7 As 356/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 356/2017- 28 - text 7 As 356/2017 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: DPI spol. s r.o., se sídlem Grohova 32, Brno, zastoupen JUDr. Miroslavem Moltašem, LL.M., advokátem se sídlem Dobrovského 56/7, Hustopeče, proti žalovanému: Policie České republiky, obvodní oddělení Brno - Židenice, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 17, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2017, č. j. 31 A 293/2017 - 26, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany před dvěma nezákonnými zásahy, které měl žalovaný provést dne 27. 3. 2017 a dne 21. 6. 2017 v bytovém domě na adrese X. [2] Krajský soud usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 31 A 142/2017 - 31, vyloučil žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 21. 6. 2017 k samostatnému projednání vedenému pod sp. zn. 31 A 293/2017. [3] Usnesením ze dne 11. 9. 2017, č. j. 31 A 293/2017 - 26, krajský soud žalobu směřující proti zásahu žalovaného provedenému dne 21. 6. 2017 odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že projednání brání nedostatek pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Krajský soud totiž shledal, že v posuzovaném případě policisté jednali jako orgán činný v trestním řízení, nikoliv jako ozbrojený bezpečnostní sbor nebo správní orgán. K přezkumu úkonů orgánů činných v trestním řízení přitom soudní řád správní nesvěřuje soudům rozhodujícím ve správním soudnictví žádnou pravomoc. II. [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Podle stěžovatele je nesprávný závěr krajského soudu, že žalovaný jednal v rámci trestního řízení, resp. jako orgán činný v trestním řízení. To, že se o takový postup nejednalo, podporuje i vyjádření žalovaného. Poukázal i na povahu sporu (neplacení elektrické energie ze strany nájemníků bytového domu) a dodal, že žalovaný byl veden snahou stěžovatele zastrašit. Krajský soud nadto na jedné straně vyloučil žalobu směřující proti zásahu dne 21. 6. 2017 k samostatnému projednání, avšak na druhé straně uvedl, že k tomuto zásahu došlo v přímé souvislosti se zásahem provedeným dne 27. 3. 2017. Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a vrátil věc jmenovanému soudu k dalšímu řízení. III. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že stěžovatel nekonkretizoval, z jakého důvodu ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. byla kasační stížnost podána. Dále uvedl, že se zcela ztotožňuje s napadeným usnesením krajského soudu. Krajský soud žalobu správně odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [9] Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/2004 - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, byla-li v něm soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, bylo-li řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nebo je-li rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012 - 13). Podřazení kasačních důvodů pod konkrétní písmeno § 103 odst. 1 s. ř. s. je přitom záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS). [10] Nutno dodat, že jestliže krajský soud žalobu odmítl a věc samu neposuzoval, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat, zda krajský soud správně posoudil podmínky pro odmítnutí žaloby, nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se „merita věci“, tedy toho, zda žaloba je důvodná (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 - 49; ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98; či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65). [11] Krajský soud žalobu odmítl s poukazem na § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Dospěl k závěru, že žalovaný v projednávané věci jednal jako orgán činný v trestním řízení. Jeho postupy proto nelze přezkoumat v rámci správního soudnictví. Nejvyšší správní soud se s krajským soudem ztotožnil. [12] Z judikatury správních soudů vyplývá, že „nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. nemůže být úkon policejního orgánu při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Aps 2/2004, č. 623/2005 Sb. NSS). „Nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (…) nemůže být úkon policejního orgánu při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení; zásahem podrobeným přezkoumání ve správním soudnictví může být pouze zásah policejního orgánu při výkonu působnosti ve veřejné správě ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Aps 2/2004-69). Toto rozlišení není pouze akademické, má svůj reálný význam. Jestliže policie činí úkony již jako orgán činný v trestním řízení, vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů výhradně státní zástupce. Již v přípravném trestním řízení ve fázi prověřování zajišťuje státní zástupce v rámci svého postavení zakotveného Ústavou a dalšími zákony ochranu veřejného zájmu, je důležitým činitelem výkonu trestní spravedlnosti, přímo odpovídá za ochranu lidských práv v souvislosti se zahájením trestního stíhání proti konkrétní osobě a také v souvislosti s prováděním následných vyšetřovacích úkonů. V rozsahu takto vymezené působnosti také nese odpovědnost za výsledky přípravného řízení. Je proto zřejmé, že úkony, které podléhají jeho dozoru v trestním řízení, nemohou být prověřovány ze stejných hledisek správními soudy. Kontrola správních soudů nad úkony policie, které by bylo možno označit za nezákonný zásah dle § 82 s. ř. s., končí tam, kde začíná působnost státního zastupitelství.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016, č. j. 10 As 11/2016 - 15). [13] V rozsudku ze dne 6. 3. 2014, č. j. 1 As 18/2014 - 32, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že policie jedná jako orgán činný v trestním řízení od okamžiku, kdy začne postupovat podle trestního řádu. Tento postup je zahájen závěrem o podezření ze spáchání trestného činu, na jehož základě může policejní orgán zahájit úkony trestního řízení, a to buď sepsáním záznamu podle § 158 odst. 3 trestního řádu či provedením neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, případně přímo zahájením trestního stíhání ve smyslu § 160 trestního řádu (viz Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol.: Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2013 s. 181 a násl.). Dále pak Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku odkázal na výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství poř. č. 1/2012, které uvádí, že „postup policie (policejních orgánů), který předchází sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, se řídí výhradně jinými právními předpisy, než trestním řádem, zejm. zákonem č. 273/2008 Sb. […] a nepodléhá dozoru státního zástupce. Jakmile však policejní orgán dospěje k přesvědčení, že jsou zde skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen sepsat o tom záznam o zahájení úkonů trestního řízení“ (viz Sbírka výkladových stanovisek Nejvyššího státního zastupitelství, dostupná z http://www.nsz.cz). [14] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud ze spisového materiálu zjistil, že žalovaný sepsal dne 28. 3. 2017 záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 153 odst. 3 trestního řádu ve věci přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (č. j. KRPB-51683-4/TČ-2017-060213). Toho se měla v záznamu uvedená osoba dopustit tím, že „v zatím nezjištěné době mi