu podle § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru (průměrný hrubý služební příjem za předchozí 3 kalendářní roky, tj. roky 2010, 2011, 2012), který činil 47 780 Kč. Odchodné činilo 3 a 2/3 násobek měsíčního služebního příjmu a bylo přiznáno ve výši snížené o částku 109 276 Kč, která byla žalobci vyplacena na odchodném při předchozím skončení služebního poměru. [4] Rozhodnutím Ministerstva obrany České republiky, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 300077/ODB-OPIP, bylo žalobci upraveno odbytné přiznané rozhodnutím č. j. 751216/1976/405/2 ze dne 19. 1. 2005 na částku 150 225 Kč. V původním rozhodnutí o přiznání odbytného byla pro nárok na odbytné zhodnocena doba činné služby vojáka v rozsahu 6 roků 4 měsíců a 28 dnů, tj. 6 ukončených roků. Pro jeho výši byla včetně zvýšeného zápočtu zhodnocena doba v rozsahu 8 roků 11 měsíců a 5 dnů, tj. 8 ukončených roků činné služby. Bylo zjištěno, že ve výpočtu odbytného nebyla žalobci zhodnocena doba základní vojenské služby v době od 24. 8. 1994 do 23. 8. 1995 a další služba ve vojenské škole od 24. 8. 1995 do 17. 7. 1998. Celková doba služby žalobce pro nárok na odbytné činila 10 roků 3 měsíce a 22 dnů, tj. 10 ukončených roků. Pro jeho výši bylo včetně zvýšeného zápočtu zhodnoceno celkem 12 roků 9 měsíců a 29 dnů, tj. 12 ukončených roků činné služby. Žalobci v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. náležel doplatek ve výši rozdílu mezi náležejícím odbytným (150 225 Kč) a již vyplacenou částkou (109 276 Kč), tj. ve výši 40 979 Kč. Doplatek odbytného podléhal 15% zvláštní sazbě daně, která v tomto případě činila 6146 Kč. Po zdanění žalobci náležela k výplatě částka 34 833 Kč. [5] Dále městský soud uvedl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2013 bylo odůvodněno tím, že na základě žádosti žalobce ze dne 26. 9. 2012 o propuštění ze služebního poměru byl žalobce propuštěn ke dni 31. 12. 2012. Podkladem pro prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 65 917 Kč, byl dokument „odchodné: protokol zpracování“, z něhož vyplývalo, že ve služebním poměru vojáka z povolání byl žalobce od 18. 7. 1998 do 15. 12. 2004 a ve služebním poměru příslušníka Policie České republiky byl od 16. 12. 2004 do 31. 12. 2012, tj. celkem 14 roků a 171 dnů. Součástí bylo i srovnání součtu všech složek služebního příjmu v roce 2012 a v přechozích 3 kalendářních letech, kdy srovnáním průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu byla pro žalobce výhodnější částka průměrného měsíčního hrubého příjmu za předchozí 3 kalendářní roky, která činila 47 780 Kč. Od celkové částky odchodného byla odečtena částka 109 276 Kč, což byla výše odchodného vyplacená žalobci v minulosti. Dne 29. 4. 2013 obdržel žalovaný od Ministerstva obrany ČR přepočet odbytného žalobce. Z uvedené listiny vyplývalo, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání 15. 12. 2004 a byla mu na odbytném vyplacena částka 144 109 Kč. Žalovaný proto přepočetl odchodné a stanovil je na částku 31 084 Kč, neboť odchodné za odsloužené roky činilo 175 193 Kč, ze kterého bylo nutno odečíst částku 144 109 Kč, jež už byla žalobci vyplacena. K odvolací námitce žalobce, že do odchodného nebyl započítán příjem za celkem 450 odsloužených přesčasových hodin za roky 2010, 2011 a 2012, žalovaný uvedl, že odchodné bylo stanoveno podle služebního příjmu, který byl žalobci v rozhodném období vyplacen, a to bez námitek žalobce. Za službu přesčas do 150 hodin ročně služební příjem navíc nenáležel, proto zkoumání podmínek nařizování konkrétní služby přesčas nemohlo mít vliv na výši odchodného. [6] Městský soud odkázal na § 155 větu před středníkem a § 156 zákona o služebním poměru a konstatoval, že služební poměr žalobce jako příslušníka Policie České republiky skončil dnem 31. 12. 2012. Rozsudkem městského soudu z 20. 12. 2017, č. j. 6 Ad 6/2013 - 58, byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného z 25. 2. 2013, č. j. PPR-29010-5/ČJ-2012-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně z 19. 11. 2012, č. 90/2012, jímž bylo vyhověno žádosti žalobce o propuštění žalobce ze služebního poměru ke dni 31. 12. 2012. Tímto byla splněna podmínka skončení služebního poměru žalobce, jejíž naplnění bylo nezbytné pro vznik nároku na odchodné podle § 155 zákona o služebním poměru. [7] Námitku nezákonnosti napadeného rozhodnutí z důvodu tvrzené existence nároku žalobce na přiznání výsluhového příspěvku shledal soud nedůvodnou. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o přiznání odchodného a eventuální vznik nároku na výsluhový příspěvek není způsobilý zpochybnit správnost či zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutí o přiznání odchodného nevylučuje následné vydání rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku. V obou případech se sice jedná o výsluhové nároky, pro přiznání odchodného a výsluhového příspěvku však zákon o služebním poměru stanovuje odlišné podmínky. K námitce žalobce o nečinnosti správních orgánů v řízení o přiznání jeho nároku na výsluhový příspěvek městský soud podotkl, že obecně se lze proti nečinnosti správních orgánů bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. s ř. s. [8] Městský soud shledal důvodnou námitku nesprávného výpočtu výše odchodného. Správní orgán prvního stupně při stanovení výše odchodného vzal správně v úvahu rozhodnutí o přiznání odbytného ze dne 19. 1. 2005, č. j. 751216/1976/405/2, dle kterého bylo žalobci vyplaceno odbytné 109 276 Kč za dobu činné služby vojáka od 18. 7. 1998 do 15. 12. 2004, tj. v rozsahu 6 roků 4 měsíců a 28 dnů, tedy 6 ukončených roků; pro výpočet výše odbytného byla včetně zvýšeného zápočtu zhodnocena doba v rozsahu 8 roků 11 měsíců a 5 dnů, tj. 8 ukončených roků činné služby. Správní orgán prvního stupně správně vymezil dobu trvání služebního poměru žalobce od 18. 7. 1998 do 15. 12. 2004 jako vojáka z povolání a od 16. 12. 2004 do 31. 12. 2012 jako příslušníka Policie České republiky, tj. 14 roků a 171 dnů. Odchodné za výkon služby