6 Azs 220/2018 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 220/2018- 30 - text 6 Azs 220/2018 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: T. M., zastoupená Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Ječná 7/548, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. února 2018, č. j. MV-104555/OAM-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2018, č. j. 13 A 25/2018 - 32, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2018, č. j. 13 A 25/2018 - 32 a rozhodnutí žalovaného ze dne 22. února 2018, č. j. MV-104555/OAM-2017 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 17 000 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Pavla Čižinského, advokáta, sídlem Ječná 7/548, Praha 2, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladu řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně měla dne 20. července 2017 v úmyslu odletět z Letiště Václava Havla Praha do Hurghady. Při hraniční kontrole se prokázala cestovním pasem, u něhož vzniklo Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha Ruzyně (dále jen „správní orgán prvního stupně“), podezření na neoprávněné pozměnění vízového štítku vydaného Litvou na období od 1. června 2016 do 30. listopadu 2018, typ C, počet vstupů MULTI, počet dnů 90. Odborným vyjádřením bylo potvrzeno, že uvedené schengenské vízum i cestovní pas jsou pravé, ale bylo neoprávněně pozměněno datum konce platnosti víza z 30. listopadu 2016 na 30. listopad 2018 (číslice 6 byla částečně vyškrábaná a dotištěna číslicí 8). [2] Z tohoto důvodu zahájil správní orgán prvního stupně se žalobkyní řízení o správním vyhoštění. Žalobkyně v rámci vyjádření uvedla, že nevěděla, že je její vízum platné pouze do roku 2016, od člověka jménem A., který jí vízum zařizoval, obdržela cestovní pas již s údajem platnosti do 30. listopadu 2018. Ačkoli to původně neplánovala, požádala žalobkyně o azyl. V Egyptě si chtěla s kamarádkou odpočinout a po návratu si v České republice najít práci. Doufala, že během jejích cest po Evropě se situace na Ukrajině zlepší a bude se tam moci vrátit, ale tamní situace je pořád stejná. V České republice je poprvé, nemá k ní žádné vazby. Matka a dcera žalobkyně žijí na Ukrajině. Do země původu se žalobkyně vrátit nechce, neboť se tam stále válčí a žalobkyně se o sebe bojí. [3] Rozhodnutím ze dne 21. července 2017, č. j. CPR-20350-24/PŘ-2017-930504, uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2 a písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť se žalobkyně při hraniční kontrole při vycestování z území České republiky prokázala neplatným (neoprávněně pozměněným) cestovním dokladem a pobývala na území České republiky bez víza, ač k tomu nebyla oprávněna. Dobu, po niž nebude žalobkyni umožněn vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán prvního stupně na čtyři roky. [4] Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví. Zdůraznil, že neplatnost cestovního dokladu způsobuje neoprávněná změna jakýchkoli údajů v něm uvedených, tedy i změna v datu platnosti víza. Není relevantní, zda žalobkyně o provedené změně věděla. Stěžovatelka zároveň nepředložila žádný doklad, který by ji opravňoval k pobytu na území České republiky, a nebylo zjištěno, že by jí v minulosti bylo uděleno jakékoli pobytové oprávnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně původně plánovala cestovat po Evropě jako turistka a že její rodina žije na Ukrajině, nepovažoval žalovaný uložené správní vyhoštění za nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Tvrzení žalobkyně o obavách z návratu do země původu vyhodnotil žalovaný jako účelové, neboť sama přiznala, že původně neměla v úmyslu žádat o mezinárodní ochranu v žádné ze zemí, jimiž projížděla. Žalobkyně neprokázala, že by jí osobně v případě návratu na Ukrajinu hrozila vážná újma v důsledku tamní bezpečnostní a politické situace, která není tak závažná, aby byly ohroženy všechny osoby nacházející se na území tohoto státu. Vzhledem k závažnosti jednání žalobkyně vyhodnotil žalovaný jako přiměřenou i dobu, po niž jí nebude umožněn vstup na území Evropské unie. [5] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včas kasační stížnost. Namítala, že městský soud nesprávně vyložil § 116 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť taková změna údajů v cestovním dokladu, jaká byla provedena v jejím případě, nemůže způsobit jeho neplatnost. Takový následek vyvolávají pouze změny v samotném cestovním dokladu (na „datové stránce“), nikoli úpravy dokladů, které jsou do cestovního dokladu vlepovány. Tvrzení městského soudu, že stěžovatelka měla a mohla vědět o neoprávněné změně ve svém cestovním dokladu, je nové, nepřípustně doplňuje odůvodnění napadených správních rozhodnutí a nemá oporu ve spise. Městský soud se nijak nevypořádal s námitkou, že zavinění stěžovatelky hraje roli při posuzování přiměřenosti délky a vůbec podmínek pro uložení správního vyhoštění. V tomto směru by mohlo být podstatné, zda se jednalo o nepřímý úmysl či vědomou nedbalost, avšak městský soud nastínil obě tyto varianty, aniž by se k jedné z nich přiklonil. [7] Stěžovatelka považuje za jasně nepřezkoumatelnou tu část odůvodnění napadeného rozsudku, v níž se městský soud vyjadřoval k závaznému stanovisku ohledně překážek vycestování stěžovatelky. Městský soud nijak nereagoval na žalobní námitky zpochybňující obsah zpráv, z nichž závazné stanovisko čerpalo, a na upozornění, že zprávu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze dne 13. června 2017 nelze dohledat. Ani k návrhu stěžovatelky, aby bylo provedeno dokazování spisem vedeným v řízení o její žádosti o mezinárodní ochranu, se městský soud nijak nevyjádřil. Závěr městského soudu o účelovosti tvrzení stěžovatelky o obavách z návratu na Ukrajinu se opírá pouze o vysvětlení podané v rámci správního řízení, nezohledňuje však, že správní orgán prvního stupně se stěžovatelky na tuto okolnost zvlášť nedotazoval. Skutečnost, že stěžovatelka nepožádala o mezinárodní ochranu hned při první příležitosti, nemůže vést k paušálnímu odmítnutí jejích obav. Citaci z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2017 č. j. 10 Azs 85/2017-37 o situaci v Dněpropetrovské oblasti považuje stěžovatelka za vytrženou z kontextu a sama odkazuje na dle jejího názoru mnohem přiléhavější judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2017, č. j. 5 Azs 62/2016 - 87 a rozhodnutí sp. zn. 4 Azs 197/2016). [8] Žalovaný označil námitky stěžovatelky za neopodstatněné. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. května 2014, č. j. 9 Azs 107/2014 - 43, považuje dobu, po niž nebude stěžovatelce umožněn vstup na území členských států Evropské unie, za přiměřenou. Stěžovatelka byla zjevně připravena cestovní doklad s pozměněnými údaji používat i nadále, což dokládá její záměr odjet na dovolenou do Egypta a zase se vrátit. Městský soud se žalobními námitkami zabýval dostatečně a zohlednil individuální okolnosti stěžovatelčina případu. [9] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného na vědomí stěžovatelce, která nevyužila svého práva podat k němu repliku. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [11] Pokud jde o námitku, že se městský soud nijak nevypořádal s návrhem stěžovatelky na doplnění dokazování spisem o její žádosti o mezinárodní ochranu, zjistil Nejvyšší správní soud ze zvukového záznamu pořízeného na jednání dne 3. května 2018, že samosoudkyně městského soudu vyhlásila na tomto jednání usnesení, jímž tento návrh zamítla s odůvodněním, že podklady shromážděné žalovaným ve správním řízení považuje za dostatečné a pro doplnění dokazování není důvod. Ačkoli by bylo zajisté vhodné, aby byla tato okolnost zmíněna i v konečném rozhodnutí, vzhledem k tomu, že při jednání byl přítomen zástupce stěžovatelky, nepovažuje Nejvyšší správní soud toto pochybení za tak závažné, aby bylo samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Totéž lze říci o způsobu, jakým městský soud vypořádal výtky stěžovatelky vůči závaznému stanovisku o možnosti jejího vycestování. Odůvodnění napad