5 Afs 164/2016 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 164/2016- 27 - text 5 Afs 164/2016 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: R. J., zastoupená JUDr. Ing. Rudolfem Kutnarem, advokátem se sídlem Na Višňovce 1/1044, Praha 6, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, č. j. 47 Af 3/2014 – 24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2014, č. j. 15065/14/5000-14103-705778; tímto rozhodnutím žalovaný na základě odvolání stěžovatelky změnil rozhodnutí – platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územního pracoviště Praha – západ (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 11. 2013, č. j. 3742667/13/2102-24801-203573, kterým se stěžovatelce „podle zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani silniční“) a podle ustanovení § 145 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 98 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyměřuje podle pomůcek k úhradě daň silniční ve výši 2 500 Kč.“ [2] Citovaný platební výměr žalovaný změnil tak, že správce daně stěžovatelce „podle zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani silniční“) a podle ustanovení § 147 a § 139 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyměřuje daň silniční ve výši 2500 Kč.“ Ve výrokové části došlo ke změně, ze které je patrné vyměření daně dokazováním (nikoli podle pomůcek); v ostatním zůstal napadený platební výměr beze změny. [3] Silniční daň za zdaňovací období 2012 byla stěžovatelce vyměřena v návaznosti na zjištění správce daně z daňového řízení vedeného na dani silniční za totéž zdaňovací období u manžela stěžovatelky – J. J., který chybně uvedl ve svém daňovém přiznání vozidlo registrační značky: X (osobní automobil tov. zn. ŠKODA Octavia combi, datum první registrace 19. 1. 2000); toto vozidlo sice bylo předmětem daně silniční, avšak poplatníkem nebyl jmenovaný, nýbrž jeho manželka – stěžovatelka. Manželovi stěžovatelky tedy byla platebním výměrem na daň silniční za zdaňovací období roku 2012 snížena daňová povinnost oproti daňové povinnosti tvrzené v řádném daňovém přiznání o částku ve výši 2 500 Kč připadající na předmětné vozidlo. Současně správce daně zahájil vyměřovací řízení na dani silniční za zmíněné zdaňovací období u stěžovatelky a vzhledem k tomu, že na jeho výzvu k podání daňového přiznání nereagovala, vyměřil jí daň právě ve výši 2500 Kč. Vyšel přitom z toho, že vozidlo registrační značky: X bylo od ledna do října roku 2012 předmětem daně silniční – a to v důsledku naplnění podmínek podle § 2 odst. 1 zákona o dani silniční. Vozidlo bylo totiž používáno v souvislosti s dosahováním příjmů podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), podnikající fyzické osoby J. J., přičemž osobou provozovatele zapsanou v technickém průkazu vozidla je (od 27. 4. 2007) manželka jmenovaného – stěžovatelka. [4] Stěžovatelka podala proti platebnímu výměru odvolání, na základě kterého žalovaný – s odkazem na obsah spisového materiálu – konstatoval, že správce daně měl k dispozici dostatečné množství důkazů k tomu, aby bylo možno stanovit daňovou povinnost dokazováním zcela přesně i bez součinnosti stěžovatelky; korigoval proto chybnou kvalifikaci správce daně, dle kterého daň byla vyměřena podle pomůcek (viz výše). Ve zbytku žalovaný aproboval závěry správce daně, podle něhož: (i) vozidlo nepochybně bylo předmětem daně dle § 2 odst. 1 zákona o dani silniční a (ii) poplatníkem daně je provozovatel vozidla, tedy stěžovatelka ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční. Současně konstatoval, že smluvní vztah uzavřený mezi stěžovatelkou a jejím manželem J. J. nelze posoudit jako vztah obdobný pracovněprávnímu vztahu. J. J., DIČ CZ5408082724, podnikající fyzickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku s registrovanou obchodní firmou MARMOT – laboratoře pro chemickou výrobu a službu elektronikům (dále též jen „MARMOT“), vykonávající samostatnou výdělečnou činnost, z níž plynoucí příjmy jsou klasifikovány v rámci § 7 zákona o daních z příjmů, tudíž nelze označit za „zaměstnavatele“ stěžovatelky a aplikovat § 4 odst. 2 písm. a) zákona o dani silniční. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, kterou krajský soud zamítl s odkazem na § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V žalobě namítla porušení zákona, neboť žalovaný na základě toho, že mezi manžely není možný pracovněprávní vztah, dovodil, že poplatníkem daně je v daném případě stěžovatelka, a neakceptoval, že poplatníkem je podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o dani silniční obchodní firma MARMOT – laboratoře pro chemickou výrobu a službu elektronikům, IČ 10144 196. Stěžovatelka totiž nepoužívala vozidlo registrační značky: X na základě příkazu pro služební cesty pro podnikání svého manžela J. J., ale právě pro tuto firmu, která byla zapsána v obchodním rejstříku dne 11. 6. 1990, tedy dříve než se jmenovaným uzavřeli manželství (dne 20. 6. 1991). Stěžovatelce tak nemohla vzniknout daňová povinnost z titulu podnikání s uvedeným vozidlem, a to i proto, že k úhradě daně obchodním firmou MARMOT již došlo a státní rozpočet nebyl o tuto daň krácen. [6] Krajský soud konstatoval, že obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán obchodním rejstříku. Nahlédnutím do obchodního rejstříku přitom zjistil, že u jmenované firmy je uvedeno: „Právní forma: fyzická osoba – podnikatel, Podnikatel: J. J., Identifikační číslo: 10144196“. Z toho vyplývá, že firma MARMOT nemá právní subjektivitu, nejedná se o subjekt práva, nemá tedy způsobilost mít práva a povinnosti, nemůže proto uzavírat smlouvy se subjekty práva – např. se stěžovatelkou. Jedná se pouze o název – jméno, pod nímž je podnikatel, tj. fyzická osoba podnikající zapsána do obchodního rejstříku. Pokud tedy stěžovatelka tvrdí, že používala svoje auto na základě pokynů firmy MARMOT, je zřejmé, že používala auto na základě pokynů svého manžela J. J. jako podnikající fyzické osoby. Ostatně v daňovém přiznání manžela stěžovatelky J. J., DIČ: CZ5408082724, podnikající fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku pod označením „MARMOT – laboratoře pro chemickou výrobu a služby elektronikům“, IČ: 10144196, jakožto jednom z podkladů použitých správcem daně k vyměření daně silniční, je uvedeno, že předmětné vozidlo bylo používáno v průběhu kalendářních měsíců leden až říjen roku 2012 k dosahování příjmů J. J. [7] K otázce, kdo má být poplatníkem daně silniční za vozidlo používané pro podnikatelskou činnost jednoho z manželů v případě, že provozovatelem vozidla je druhý z manželů, pak krajský soud uvedl, že v základu skutkově identický případ týchž manželů J. a téhož vozidla již řešil s tím rozdílem, že se jednalo se o zdaňovací období roku 2011 a žalobcem (posléze rovněž stěžovatelem) byl J. J. Krajský soud jeho žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. 46 Af 33/2012 – 53. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 1 Afs 87/2015 – 27, z něhož krajský soud obsáhle citoval a zdůraznil zejména odst. 27 až 29 odůvodní tohoto rozsudku: „[27] Ohledně hlavní otázky sporu lze tedy uzavřít, že poplatníkem silniční daně za vozidlo, jehož provozovatel je jen jeden z manželů, avšak vozidlo je používáno pro podnikatelskou činnost druhého manžela, je manžel – provozovatel. [28] V situaci stěžovatele, ve které manželka užívá vozidlo, jehož je sama provozovatelkou, k podnikání stěžovatele (tedy jejího manžela), je poplatníkem spolupracující manželka. Jelikož dle § 241 daňového řádu nelze dohodou o přenesení daňové povinnosti vůči správci daně účinně přenést daňovou povinnost, nemůže tuto daň nést stěžovatel. [29] Na uvedených závěrech nic nemění ani stěžovatelem uváděný fakt, že svoji manželku paní R. J. nezaměstnává on, jako fyzická osoba, ale firma MARMOT. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, MARMOT je pouze obchodní firma, pod kterou stěžovatel, jako podnikající fyzická osoba, vystupuje. Posuzovaný vztah je tedy skutečně vztahem mezi manželi.“ [8] Relevantní právní úprava zákona o dani silniční a zákona o daních z příjmů je pro nyní řešené zdaňovací období - rok 2012 identická s právní úprav