10 Afs 172/2018 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 172/2018- 42 - text 10 Afs 172/2018 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: FAU s. r. o., se sídlem Pekařská 1639/79a, Kateřinky, Opava, zast. JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 11. 2016, čj. 548062/2016/900000-302, a ze dne 12. 12. 2016, čj. 62317-3/2016/900000-302, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2018, čj. 22 Af 8/2017-113, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně obchodovala s minerálními oleji. Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (správce daně) měl za to, že u žalobkyně je dána odůvodněná obava, že daň, u které dosud neuplynul den splatnosti, bude nedobytná, resp. že vybrání této daně bude spojeno se značnými obtížemi [§ 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve spojení s § 20b zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních]. Proto vydal dva zajišťovací příkazy, jimiž žalobkyni uložil, aby zajistila úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016 (jistina ve výši přes 200 mil. Kč) a září 2016 (jistina ve výši přes 143 mil. Kč). Žalovaný zamítl odvolání proti těmto zajišťovacím příkazům dvěma výše specifikovanými rozhodnutími. [2] Před podáním žaloby byl dne 14. 12. 2016 prohlášen na majetek žalobkyně konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost KONREO, v. o. s. [3] Žalobkyně se žalobami u krajského soudu domáhala zrušení těchto rozhodnutí. Protože obě žaloby byly vystavěny na stejných žalobních bodech, obě napadená rozhodnutí jsou odůvodněna obdobně a jedná se o řízení mezi týmiž účastníky, krajský soud obě řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, čj. 22 Af 8/2017-68, pak oba zajišťovací příkazy, jakož i rozhodnutí žalovaného zrušil. Ke kasační stížnosti žalovaného pak NSS tento rozsudek zrušil, jelikož v jednání před krajským soudem byly pochybnosti o osobě žalobkyně. Nebylo zřejmé, zda JUDr. Šrámek podal žaloby v zastoupení žalobkyně jako úpadce, či v zastoupení insolvenčního správce (rozsudek ze dne 28. 2. 2018, čj. 10 Afs 303/2017-58). [4] Krajský soud věc opětovně posoudil a rozsudkem označeným v záhlaví znova zrušil zajišťovací příkazy i rozhodnutí žalovaného. V tomto druhém kole si krajský soud ujasnil, že JUDr. Šrámek zastupuje žalobkyni jako úpadce. Dále usoudil, že v tomto případě nebyly dány podmínky pro vydání zajišťovacích příkazů. Celní orgány neosvědčily takovou intenzitu obavy z budoucích obtíží při výběru daně, která by odůvodňovala použití zajišťovacích příkazů jakožto nejzazšího dostupného prostředku. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) opětovně podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost. V doplnění kasační stížnosti předně namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání správní žaloby. Polemizuje se závěry rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 As 130/2014-33, č. 3292/2015 Sb. NSS, ohledně toho, že zajišťovací příkaz, který byl vydán k zajištění majetku úpadce, neovlivňuje výši majetkové podstaty. Nelíbí se mu, že v těchto případech nepřechází právo disponovat s majetkovou podstatou (a tedy ani žalobní legitimace) z úpadce na insolvenčního správce. [6] V další části se pak stěžovatel podivuje nad závěry krajského soudu, že část argumentace uplatnil poprvé až ve vyjádření k žalobě, a nikoliv v napadených rozhodnutích. Krajský soud tak měl odmítnout posoudit stěžejní část důvodů svědčících pro vydání zajišťovacích příkazů. Má se konkrétně jednat o výsledek finanční analýzy, vysokou předpokládanou daňovou povinnost z titulu ručení na DPH, zástavní právo ve prospěch Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, ukončení zvýhodněného postavení žalobkyně spočívající ve snížení zajištění a nárůst objemu minerálních olejů uváděných do volného daňového oběhu. [7] Krajský soud prý stěžovateli podsouvá konstrukci, kterou nikdy netvrdil, a sice že by bylo možné vydávat ve zvýšené míře zajišťovací příkazy ve všech případech, kdy se pravděpodobnost stanovení daně blíží jistotě. Stěžovatel naproti tomu odkazuje na vzájemné poměřování pravděpodobnosti vyměření daně a odůvodněných obav z její dobytnosti, jak plyne z rozsudku NSS ze dne 7. 1. 2016, čj. 4 Afs 22/2015-104, č. 3368/2016 Sb. NSS. [8] Žalobkyně navrhuje kasační stížnost zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobami oprávněnými. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]; neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat bez návrhu. [10] NSS se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně [III.A., kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a dále zvážil soubor námitek zpochybňujících závěr krajského soudu o nedostatku předpokladů pro vydání sporných zajišťovacích příkazů [III.B., § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.]. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] NSS předesílá, že oba příkazy jsou až na několik detailů stejné, stejně jako stěžovatelova rozhodnutí o odvoláních proti nim. Správce daně vycházel z týchž skutečností a zajišťovací příkazy podepřel stejnými argumenty [v zajišťovacím příkazu za období září 2016 přidává argument, že hotovost ve výši přes 41 mil. Kč sloužící k zajištění spotřební daně (jako podmínka pro provozování daňového skladu) již byla použita na úhradu celkového daňového nedoplatku dle § 21 odst. 3 zákona o spotřebních daních]. NSS proto nebude zvlášť přezkoumávat linii zajišťovacích příkazů na spotřební daň za zdaňovací období srpen a září 2016. Následující body odůvodnění se tedy vztahují k oběma napadeným rozhodnutím, ledaže NSS výslovně odkáže na jedno či druhé rozhodnutí. [13] NSS nemohl akceptovat způsob, jakým se stěžovatel v nynější kasační stížnosti postavil k formulaci kasačních důvodů. Dílem totiž formuloval důvody výslovně, dílem však odkázal na nijak blíže neurčené pasáže kasační stížnosti podané dne 6. 11. 2017 proti prvnímu rozsudku krajského soudu v této věci. Odkazy na jiná podání však zásadně nemohou založit důvody kasační stížnosti (viz rozsudky rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/1996 Sb. NSS, resp. ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 21, zde s odkazem na starší judikaturu čsl. nejvyššího správního soudu, Boh. A 7639/28, dle něhož není vyhověno požadavku na formulaci stížných bodů, odvolá-li se stěžovatel na obsah dřívější stížnosti). Jakkoliv první i druhý rozsudek krajského soudu obsahuje řadu stejných či obdobných úvah, stěžovatel měl formulovat veškeré důvody nezákonnosti druhého rozsudku v nynější kasační stížnosti. Určitě není úkolem NSS, aby procházel první kasační stížnost, a pátral tam po důvodech, které by snad mohly být aplikovány i v nynější věci. Tím by NSS zcela vykročil ze své role „nezávislého třetího“ a postavil by se na stranu jednoho z účastníků řízení. NSS proto dále přezkoumal jen ty důvody, které stěžovatel výslovně uvedl v nynější kasační stížnosti. III.A. Aktivní legitimace [14] Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2016, čj. KSOS 39 INS 23265/2016-A53, byl zjištěn úpadek žalobkyně, na její majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena společnost KONREO, v. o. s. Účinky prohlášení konkursu nastaly dnem 14. 12. 2016. Prvá žaloba v této věci byla podána ke krajskému soudu dne 17. 1. 2017 (proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 10. 11. 2016), druhá 13. 2. 2017 (proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2016); řízení o obou žalobách bylo spojeno pod sp. zn. 22 Af 8/2017. [15] V prvním rozsudku v této kauze ze dne 22. 9. 2017 se krajský soud dopustil vážné procesní chyby, neboť si nevyjasnil, kdo je vlastně v nynější věci žalobcem (žalobkyní). Řízení proto bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. V dalším (nyní přezkoumávaném) rozsudku krajský soud tuto chybu odstranil. Stěžovateli se přesto nelíbí, že krajský soud akceptoval daňového dlužníka v pozici úpadce jako žalobkyni v této věci. Dle něj úpadci schází aktivní legitimace k podání žaloby proti zajišťovacímu příkazu. Aktivně legitimovaným má dle něj být insolvenční správce. [16] Výtka nedostatku aktivní legitimace je však lichá. [17] Rozšířený senát NSS v kauze ELM