1 As 8/2018 — Nejvyšší správní soud

1 As 8/2018- 37 - text pokračování 1 As 8/2018 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: R. M., zastoupené JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému: Generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky, se sídlem Kloknerova 2295/26, Praha 11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV164793-12/PO-N-2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2017, č. j. 10 A 7/2016  75, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Miroslava Kříženeckého, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nadřízený služební funkcionář žalobkyně požádal dne 3. 1. 2011 o provedení psychologického vyšetření žalobkyně na základě domněnky, že je žalobkyně dočasně nebo trvale nezpůsobilá k výkonu služby v hasičském záchranném sboru České republiky (též „HZS ČR“) ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru (dále jen „vyhláška o osobnostní způsobilosti“). V žádosti uvedl, že žalobkyně na pracovišti dlouhodobě vyvolává konflikty a negativně vystupuje vůči nadřízenému. [2] Podle následného závěru psycholožky Mgr. Č. ze dne 12. 1. 2011 žalobkyně není osobnostně způsobilá k výkonu služby v HZS ČR ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky o osobnostní způsobilosti ve spojení s § 79 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Žalobkyně podala návrh na přezkoumání závěru psychologa podle § 6 vyhlášky o osobnostní způsobilosti a dne 10. 2. 2011 tak bylo komisí složenou z psychologů bezpečnostních sborů vedeno přezkumné řízení. Ani podle závěru vedoucí psycholožky PhDr. V. ze dne 11. 2. 2011 však žalobkyně nebyla shledána osobnostně způsobilou. [3] S poukazem na závěr vedoucí psycholožky propustil ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (prvostupňový správní orgán) rozhodnutím ze dne 18. 2. 2011 žalobkyni ze služebního poměru příslušnice hasičského záchranného sboru podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru. Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí se žalobkyně odvolala s tím, že splňuje všechny osobnostní předpoklady uvedené v § 1 písm. a) až j) vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Pokud u ní docházelo k výkyvům v její psychice, pak šlo o důsledek bossingu (tj. šikany ze strany nadřízeného) a tyto výkyvy nenaplňovaly její osobnostní nezpůsobilost ve smyslu citované vyhlášky. Odvolání žalovaný dne 26. 4. 2011 zamítl. [4] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Namítala nezákonnost rozhodnutí o svém propuštění pro nepřezkoumatelnost a rovněž nepřezkoumatelnost podkladů rozhodnutí – posudků psychologa a vedoucího psychologa bezpečnostního sboru. Městský soud námitkám žalobkyně přisvědčil a konstatoval, že rozhodnutí o propuštění bylo nezákonné, neboť jeho podkladem byl nepřezkoumatelný závěr vedoucího psychologa HZS ČR ze dne 11. 2. 2011. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad /2011 - 32, proto městský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaný tedy znovu vedl řízení. Předseda poradní komise generálního ředitelství HZS ČR dne 9. 12. 2014 učinil žádost o zpracování vyjádření ke zprávě psychologa. V návaznosti na to zpracovala dne 17. 12. 2014 vedoucí psycholožka (plk. PhDr. Z. D.) doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 11. 2. 2011. Podle tohoto doplnění žalobkyně nevyhovuje podle § 1 vyhlášky o osobnostní způsobilosti čtyřem charakteristikám: b) emočně stabilní, g) bez nedostačivosti v oblasti poznávacích procesů, h) bez nedostačivosti v oblasti autoregulace, i) bez nedostačivosti v oblasti agresivity. Následně proběhlo dne 10. 2. 2015 zasedání senátu poradní komise generálního ředitele HZS ČR, kterého se zúčastnila žalobkyně se svým právním zástupcem. Na základě návrhu žalobkyně přistoupil žalovaný k výslechu psycholožky, jež vypracovala doplnění. [6] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný ve věci znovu rozhodl tak, že odvolání opět zamítl a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí o propuštění žalobkyně. Podkladem rozhodnutí žalovaného bylo výše zmíněné doplnění ze dne 17. 12. 2014. [7] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který z důvodu nerespektování závazného právního názoru vysloveného v citovaném rozsudku sp. zn. 9 Ad 9/2011 znovu zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žalovanému uložil povinnost zajistit aktualizované psychologické vyšetření, které bude reflektovat aktuální zdravotní stav žalobkyně. [8] Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 31. 8. 2017, č j. 1 As 228/2016-41, ke kasační stížnosti žalovaného předchozí rozsudek krajského soudu zrušil. V obecné rovině konstatoval, že odstranění vad prvostupňového rozhodnutí lze učinit i v odvolacím řízení. Krajskému soudu pro další řízení uložil, aby se konkrétně vypořádal s tím, zda žalovaný doplněním posudku vady nepřezkoumatelnosti skutečně odstranil a zda přitom dostatečně šetřil práva žalobkyně a vypořádal se s žalobkyní tvrzeným bossingem. Kasační soud zdůraznil povinné náležitosti rozhodnutí služebního funkcionáře s tím, že příslušníci se v případě propuštění ze služebního poměru vždy musí dozvědět reálný důvod svého propuštění a ten jim musí být řádně vysvětlen. Rovněž poznamenal, že pokud krajský soud setrvá i nadále na svém závěru o povinnosti žalovaného vypracovat nový aktualizovaný posudek, bude muset tento krok dostatečně odůvodnit a posoudit temporální účinky posudku jakožto podkladu správního rozhodnutí o propuštění žalobkyně (tj. ke kterému okamžiku má psycholog osobnostní způsobilost žalobkyně zjišťovat). II. Opakované řízení před krajským soudem [9] Krajský soud se v dalším rozsudku zabýval obsahem doplnění závěru vedoucího psychologa, aby vyřešil otázku, zda se žalovanému podařilo v pokračujícím řízení a žalobou napadeném rozhodnutí odstranit vytýkané vady. Dospěl přitom k názoru, že nikoliv. Doplnění závěru vedoucího psychologa vypracované po prvním zrušujícím rozsudku městského soudu sp. zn. 9 Ad 9/2011 totiž podle jeho názoru nesplňuje požadavky kladené na úplnost a přesvědčivost podkladu rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. [10] Konkrétní skutečnosti, ze kterých krajský soud usoudil na nepřezkoumatelnost daného doplnění, jsou shrnuty níže v rámci vypořádání kasačních námitek. [11] Krajský soud upustil od svého původního závěru, aby žalovaný provedl aktualizované (nové) psychologické vyšetření žalobkyně. Byl-li závěr psychologického vyšetření opatřen pro účely posouzení důvodů pro ukončení služebního poměru, pak odstranění vad provedeného psychologického vyšetření nelze v současné době s odstupem několika let odstranit opatřením zcela nového posudku. Vadu psychologického vyšetření bylo možno odstranit pouze jeho doplněním, avšak to by muselo vyhovovat judikatorním požadavkům kladeným na závěry psychologa (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013 č j. 6 Ads 19/2013-35 a ze dne 3. 4 2013 č. j. 6 Ads 158/2013-24). Provedené doplnění nemůže těmto závěrům dostát. [12] Krajský soud dospěl k závěru, že je rozhodnutí žalovaného i po doplnění psychologického posudku stále nepřezkoumatelné, neboť v daném případě chyběl spolehlivý podklad ve formě psychologického vyšetření pro rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Jelikož žalovaný vady v odvolacím řízení nezhojil, krajský soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobkyně [13] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“). Stěžovatel se v rozporu s názorem krajského soudu domnívá, že doplněním závěru vedoucí psycholožky odstranil vady řízení, které mu předešlým zrušujícím rozsudkem vytýkal městský soud. Popsal, kterým charakteristikám žalobkyně nevyhověla, specifikoval použité metody a podrobně svůj závěr zdůvodnil (viz původní posudek ze dne 11. 2. 2011 a doplnění ze dne 17. 12. 2014). [14] Podle § 6 vyhlášky o osobní způsobilosti se v přezkumném řízení posuzují metody použité při zjišťování osobní způsobilosti a správnost jejich vyhodnocení. V případě, že nejsou zjištěna pochybení, se k novému vyšetře