4 As 257/2017 — Nejvyšší správní soud

4 As 257/2017- 82 - text 4 As 257/2017 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: DETOA Albrechtice s.r.o., IČ: 49100866, se sídlem Jiřetín pod Bukovou 6, zast. JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2014, č. j. 051101813/461/14/90.220/Kr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 A 118/2014 - 93, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 A 118/2014 - 93, se zrušuje. II. Rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústřední inspektorát, ze dne 17. 6. 2014, č. j. 051101813/461/14/90.220/Kr, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 34.037 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., advokáta. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 13.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Liberecký kraj, rozhodnutím ze dne 2. 4. 2014, č. j. 051101813/464/14/51.104, uložila žalobci pokutu ve výši 237.600 Kč za spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v roce 2012 neoprávněně uplatnil výkupní cenu elektřiny ze svojí fotovoltaické elektrárny (dále též „FVE DETOA“) ve výši 12.650 Kč/MWh, ačkoliv měl správně fakturovat výkupní cenu ve výši 6.020 Kč/MWh, jelikož uplatňoval výkupní ceny platné pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010, avšak předmětná elektrárna byla uvedena do provozu až v roce 2011. Tím získal neoprávněný prospěch ve výši 237.580,71 Kč, včetně DPH, za dodané množství elektřiny ve výši 50,917 MWh. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze. Žalobce namítal, že ke spáchání správního deliktu nedošlo, neboť jeho elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2010. Žalobce splnil všechny podmínky Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009 (dále jen „cenové rozhodnutí č. 4/2009“), aby jeho elektrárna byla považována za uvedenou do provozu v roce 2010. Podle žalobce je ze všech důkazů zřejmé, že se tak stalo dne 29. 12. 2010. V ten den byla elektrárna připojena a započala fakticky dodávat elektřinu do sítě. [3] Žalobce dále namítal, že měl být uplatněn § 17 odst. 1 zákona o cenách, podle kterého právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Žalobce byl v procesu zprovoznění elektrárny a uzavírání smluv zcela odkázán na provozovatele distribuční soustavy a do zasílaných návrhů smluv nemohl nijak zasahovat. Pokud tedy provozovatel distribuční soustavy identifikoval jeho elektrárnu jako zprovozněnou v roce 2010, tak žalobce byl v dobré víře, že tomu tak skutečně je. Sám Energetický regulační úřadu (ERÚ) na svých internetových stránkách zveřejnil dokument ze dne 27. 10. 2010, podle kterého se okamžikem uvedení fotovoltaické elektrárny do provozu rozumí pozdější z termínů získání účinné licence na výrobu elektřiny nebo data paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě, které se dokumentuje vystavením protokolu o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou. [4] Městský soud žalobu zamítl. Shledal, že pro určení okamžiku uvedení elektrárny žalobce do provozu je rozhodné cenové rozhodnutí č. 4/2009, které bylo účinné od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí č. 4/2009 se u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen. Zároveň podle bodu 1.2 tohoto cenového rozhodnutí „výkupní ceny se uplatňují za elektřinu naměřenou a dodanou v předávacím místě výrobny elektřiny a sítě provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy“. [5] Z těchto ustanovení jsou podle městského soudu zřejmé dvě podmínky, které žalobce v roce 2010 nesplnil. Za prvé, jím dodaná elektřina nemohla být naměřena, neboť elektroměr byl osazen až 19. 1. 2011. Za druhé, žalobce žádnou podporu formou výkupních cen v roce 2010 neuplatňoval. Tu uplatňoval až od 19. 1. 2011, jak je zřejmé i z jím vystavené faktury za leden 2011. Jeho elektrárnu nelze tedy již z tohoto důvodu považovat za uvedenou do provozu ve smyslu výše zmíněných ustanovení cenového rozhodnutí. [6] Městský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, podle kterého předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 cenovým rozhodnutím č. 4/2009 je skutečnost, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento předpoklad není splněn, jestliže byly dodávky prováděny toliko protiprávně, tj. bezesmluvně a bez připojení k dodávkám provedeného provozovatelem distribuční soustavy. [7] Podle městského soudu na tomto závěru nic nemění poukaz žalobce na dokument ERÚ ze dne 27. 10. 2010, ze kterého má vyplývat, že dnem uvedení do provozu je připojení výrobny k distribuční soustavě, které se dokumentuje vystavením protokolu o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou. Podle městského soudu tento výklad předpisu provedený ERÚ není pro soudy závazný a městský soud se s ním neztotožnil. Navíc v dané věci ERÚ ani není kompetentním orgánem. Kompetentním orgánem pro kontrolu cenových předpisů, o nějž v nyní posuzované věci jde, je v souladu s § 3 odst. 3 a 4 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, Státní energetická inspekce, s jejímž posouzením se městský soud ztotožnil. Stanovisko ze dne 27. 10. 2010 nemohlo podle městského soudu založit legitimní očekávání žalobce. [8] Legitimní očekávání žalobce nemohlo potom založit ani rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2014, č. j. 052105513/302/14/90.220/Ve, kde bylo ve skutkově obdobné věci rozhodnuto tak, jak se domáhá žalobce. Podle soudu však toto rozhodnutí nemohlo založit legitimní očekávání žalobce v roce 2012. Legitimní očekávání by mohlo být založeno pouze ustálenou správní praxí. Jedno rozhodnutí však netvoří správní praxi. Stejně tak nebylo založeno legitimní očekávání žalobce jako chráněné majetkové právo. [9] Městský soud rovněž neshledal pro posouzení věci relevantním přechodné ustanovení zákona č. 330/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, které upravovalo připojování zdrojů do distribuční soustavy v roce 2011. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že došlo ke zproštění jeho odpovědnosti podle § 17 odst. 1 zákona o cenách. Žalobce se nemůže zbavit odpovědnosti tím, že proces připojování a uvedení elektrárny do provozu se děl zcela pod taktovkou jiného soukromého subjektu. Žalobce totiž musel vědět, kdy začal do distribuční sítě dodávat elektřinu, a mohl tedy dojít k závěru, kdy byly splněny podmínky cenového rozhodnutí č. 4/2009 pro uvedení jeho elektrárny do provozu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. [11] Stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně interpretoval bod 1.9 cenového rozhodnutí č. 4/2009. Slovní spojení „při uplatnění podpory formou výkupních cen“ a "při uplatnění podpory formou zelených bonusů“ užitá v tomto ustanovení jsou hypotézami, které stanoví, v jakých případech se mají uvedeným ustanovením stanovené podmínky (dispozice) uplatnit. Zatímco tedy v případě, kdy výrobce bude uplatňovat nárok na podporu formou výkupních cen, bude dnem uvedení výrobny do provozu den, kdy výrobce začal v souladu s licencí na výrobu elektřiny vyrábět elektřinu a dodávat ji do elektrizační soustavy, v případě zvolení podpory formou zelených bonusů bude dnem uvedení výrobny do provozu den, kdy výrobce začal v souladu s licencí na výrobu elektřiny vyrábět elektřinu (tzn. nikoliv i dodávat do elektrizační soustav