4 Azs 285/2018 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 285/2018- 35 - text 4 Azs 285/2018 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní žalobce: A. T., zast. JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2014, č. j. MV-5392-4/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2018, č. j. 6 A 29/2015 - 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 11. 12. 2013, č. j. OAM-2293-13/ZR-2013, jímž byla podle § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu na území České republiky a podle § 77 odst. 3 téhož zákona mu byl stanoven výjezdní příkaz na 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v žalobě namítal, že se neztotožňuje s názorem žalovaného, že závažně narušil veřejný pořádek ve smyslu § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že drobná krádež, za kterou byl pravomocně odsouzen, je dle dikce zákona přečinem, a proto nelze v jeho případě hovořit o závažném narušení veřejného pořádku, za které lze považovat jen zločin. Dále uvedl, že i v takovém případě by musel správní orgán prokázat opakovaný a závažný způsob narušení veřejného pořádku. [3] Dále žalobce namítal, že rozhodnutí je s ohledem na § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců vůči němu nepřiměřené, jelikož se jedná o zásah do jeho soukromého a rodinného života. Uvedl, že na území České republiky žije 13 let, přičemž není v kontaktu s nikým v domovské zemi a jeho celá rodina žije na území České republiky. Každý má právo na rodinný život a napadeným rozhodnutím bylo toto právo žalobci znemožněno. Uvedl, že dostal příslib práce, ke kterému také soud přihlédl při jeho podmínečném propuštění. [4] Městský soud žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. K námitce, v níž žalobce rozporoval závěr žalovaného, že závažným způsobem narušil veřejný pořádek ve smyslu § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, soud uvedl, že je třeba vždy při aplikaci tohoto ustanovení posuzovat konkrétní individuální okolnosti daného případu, přičemž se soud neztotožnil s názorem žalobce, který aplikaci tohoto ustanovení zjednodušil na to, že zločin je závažné narušení veřejného pořádku, přečin nikoli. Správní orgán se dle názoru soudu aplikací tohoto ustanovení a výkladem tohoto neurčitého právního pojmu zabýval, přičemž v napadeném rozhodnutí osvětlil, z jakých důvodů posoudil jednání žalobce jako závažný způsob narušení veřejného pořádku. [5] Soud dále uvedl, že vzhledem k množství spáchaných trestných činů a jejich časovému sledu je tento závěr žalovaného oprávněný a odůvodněný. Žalobce byl odsouzen celkem 7x, z toho v roce 2013 hned 5x, přičemž k tomu navíc páchal přestupky. Dále je také třeba přihlédnout k tomu, že se četnost páchání trestných činů nesnižovala, ale naopak zvyšovala, a že žalobce byl v rozhodné době závislý na heroinu, což svědčilo o hrozbě toho, že by mohl trestnou činnost páchat i v budoucnu. Soud tak k této žalobní námitce uzavřel, že aplikace § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců byla v souladu se zákonem. [6] Stejně tak byla dle soudu v souladu se zákonem i aplikace ustanovení § 77 odst. 2 písm. f) téhož zákona, jelikož žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, což je doloženo ve správním spisu. [7] K námitce nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí městský soud konstatoval, že neshledal, že by důsledky zrušení platnosti žalobcova povolení k trvalému pobytu na území České republiky byly nepřiměřené důvodu pro zrušení tohoto pobytového statusu, a to i s ohledem na dopady do soukromého a rodinného života žalobce. V daném případě je z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zřejmé, že se tyto zabývaly přiměřeností rozhodnutí o žalobcově pobytu. Je nesporné, že žalobce je dospělý, samostatný a v době vydání rozhodnutí na území České republiky neměl práci, pouze její příslib. Skutečnost, že na území České republiky žije i jeho matka, bratr a sestra však nemůže představovat v případě návratu žalobce do vlasti nepřiměřený dopad do jeho soukromého a rodinného života, neboť zrušením platnosti žalobcova trvalého pobytu nebude pobytové oprávnění zbytku rodiny nijak dotčeno. Takovou skutečností není ani to, že má žalobce na území České republiky přítelkyni, jelikož její pobyt není na pobytu žalobce nijak závislý. Soud tak dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého a rodinného života žalobce, a proto ani tuto žalobní námitku neshledal důvodnou. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel namítá, že soud se nezabýval otázkou nepřiměřenosti zrušení oprávnění k trvalému pobytu, a to konkrétně tím, že stěžovatel v současné době žije již přes deset let v České republice, je plně adaptován a nedovede si představit, že se bude muset zpět navrátit do své rodné země, nemá finanční prostředky k tomu, aby mohl žít v zemi pro něho cizí, kde má sice otce, ale jeho vztahy s otcem nejsou dobré. [9] Soud nepostupoval v souladu s Listinou základních práv a svobod, a porušil tak právo na soukromý život, poněvadž vzhledem k tomu, že je státním příslušníkem cizí země, bude mu znemožněn kontakt s matkou, bratrem a dcerou a taktéž s jeho družkou, která je občankou České republiky. Argumentace, že si neumí a neuměl obstarat práci, je lichá, sám se o to snažil, ale vzhledem k tomu, že neměl pobytové oprávnění a nemohl práci vykonávat, snažil se na občasných brigádách. [10] Soud špatně vyhodnotil porušení veřejného pořádku, stěžovatel byl odsouzen sice opakovaně za trestnou činnost, ale za drobné krádeže, které pramenily z důvodu závislosti, kdy v současné době již závislý na drogách není, má na své jednání náhled, odpykává si trest a taktéž navštěvuje terapeuticko - výchovný program ve Věznici Všehrdy. [11] Stěžovatel se nedopustil provinění, které by bylo závažným trestným činem. Rozhodnutí představuje velmi citelný zásah do soukromého a rodinného života, jelikož stěžovatel nemá žádné pevné zázemí v Rusku, pevná vazba je v České republice, má zde matku, bratra a taktéž i sestru a v současné době plánuje založit rodinu se svou družkou. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s posouzením věci městským soudem a navrhuje kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení kasační stížnosti [13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 17. 12. 2015, Ministerstvo vnitra zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu. [16] Podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 17. 12. 2015 Ministerstvo vnitra zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. [17] Pro oba citované důvody zrušení trvalého pobytu stanoví zákon o pobytu cizinců v § 77 odst. 2 podmínku, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. [18] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se nedopustil závažného trestného činu. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že závažným porušením veřejného pořádku podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců nemusí být jen trestný čin (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011. č. j. 3 As 4/2010 – 151, č. 2420/2011 Sb. NSS). Není tedy třeba, aby se cizinec dopustil „závažného trestného činu“, což není zákonný pojem, a tato potřeba nevyplývá ani z judikatury. Pro uplatnění důvodu zr