7 As 307/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 307/2017- 63 - text 7 As 307/2017 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. J., zast. Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem Klimentská 36, Praha 1, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) městys Vysoký Chlumec, se sídlem Vysoký Chlumec 14, Vysoký Chlumec, a II) V. L., zastoupen Mgr. Michalem Chuchútem, LL. M., advokátem se sídlem Náměstí Junkových 2772/1, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 47 A 41/2013 - 390, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 10. 2017, č. j. 47 A 41/2013 - 423, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram (dále též „Katastrální úřad Příbram“ nebo „katastrální úřad“), vydal podle § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále též „katastrální zákon“) rozhodnutí č. j. OR-317/2012-211, kterým mj. nevyhověl nesouhlasu žalobce s „neprovedením opravy posunu a zobrazení hranic parcel“ p. č. X v k. ú. P. [2] Žalobce napadl rozhodnutí katastrálního úřadu odvoláním. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. ZKI-O-77/1042/2013/Ves, bylo rozhodnutí částečně změněno (došlo pouze k formální opravě výroků rozhodnutí katastrálního úřadu). II. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze žalobu zamítl. V odůvodnění shrnul právní úpravu stran opravy chyby v katastrálním zákoně a judikaturu a uvedl, že smyslem řízení o opravě chybných údajů v katastru je uvést údaje evidované v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Pokud katastrální úřad shledá, že údaj zaevidovaný v katastrálním operátu neodpovídá tomu, co je obsaženo v některém dokumentu založeném v příslušné sbírce listin, jež tvoří zkoumaný katastrální operát [srov. § 4 odst. 2 písm. e) katastrálního zákona], a vyjde-li současně najevo, že tento zjištěný nesoulad vznikl na základě zřejmého omylu při obnově a vedení katastru (i), nebo na základě nepřesnosti při podrobném měření, zobrazení předmětu měření a výpočtu výměr parcel za současného překročení mezních odchylek (ii), anebo na základě nesprávnosti v listině, podle níž byl příslušný údaj zaevidován (iii), pak se jedná o chybu ve smyslu § 8 katastrálního zákona. Dále je nutno splnit podmínky uvedené v § 52 vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 26/2007 Sb., kterou se provádí katastrální zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „katastrální vyhláška“). Krajský soud se ztotožnil se správními orgány, že v daném případě nebyly splněny všechny podmínky vyplývající z citované právní úpravy. Správní orgány proto nepochybily, pokud žalobci v plném rozsahu nevyhověly. Krajský soud tedy shledal rozhodnutí žalovaného zákonným a žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrokem I.). [4] Výrokem V. rozsudku pak krajský soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby. III. [5] Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. Stěžovatel primárně poukazoval na nepřezkoumatelnost a rozpornost rozhodnutí krajského soudu a žalovaného. Dále namítal, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo řadou procesních vad. V průběhu soudního řízení došlo ke změně obsazení senátu (v senátu nově zasedala Olga Stránská), aniž by byl stěžovatel o tom vyrozuměn. Z protokolu o jednání ze dne 23. 5. 2017 lze nadto dovozovat, že Olga Stránská není soudkyní, neboť u jejího jména není uveden titul. Právo na spravedlivý proces bylo zkráceno i tím, že krajsky soud na žádost stěžovatele neodročil jednání nařízené na den 28. 5. 2017. Předvolání k dřívějšímu jednání (nařízenému na den 28. 4. 2017) bylo stěžovateli nadto doručeno dne 25. 4. 2017, tedy pouhé tři dny předem. Podle § 49 by však měl mít účastník řízení k přípravě čas přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů. Dále krajskému soudu vytýkal, že se opíral o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, č. j. 7 As 148/2011 - 95. Stěžovateli nebylo rovněž umožněno nahlédnout do sbírky listin stran katastrálního územní P. (dále též „sbírka listin“), aby mohl posoudit souladnost evidovaného stavu se stavem skutečným. Poukázal na nákladnost pořízení kopií celé pozemkové knihy pro k. ú. P. Stěžovateli není dále zřejmé, na podkladě jakých skutečností posoudil krajský soud souladnost napadeného rozhodnutí se sbírkou listin. Soud se spokojil s konstatováním žalovaného, že soutisk pozemkového katastru a katastru nemovitostí je veřejně přístupný na webových stránkách www.cuzk.cz. Podle stěžovatele se mapa katastru nemovitostí neshoduje se skutečným stavem i v dalším katastrálním území (B. L.), naopak katastrální mapy pro jiná katastrální území (Z., V. Ch. atp.) odpovídají skutečnému stavu. Dovozuje i porušení zásad správního řízení upravených v § 2 až 8 správního řádu. Konečně pak stěžovatel namítal, že povinnost uložená mu výrokem V. napadeného rozsudku je nedůvodná, neboť soudní poplatek za řízení o žalobě uhradil již dne 30. 1. 2013. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a požádal o přiznání náhrady nákladů řízení. IV. [6] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém poukázal na důvody uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí a ztotožnil se s rozsudkem krajského soudu. Navrhl kasační stížnost zamítnout. V. [7] Osoba zúčastněná na řízení I) podala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedla, že považuje kasační stížnost za nedůvodnou a odkázala na své vyjádření v řízení o žalobě. VI. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami, ve kterých stěžovatel poukazoval na vady ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b), c) a d) s. ř. s. [11] Podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. [12] Podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. [13] Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [14] Nejvyšší správní soud neshledal, že by k vadám ve smyslu uvedených ustanovení došlo. Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval vadami ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [15] Nejvyšší správní soud při zkoumání důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví podle § 54 odst. 2 s. ř. s.). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2007 Sb. ÚS, v němž Ústavní soud vyslovil, že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena“. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7.