9 As 424/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 424/2017- 42 - text 9 As 424/2017 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: VS-EKOPRAG s.r.o., se sídlem U Slávie 610, Dobříš, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 46 A 73/2017  68, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti částku ve výši 6 352,50 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Ondřeje Horázného, advokáta se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3. IV. Žalovanému s e v r a c í přeplatek na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, který mu bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Soud v y z ý v á žalovaného, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto rozsudku sdělil soudu číslo účtu, na který má být vrácen zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým bylo výrokem I. určeno, že zákaz další jízdy s vozidlem RZ X, který byl žalobkyni uložen stěžovatelem dne 17. 3. 2017 v 9:54 hod pro porušení čl. 22 odst. 5 nařízení EU č. 165/2014 z důvodu chybějící plomby tachografu, byl nezákonným zásahem. Výrokem II. bylo stěžovateli uloženo nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč. [2] Krajský soud úvodem konstatoval, že teorie rozlišuje dva druhy zákazů jízdy vozidla. Prvním je zákaz jízdy, jenž je uložen konkrétní osobě, a to obvykle řidiči vozidla. Jde o zákaz povahy ad personam, jenž se vztahuje k dané osobě. Není vyloučeno, aby po uložení zákazu jiná osoba pokračovala v jízdě s vozidlem. V takovém případě je ale obtížně představitelné, že by zákaz tohoto typu přímo zasáhl do práv žalobkyně, tj. zaměstnavatele řidiče, jemuž byl zákaz uložen, a to i v případě, že by byla vlastníkem vozidla, neboť by v jeho dalším užívání nebyla nijak omezena. Vozidlo by mohla nadále provozovat, např. prostřednictvím jiných zaměstnanců. Jednalo by se nejspíše o nepřímé zkrácení práv, proti němuž se nelze bránit zásahovou žalobou. [3] Druhým typem zákazu jízdy je zákaz povahy in rem vztahující se k samotnému vozidlu. Je pro něj charakteristické, že důvod pro jeho uložení nespočívá v jednání řidiče, nýbrž ve vlastnostech vozidla. Vozidlo, ohledně nějž je takový zákaz uložen, je vyřazeno z provozu s účinky pro každého, neboť osoba řidiče v takových případech není rozhodná. Byť je právě jemu tento zákaz bezprostředně sdělen, adresátem je primárně vlastník či provozovatel vozidla, kterému je takovým zákazem omezeno jeho užívací právo k vozidlu, včetně oprávnění umožnit užívání vozidla jiné osobě. Na rozdíl od zákazu prvního typu je proto možné, že tento zákaz zasáhne do práv zaměstnavatele řidiče, pokud ten je vlastníkem vozidla. Tímto zákazem je znemožněno vozidlo užívat jak jemu, tak i zprostředkovaně každé další osobě. [4] V daném případě je zřejmé, a mezi účastníky nesporné, že o zákazu jízdy s vozidlem nebylo vydáno žádné formalizované rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“). Zákaz byl uložen faktickým pokynem kontrolujícího policisty, což je typický příklad zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. [5] Zásah nebyl adresován přímo žalobkyni, neboť ona sama nebyla řidičem vozidla (tím byl její zaměstnanec), nicméně ona zákaz vztahuje sama na sebe a má za to, že byl zaměřen přímo proti ní, čemuž krajský soud přisvědčil. Skutečnost, že vyslovený zákaz měl povahu in rem, dokládá v prvé řadě formulář na výkon silničních kontrol ze dne 17. 3. 2017, podle něhož kontrolující policista uložil „zákaz další jízdy s vozidlem“ z důvodu chybějící plomby. Není v něm uvedeno, že by zákaz byl uložen řidiči vozidla. Navíc důvodem jeho uložení nebylo jednání řidiče, nýbrž nedostatek ve vlastnostech samotného vozidla, resp. jeho tachografu. V takovém případě nelze mít za to, že by žalobkyně měla možnost po vyslovení zákazu vozidlo užívat prostřednictvím jiného řidiče. Zásah tak byl zjevně zaměřen přímo proti žalobkyni jako majitelce vozidla. [6] Oprávnění zakázat další jízdu s vozidlem musí vyplývat z výslovného zákonného ustanovení, jehož podmínky musí být stěžovatelem důsledně dodrženy, a to včetně zákonem stanoveného důvodu k jeho uložení. V opačném případě je nutno uložený zákaz považovat za nezákonný (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 11. 2005, č. j. 8 Aps 1/2005  82, č. 932/2006 Sb. NSS, v němž bylo shledáno nezákonným zásahem odtažení vozidla, které netvořilo překážku v provozu). [7] Oprávnění stěžovatele zakázat vozidlu další jízdu (resp. přímo zabránit další jízdě s vozidlem) upravuje hned několik zákonů. Jde v prvé řadě o zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o policii“), který v § 36 odst. 1 opravňuje policisty použít technický prostředek k zabránění v jízdě vozidlu mj. za podmínky, že řidič není na místě přítomen. Toto ustanovení však na projednávanou věc nedopadá. Zabránit v jízdě vozidlu může policie také dle § 118a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), nicméně chybějící plombu na tachografu vozidla nelze podřadit pod žádný z důvodů uvedených v tomto ustanovení. Na daný případ nedopadá ani § 124c odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o silničním provozu a § 35d odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silniční dopravě“), které sice umožňují policii zajistit vozidlo nebo zakázat pokračování v jízdě, avšak v obou případech vyžadují předchozí výzvu ke složení kauce, k čemuž v tomto případě nedošlo. Posledním ustanovením upravujícím oprávnění stěžovatele zakázat jízdu vozidlu je § 124 odst. 10 písm. e) zákona o silničním provozu. Tento zákaz je však povahy ad personam, neboť výslovně směřuje pouze k řidiči vozidla. Lze jej uložit jen, pokud to vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, popř. jiný veřejný zájem. Tímto způsobem ale zásah stěžovatele zdůvodněn nebyl a ostatně ani nelze uvažovat, že by chybějící plomba na tachografu sama o sobě představovala ohrožení bezpečnosti nebo plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Za daných okolností tedy chyběla k uložení zákazu jízdy s vozidlem zákonná opora. [8] Zákon o silniční dopravě ani zákon o silničním provozu neopravňují stěžovatele v případě porušení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě k tomu, aby faktickým pokynem na místě samém zakázal další přepravu nebo jinak omezil dopravce v provozování přepravy. Ostatně ani sám stěžovatel nepoukázal na žádné konkrétní ustanovení, které by takové oprávnění zakládalo. Zákon v době uložení zákazu sankcionoval nedodržení § 3 odst. 2 písm. a) pouze deliktní odpovědností dopravce za jiný správní delikt. Ani taková skutečnost však nezakládá pravomoc zakázat faktickým pokynem policisty na místě samém pokračování v přepravě či uložit jiné obdobné opatření. I kdyby tedy byl ve skutečnosti uložen žalobkyni zákaz přepravy a nikoli zákaz jízdy, jak je uvedeno ve formuláři na výkon silničních kontrol, jednalo by se o nezákonný postup. [9] V dané věci je zjevné, že došlo k porušení celé řady povinností, které vyplývají z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014, o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (toto nařízení odkazuje na přílohy I a IB nařízení č. 3821/85, které nadále zůstávají v platnosti), [dále jen „nařízení o tachografech“] a z § 3 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě. V rozporu s čl. 22 odst. 5 nařízení o tachografech chyběly na tachografu plomby, v rozporu s čl. 32 odst. 2 nařízení o tachografech se ve vozidle nacházel přístroj umožňující manipulaci s tachografem (magnet). Řidič vozidla dále v rozporu s čl. 34 odst. 7 nařízení o tachografech do tachografu nezapsal symboly zemí, ve kterých začala a končila jeho denní pracovní doba a v rozporu s čl. 34 odst. 1 nařízení o tachografech neoprávněně vyňal kartu řidiče