6 Azs 401/2017

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 A 125/2014 – 44 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2014, č. j. MV-25182-8/SO-2014. Citovaným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 9. 2013, č. j. OAM-85991-13/DP-2011, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu nedoložení náležitostí žádosti.

Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 19. 12. 2017 vzal stěžovatel prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost proti napadenému rozsudku zpět. Z návrhu je zjevné, že se jedná o projev vůle dostatečně určitý a jednoznačný, z něhož plyne, že si stěžovatel výslovně přeje kasační stížnost vzít zpět v celém jejím rozsahu.

Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Nejvyšší správní soud připomíná, že řízení o kasační stížnosti je plně ovládáno zásadou dispoziční. Stěžovatel, jehož procesní úkon vůči soudu vyvolal řízení o přezkoumání rozhodnutí městského soudu, tak zpětvzetím kasační stížnosti projevil svou vůli, aby soud v řízení nepokračoval.

Protože stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil, jak mu to ukládá ustanovení § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.

Jelikož řízení bylo zastaveno, nemá podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Dne 28. 12. 2017 zaplatil stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) platí, že soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Podle § 10 odst. 5 téhož zákona soud v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.

Z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší správní soud má povinnost stěžovateli jím zaplacený soudní poplatek vrátit dle ustanovení § 10 odst. 3 ve spojení s § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích. Soud je však zároveň povinen zaplacený soudní poplatek při jeho vracení stěžovateli zkrátit o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. 20 % z částky 5 000 Kč činí 1 000 Kč. Soud tedy ve smyslu výroku III. tohoto usnesení vrátí stěžovateli část jím zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč. Tato částka bude žalobci poukázána prostřednictvím jeho zástupce Mgr. Petra Václavka ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.