9 As 57/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 57/2017- 44 - text 9 As 57/2017 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: PharmDr. J. B., Ph.D., zast. JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem Victora Huga 377/4, Praha 5, proti žalované: Česká lékárnická komora, se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4, zast. Mgr. Jiřím Švejnohou, DiS., advokátem, se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10, proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 21. 3. 2013, č. j. 433/ČR/2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, č. j. 6 Ad 14/2013 – 65, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované. [2] Napadeným rozhodnutím čestná rada žalované uznala stěžovatele vinným, že jako člen České lékárnické komory (dále také „ČLnK“), vedoucí lékárník a odborný zástupce v lékárně Ústavní lékárna Masarykovy nemocnice Rakovník, Dukelských hrdinů 200, Rakovník, PSČ 269 01, dne 9. 11. 2012 neumožnil vstup inspektora ČLnK do zázemí lékárny, čímž znemožnil provedení kontroly v lékárně, tedy porušil svou povinnost odborně vést lékárnu, povinnost vykonávat své povolání v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat stavovské předpisy komory a zachovávat respekt k orgánům stavovské samosprávy. Tím se dle § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu ČLnK dopustil disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), v § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu ČLnK, v § 9 odst. 1 Kontrolního řádu ČLnK a v bodě 12) Etického kodexu ČLnK. Za tento delikt bylo stěžovateli uloženo disciplinární opatření, a to pokuta ve výši 15 000 Kč. Uvedeným rozhodnutím byl stěžovatel současně zproštěn disciplinárního obvinění, že připustil v rozporu se zákonem, že v posuzované lékárně v přesně nezjištěném období nebyly a do současnosti nejsou při výdeji léčivých přípravků na recept vybírány regulační poplatky. [3] Předně městský soud konstatoval, že rozsah kontroly nebyl předmětem této věci, neboť kontrola vůbec nemohla být provedena, když pokuta byla uložena za to, že bylo zamezeno vstupu do prostor zázemí lékárny a kontrola tak vůbec nebyla zahájena. Proto se městský soud nemohl zabývat tím, co by mělo být žalovanou prostřednictvím inspektora kontrolováno, a zda by to bylo prováděno v rozsahu odpovídajícím zákonným pravomocem a povinnostem žalované. [4] Městský soud se zabýval námitkou, dle níž se žalovaná snažila uplatňovat disciplinární pravomoci jinak, než v rozsahu stanoveném zákonem č. 220/1991 Sb., tedy nezákonně a že nemůže nikoho nominovat do funkce inspektora, přičemž nikdo není kontrole ze strany takového inspektora povinen se podrobit. Inspektor je kontrolním orgánem ČLnK a je oprávněn provádět prohlídku lékáren. V souladu s Kontrolním řádem je člen ČLnK povinen podrobit se kontrole, resp. umožnit inspektorovi přístup do všech prostor zařízení lékárenské péče. Jelikož je žalovaná oprávněna lékárny kontrolovat, je zcela logické a legitimní, že postup při kontrole upraví stavovským předpisem. Pravomocí kontrolovat je nadána žalovaná, která jakožto právnická osoba nemůže výkon kontroly osobně provést, a proto kontrolu realizují jí pověřené fyzické osoby, tj. inspektoři, kteří jsou členy ČLnK a jsou jmenováni do této funkce dle Kontrolního řádu. [5] Městský soud nepřisvědčil námitce, že Kontrolní řád není obsažen ve výčtu v § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 220/1991 Sb., a proto nebylo možné po stěžovateli vyžadovat povinnost jej dodržovat. V uvedeném výčtu je obsažena povinnost členů ČLnK dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory. Součástí Organizačního řadu je dle § 21 odst. 2 též Licenční řád, Etický kodex, Finanční řád, Kontrolní řád, Řád pro označování lékáren a jejich propagaci a Řád pro kontinuální vzdělávání. Je nepochybné, že stavovská komora je oprávněna dílčí oblasti své činnosti upravit dalšími předpisy, které učinila součástí Organizačního řádu. Pokud by soud přisvědčil názoru stěžovatele, byly by tak zpochybněny všechny uvedené řády. Pokud žalovaná vydala Kontrolní řád (či jiný řád) pro to, aby upravila určitou otázku v rámci jednoho stavovského předpisu relativně samostatně, a učinila tak kontrolu součástí zákonem zmíněného Organizačního řádu, nejedná se o nezákonný postup. Stěžovatel byl proto povinen Kontrolní řád dodržovat. [6] Nedůvodnou byla též námitka, že žalovaná má omezenou kontrolní pravomoc pouze na rozsah odbornosti a etické čestnosti svých členů, když kontrolu nad samotným podnikáním realizuje stát prostřednictvím svých dohledových orgánů, zejména Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“), a proto byl stěžovatel oprávněn nevpustit osobu inspektora, který se snažil vykonávat pravomoci, které žalované nepřísluší. Dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. je komora povinna dbát na to, aby členové komory vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komory. Z tohoto ustanovení vyplývá oprávnění žalované lékárny a lékárníky kontrolovat, a to postupem podle stavovského předpisu (Kontrolního řádu) a prostřednictvím kontrolujících osob, inspektorů. Lze sice přisvědčit tvrzení, že kontrolu lékáren taktéž provádí SÚKL, v daném případě však lékárny podléhají nejen kontrolní pravomoci SÚKL dle zákona o léčivech, ale rovněž i kontrolní pravomoci komory, jak bylo uvedeno výše. Tato „dvojí kontrola“ je zcela legitimní, a to především s ohledem na to, že provoz lékárny a výkon povolání lékárníka má přímý vliv na zdraví a život lidí. Samotný rozsah kontroly nemohl být a nebyl předmětem ani napadeného rozhodnutí ani soudního přezkumu, jelikož kontrola nebyla fakticky zahájena. [7] Žalovaná postupovala dle hmotněprávních stavovských předpisů, které byly účinné ke dni spáchání deliktu, a dle procesních stavovských předpisů, které byly účinné ke dni rozhodování. Tímto postupem nebyla nijak porušena práva stěžovatele jako disciplinárně obviněného. Městský soud si za účelem ověření této skutečnosti vyžádal od žalované stavovské předpisy, platné a účinné v rozhodném období, a dospěl k závěru, že novely stavovských předpisů se netýkaly hmotněprávních ustanovení a postavení stěžovatele tak jimi nebylo dotčeno. [8] Jednání, pro které bylo disciplinární řízení se stěžovatelem zahájeno a vedeno, bylo popsáno v oznámení o zahájení disciplinárního řízení a v disciplinárním obvinění. Neuvedení § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu ve výroku disciplinárního obvinění není vadou, která by mohla znamenat porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. V případě uvedeného ustanovení se jedná o konstatování, že disciplinárním deliktem je porušení povinností člena ČLnK. Pro možnost uplatňování práv ze strany stěžovatele bylo rozhodné, aby byl seznámen s tím, v jakém konkrétním jednání je spatřováno porušení povinnosti a v jakém ustanovení právního předpisu je tato povinnost uložena. Taková konkretizace deliktů je v obou dokumentech obsažena. [9] Odůvodnění věcné příslušnosti čestné rady žalované bylo obsaženo v prvním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Čestná rada žalované náležitě zdůvodnila, z jakých důvodů považovala porušení povinností stěžovatele za tak závažné, aby byla věcně příslušná k projednání věci. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2011, č. j. 6 Ads 126/2011  124, vyplývá, že výklad, co je „závažným porušením povinnosti lékárníka“, je v kompetenci samotné čestné rady žalované po obdržení návrhu revizní komise na zahájení disciplinárního řízení. Postup čestné rady žalované odpovídá v tomto případě názoru vyjádřenému ve zmiňovaném rozsudku, věcná příslušnost je náležitě odůvodněna. Městský soud neshledal důvod, pro který by jednání stěžovatele nemohlo být vyhodnoceno jako „závažné porušení povinnosti lékárníka“. [10] Nedůvodnou byla též námitka vyloučení dvojinstančnosti řízení. Zákon č. 220/1991 Sb. tento postup (rozhodování přímo čestnou radou žalované namísto čestné rady okresního sdružení) umožňuje. Shora citovaný zákon výslovně v § 18 odst. 5 stanoví, že o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí rozhoduje soud. Jestliže jsou tedy shledány podmínky pro rozhodování čestné rady žalované, nemůže se stěžovatel do