5 As 338/2017 — Nejvyšší správní soud

5 As 338/2017- 29 - text 5 As 338/2017 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. M. L., zast. Mgr. Ing. Jindřiškou Jirákovou, advokátkou, se sídlem Smetanovo náměstí 279, Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. M. S., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, č. j. 31 A 19/2016 – 94, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. ZKI BR-O-74/583/2015; tímto bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. OR-157/2015-601/9, ve věci neprovedení zápisu věcného břemene podle smlouvy trhové ze dne 12. 11. 1930 k pozemku parc. č. X v katastrálním území H. Č. do katastru nemovitostí. [2] Stěžovatel v žalobě činil sporným, zda mělo být v rámci obnovy katastrálního operátu zapsáno v katastru nemovitostí věcné břemeno v podobě služebnosti zatěžující pozemek parc. č. X, katastrální území H. Č., a to na základě zápisu v pozemkové knize katastrálního území D. v knihovní vložce č. X a smlouvy trhové ze dne 12. 11. 1930, knihované pod č. d. X. Stěžovatel údaje obsažené v obnoveném katastrálním operátu katastrálního území H. Č. považoval za nesprávné z důvodu absence zápisu práva plynoucího z věcného břemene. [3] Krajský soud se zabýval tím, zda došlo při této obnově k chybě, resp. zda se v daném případě jednalo o chybu, kterou je možno napravit v řízení ve věci námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu dle § 45 odst. 3 katastrálního zákona za použití § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Odkázal v tomto směru na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že opravou chyby se neupravují ani vlastnické, ani jiné vztahy k nemovitostem, a tudíž se jí nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují žádná práva a povinnosti. Krajský soud konstatoval, že obnova katastrální operátu dle § 45 katastrálního zákona a oprava chyb v katastrálním operátu dle § 36 katastrálního zákona mají evidenční účel a nedochází při nich k odstraňování sporů ohledně existence či neexistence práv a povinností váznoucích na evidovaných nemovitých věcech. V daném případě žalobní námitka směřovala k nedostatku zápisu práva z věcného břemene, tedy chyby, která vznikla právě při přenášení historických záznamů vedených v pozemkových knihách do evidence nemovitostí. Dle krajského soudu základem pro zápis práv do evidence nemovitostí spojených s pozemkem parc. č. X v katastrálním území H. Č. (původně č. kat. X v katastrálním území D.) bylo rozhodnutí Státního notářství v Havlíčkově Brodě ve věci dědictví po V. J. ze dne 20. 9. 1965, čj. D 546/1965, kde je stanoveno, že „vl. Č. 8, 134 se uzavírají a současně převádí ve vl č. 8 zajištěná pod C 165 pohledávka fin. Odboru ONV Havl. Brod z roku 1957 za nedoplatek na zeměd. dani v částce 2.550 Kč s přísl. Jiné závady se nepřevádějí.“ V daném rozhodnutí není zmíněno věcné břemeno, které bylo vedeno v pozemkové knize na základě Smlouvy trhové ze dne 12. 11. 1930, jak vyplývá z výpisu č. PU 883/2002 z uzavřené pozemkové knihy, knihovní vložka č. X, katastrální území D. Jelikož v rámci první etapy zápisu právních vztahů do evidence nemovitostí nebyly podkladem pro zápis právních vztahů údaje v pozemkových knihách, orgán geodézie se dle platné a účinné právní úpravy řídil údaji v rozhodnutí státního notářství v dědickém řízení. Krajský soud konstatoval, že je třeba přistupovat k hodnocení otázky, zda v projednávané věci došlo ke zřejmému omylu při vedení a obnově katastru ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona (§ 8 odst. 1 písm. a) dřívějšího katastrálního zákona) s vědomím diskontinuity zápisů v období let 1951 – 1964 a procesu zakládání evidence nemovitostí od roku 1964; odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 1 As 22/2013 – 26, dle kterého „požadavek zřejmosti omylu navíc značí, že by se mělo jednat o omyl jednoznačně zjistitelný; katastrální úřad tedy nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná nebo sporná (například v důsledku protichůdných listin či jiných okolností)… Z rozporu mezi zápisem v pozemkové knize (a listinou jej potvrzující) a zápisem v katastru nemovitostí, proto nelze bez dalšího dovozovat zřejmý omyl při obnově a vedení katastru nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.“ V druhé etapě zápisu právních vztahů do evidence nemovitostí od roku 1967 měly být postupně zapsány právní vztahy v evidenci nemovitostí ještě nevyznačené. Nově zavedená evidence nemovitostí přitom nemohla jen jednoduše převzít zápisy z veřejných knih, z pozemkového katastru a dalších veřejných seznamů, neboť vlastnické a jiné právní vztahy v polovině šedesátých let jim v důsledku přerušení kontinuity zápisů od roku 1951 nemusely odpovídat; krajský soud odkázal na vyhlášku č. 23/1964 Sb., která v § 4 odst. 2 stanovila, že pro zápis právních vztahů o nemovitostech bude podpůrně použito zápisů v dosavadních pozemkových knihách, železničních knihách, v jednotné evidenci půdy a v bývalém pozemkovém katastru; orgány geodézie zapíší do evidence nemovitostí toho, kdo podle výsledku šetření je oprávněným nebo povinným.; dále zmínil i důvodovou zprávu k zákonu o evidenci nemovitostí, v níž se v tomto směru uvádí: „Ani v těchto případech orgán geodézie nerozhoduje. Bude věcí občana nebo organizace, aby se domohl svého práva u soudu nebo hospodářské arbitráže, a podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo hospodářské arbitráže opraví pak orgán geodézie zápis“. Krajský soud k tvrzení stěžovatele o existenci věcného břemene uvedl, že katastrální úřad není oprávněn zjišťovat, zda právo plynoucí z věcného břemene ještě existuje (např. zda bylo po celou dobu vykonáváno či zda je zde faktická nemožnost výkonu práv z věcného břemene) ani si dělat názor v čí prospěch by mělo být zapsáno; nepřisvědčil stěžovateli v námitce tvrzeného formalistického a izolovaného přístupu žalovaného, neboť stávající stav je důsledkem vymezení působnosti mezi katastrálním úřadem a soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení. Krajský soud nepřisvědčil stěžovateli ani v námitkách stran procesních vad rozhodnutí žalovaného, konstatoval rovněž, že správní spis je veden zcela zákonně a v souladu se standardy vedení spisové dokumentace v obdobných typech řízení. [4] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku. Uvádí, že údaje o jeho nemovitostech evidované v katastrálním operátu po obnově přepracováním nejsou v souladu s obsahem listiny uložené ve sbírce, neboť neobsahují zápis práv odpovídajících věcnému břemenu - služebnosti zřízené podle řádné a platné trhové smlouvy z 12. 11. 1930, dále namítá, že ve sbírce listin katastru nemovitostí není založena žádná listina prokazující zánik věcného břemene – služebnosti. Namítá, že se v dané věci nejedná o to, aby katastrální úřad rozhodl o existenci či rozsahu práva k dané nemovitosti, ale o to, aby v katastru nemovitostí bylo uvedeno to, co je v listinách. Z celého spisu a zjištěných skutečností dle stěžovatele vyplývá, že věcné břemeno je uvedeno ve smlouvě trhové a že bylo uvedeno v pozemkové knize, nebylo ničím doloženo, že by toto věcné břemeno zaniklo a na základě jakých skutečností. Stěžovatel poukazuje na to, že odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu obsahuje dle jeho názoru zmatečné a vzájemně si odporující úvahy, které činí toto rozhodnutí nepřezkoumatelným; soud na jedné straně tvrdí, že údaje ve sbírce listin katastru jsou rozporné a připouští tak, že k chybě došlo, a na druhé straně posuzuje nesprávně situaci, když tvrdí, že pokud by katastr chybu opravil dle požadavku stěžovatele, tak by rozhodoval o tom, co mu nepřísluší. Dále namítá, že soud na jedné straně říká, že trhová smlouva je v souboru listin a informací, a činí závěr, že soubor listin musí odpovídat obsahu katastru, a na druhé straně dále v odůvodnění soud uvádí, že údaje pozemkových knih se nepřejímaly, a nepovažuje je pro řízení za podstatné a rozhodující, tedy se nijak nevyrovnává s tím, že listina věcné břemeno obsahuje, ale katastr neobsahuje v souboru informací a listin žádnou listinu o tom, jak a kdy věcné břemeno zaniklo.