4 As 227/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 227/2018- 34 - text 4 As 227/2018 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. Z. B., zast. Mgr. Michalem Honem, advokátem, se sídlem Staňkova 103/18, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. B., II) L. J., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2016, č. j. JMK 89193/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2018, č. j. 62 A 108/2016 – 125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 6.800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Michala Hona, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení I) a II) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Veselí nad Moravou jako příslušného vodoprávního a speciálního stavebního úřadu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 10. 3. 2016, č. j. MVNM/7690/2016/ŽPÚP, kterým podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 a § 15 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vydal povolení k nakládání s podzemními vodami a povolení stavby vodního díla „Vrtaná studna na p. č. X v k. ú. X“ osobě zúčastněné na řízení II) (dále též „stavebník“). [2] V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný s odkazem na § 27 odst. 2 a § 28 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dospěl k závěru, že vystrojení již zrealizovaného průzkumného vrtu a jeho provoz (čerpání vody) vlastnická práva žalobce neohrozí. Žalovaný odkázal na provedené čerpací zkoušky a hydrogeologické posouzení odborných osob s tím, že nemůže jejich závěry zpochybňovat na základě domněnek žalobce. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítl, že došlo k porušení jeho práva být účastníkem předmětného stavebního řízení. V této souvislosti žalobce poukázal na skutečnost, že již v průběhu řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění studny na pozemku došlo v důsledku hydrologického průzkumného vrtu pro budoucí studnu k významnému poklesu hladiny spodní vody a úbytku vody v jeho studni, jakož i ke zmenšení přítoku jeho studny. Vydáním stavebního povolení dále došlo k zásahu do vlastnických práv žalobce, neboť stavba studny byla povolena ve vzdálenosti 4,75 metrů od hranice s jeho pozemkem, čímž byl zkrácen na možnosti postavit odpadní jímku, s jejíž stavbou dlouho dopředu počítal. Studna totiž má ochranné pásmo ve smyslu § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, které do budoucna zasahuje do možnosti okolních vlastníků využívat svůj pozemek. [4] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, č. j. 62 A 108/2016 – 125, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.456 Kč k rukám jeho zástupce. Výrokem IV. vyslovil, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. [5] Krajský soud konstatoval, že přezkoumávané rozhodnutí je výsledkem společného řízení podle zákona o vodách a podle stavebního zákona. Při určování okruhu účastníků tohoto řízení nelze aplikovat obecnou právní úpravu účastenství v § 27 odst. 2 správního řádu (viz rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011 - 347, č. 2368/2011 Sb. NSS). Odkaz žalovaného v souvislosti s posuzováním účastenství na správní řád, respektive na jeho § 27 a § 28, je proto nesprávný. [6] Žalovaný tak měl podle krajského soudu povinnost posoudit, zda je žalobce vlastníkem sousedního pozemku nebo stavby na něm, jehož vlastnické právo může být prováděním stavby přímo dotčeno. S přihlédnutím k závěrům uvedeným v rozsudku NSS ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 As 78/2011-69, krajský soud dospěl k závěru, že žalobci ve smyslu § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona náleželo právo účasti v předmětném řízení, neboť navrhovaná stavba může ovlivnit množství nebo kvalitu vody v jeho studni. [7] K námitce žalobce, v níž brojil proti samotnému umístění studny ve vzdálenosti 4,75 m od jeho pozemku, krajský soud uvedl, že umístění studny spadá do územního řízení a v posuzované věci již není dán prostor k tomu, aby došlo ke změně umístění studny. Krajský soud uzavřel, že pokud může navrhovaná stavba ovlivnit kvalitu a množství vody ve studni, která náleží sousedovi, jedná se o důvod účastenství dle § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona a v dalším řízení tak bude třeba se za účasti žalobce zabývat otázkou limitů a způsobu čerpání vody ze studny stavebníka v návaznosti na projektovou dokumentaci stavebního provedení studny, a to v rámci řádně formulovaných a žalobcem doložených námitek. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost. Uvedl, že stavební povolení povoluje realizaci stavby studny, tedy provedení stavebního díla. Povolení stavby vrtané studny, kdy byl již řádně povolen průzkumný vrt, spočívá pouze v osazení zhlaví studny a ponorného čerpadla. Jiné stavební práce již prováděny zpravidla nejsou. Provozem (čerpáním vody) vlastnická práva k sousednímu pozemku ani stavbě na něm nemohou být nijak ohrožena, a tedy ani přímo dotčena. [9] Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že pokud je předmětem stavebního řízení provedení stavby, nemůže mít způsob provedení ani užívání stavby vliv na množství a kvalitu vody ve studni žalobce. Množství a kvalita vody ve studni může být ovlivněna odběrem podzemní vody, tedy povolením k nakládání s vodami, kde ovšem vodní zákon účast vlastníků sousedních pozemků v řízení nepředpokládá. Pokud žadatel doloží zákonem, resp. vyhláškou požadované doklady, mezi které patří i posouzení osoby s odbornou způsobilostí, je možné na základě takového odborného vyhodnocení učit, zda a v jakém rozsahu lze odběr podzemní vody povolit tak, aby nemohlo dojít k ovlivnění okolních zdrojů podzemních vod. Příslušný vodoprávní úřad z takového odborného hydrogeologického posouzení vychází. S ohledem na výše uvedené považuje stěžovatel za nesprávný závěr krajského soudu, že je dán důvod pro účast žalobce ve stavebním řízení. [10] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry i argumentací krajského soudu. [11] Osoba zúčastněná na řízení I) ve svém vyjádření uvedla, že nesouhlasí s výkladem správních orgánů, neboť stavba studny je stavbou jako každá jiná stavba, a uvedla, že rozsudek krajského soudu považuje za správný a kasační stížnost za nedůvodnou. [12] Osoba zúčastněná na řízení II) (stavebník) ve svém vyjádření konstatovala, že považuje rozsudek krajského soudu za nespravedlivý. Žalobce s osobou zúčastněnou na řízení I) neustále opakují, že v souvislosti s vrtem pro předmětnou studnu došlo u jejich studny k poklesu hladiny o cca 4,5 m a poklesu vydatnosti zdroje na cca ¼. Důkazy o tom však nemají. Dále uvedla, že vlastnické právo žalobce nebylo předmětnou studnou dotčeno a žalobu označil za šikanózní. [13] Žalobce v replice k vyjádření stavebníka uvedl, že pokles hladiny o 4,5 m byl spolehlivě prokázán hydrologickým posouzením č. G-36a/2014 zpracovaným Ing. M. a Ing. L. Došlo tedy nepochybně k dotčení vlastnického práva žalobce. Žalobce setrval na svém stanovisku, že nebyl dodržen řádný procesní postup při povolování studny. Žaloba není šikanózní, žalobce se pouze domáhá svého práva být účastníkem řízení. Závěrem zmínil, že ochranné pásmo studny znehodnocuje pozemek žalobce a osoby zúčastněné na řízení I). [14] Osoba zúčastněná na řízení I) v replice k vyjádření osoby stavebníka vyjádřila přesvědčení, že stavební řízení nebylo bez chyb a plně se přiklonila k vyjádření žalobce. III. Posouzení kasační stížnosti [15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení, zda žalobce měl být účastníkem stavebního a vodoprávního řízení ve věci stavby „Vrtané studn