3 Ads 152/2017 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 152/2017- 56 - text 3 Ads 152/2017 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně L. Č., jako právní nástupkyně původní žalobkyně M. Č., zemřelé dne 12. 12. 2018, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem České Budějovice, Nemanická 440/14, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, č. j. 59 Ad 3/2014 - 84, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, č. j. 59 Ad 3/2014 - 84, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/3473/14/4S-OLK, bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Přerova, odboru sociálních dávek ze dne 7. 4. 2011, č. j. 31153/2011/PRR, tak, že k žádosti ze dne 7. 2. 2011 byl (původní) žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 8.000 Kč měsíčně za měsíce únor až duben 2011; rozhodnutím správního orgánu I. stupně příspěvek na péči žalobkyni přiznán nebyl. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou; ta byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, č. j. 59 Ad 3/2014 - 84, odmítnuta. [2] V napadeném usnesení krajský soud nejdříve zdůraznil dosavadní průběh řízení o žalobě, kdy nejprve předmětné řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o svéprávnosti žalobkyně a o jmenování opatrovníka, neboť s ohledem na obsah znaleckého posudku o zdravotním stavu (založený ve správním spisu) pojal pochybnost o způsobilosti žalobkyně právně jednat, zejména udělit plnou moc k zastupování; Okresní soud v Českých Budějovicích pak uvedené civilní řízení usnesením ze dne 19. 8. 2016, č. j. 22 Nc 2983/2015 – 101, zastavil. Krajský soud následně v řízení o žalobě pokračoval a dospěl k závěru, že pro projednání věci nebyly splněny podmínky řízení. V prvé řadě poukázal na pochybnost o pravosti podpisu žalobkyně na plné moci ze dne 4. 8. 2014, udělené Mgr. Ing. M. Č., MBA pro řízení před soudem, jelikož se zde nachází zcela nečitelný podpis, respektive se jedná spíše o kostrbatý pohyb tužky na papíře bez znaků příjmení či jiných specifických znaků podpisu. Konstatoval, že Mgr. Ing. Č. sice poté k výzvě soudu doložil plnou moc s úředně ověřeným podpisem žalobkyně; ta však byla datována již dnem 27. 3. 2014. S ohledem na skutečnost, že řízení o posouzení svéprávnosti žalobkyně bylo zastaveno z důvodu, že se nepodařilo žalobkyni ani přes opakované pokusy zhlédnout, a jelikož se civilnímu soudu nepodařilo zjistit ani její faktické bydliště, pojal krajský soud pochybnost i o způsobilosti žalobkyně být účastníkem řízení; žalobkyni proto (prostřednictvím Mgr. Ing. Č. – pozn. NSS) vyzval usnesením ze dne 2. 1. 2017, č. j. 59 Ad 3/2014 – 75, k doložení plné moci, ne starší jednoho měsíce. V reakci na uvedenou výzvu zmocněnec žalobkyně krajskému soudu sdělil, že již řádnou plnou moc k zastupování předložil, a proto má soud v řízení pokračovat a žalobu projednat; doplnil přitom, že o způsobilosti žalobkyně být účastníkem soudního řízení neměl pochybnost ani Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 196/2014, a pro případ pochybností má být žalobkyni ustanoven opatrovník. Krajský soud ze spisu vztahujícího se ke shora uvedené věci zjistil, že v ní žalobkyně udělila dne 18. 12. 2013 plnou moc k zastupování v řízení advokátu Mgr. Jaroslavu Hanusovi, přičemž podpis zde byl zcela odlišný od podpisů žalobkyně na plných mocích z roku 2014. Dále krajský soud ze sdělení krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích zjistil, že žalobkyně nebyla sociálními pracovníky úřadu práce nikdy viděna. Zjistil také, že Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje zahájilo úkony trestního řízení ve věci prověřování skutečností v souvislosti s poskytnutým příspěvkem na zakoupení motorového vozidla pro žalobkyni. Protože nebyly rozptýleny pochybnosti krajského soudu o způsobilosti žalobkyně (trpící závažným neurologickým degenerativním onemocněním) udělit v srpnu 2014 plnou moc k zastupování Mgr. Ing. M. Č., stejně jako pochybnosti o aktuální způsobilosti žalobkyně být účastníkem řízení, vyzval krajský soud usnesením ze dne 10. 4. 2017, č. j. 59 Ad 3/2014 – 81, Mgr. Ing. Č., aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení krajskému soudu sdělil adresu místa, kde se žalobkyně zdržuje, jelikož hodlal prověřit okolnosti udělení plné moci žalobkyní jejím výslechem prostřednictvím dožádaného soudu; předmětné usnesení bylo Mgr. Ing. Č. doručeno dne 12. 4. 2017, avšak ke dni rozhodnutí krajského soudu na něj nebylo reagováno, ani přes poučení o následcích nesdělení požadovaných skutečností. V důsledku neodstranění uvedených pochybností proto krajský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl. [3] Proti tomuto usnesení brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž uplatňuje důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [4] Stěžovatelka nejprve poukazuje na rozpornost odůvodnění napadeného usnesení, jelikož v něm krajský soud napadá pravost jejího podpisu na plné moci, avšak důvodem pro odmítnutí žaloby byla pochybnost o její způsobilosti udělit plnou moc. Stěžovatelka má za to, že postup krajského soudu je protiprávní, jelikož žádný zákon nepředepisuje povinnost čitelnosti, respektive „krasopisnosti“ podpisu, ani povinnost podepisovat se vždy výhradně stejným způsobem (obzvláště je-li soudními znalci z oboru písmoznalectví opakovaně konstatováno, že jedinec není schopen učinit dva zcela shodné podpisy). Stěžovatelka má také za to, že posouzení, zda je účastník řízení dostatečně způsobilý podat žalobu či se nechat právně zastoupit, není „pravomocí“ soudu; pokud by si takovou pravomoc soud osoboval, pak by bylo jeho povinností totožně postupovat u každého účastníka bez výjimky, včetně svědků a dalších osob zúčastněných na řízení. Z uvedeného důvodu si proto stěžovatelka klade otázku, zda ze strany krajského soudu nedochází ke svévoli a diskriminaci její osoby. Jestliže soudy běžně akceptují plné moci, jež stěžovatelka udělila svému zástupci Mgr. Jaroslavu Hanusovi (například Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci pod sp. zn. 15 C 196/2014, Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci pod sp. zn. 56 Ad 10/2016), pak dle stěžovatelky není důvod neakceptovat plnou moc, kterou udělila svému synovi Mgr. Ing. M. Č., MBA (ostatně i Nejvyšší správní soud ji v řízení vedeném pod sp. zn. Aprk 53/2015 akceptoval). Přisvědčením svévolnému postupu krajského soudu by dle stěžovatelky byla vyloučena drtivá většina nemocných z možnosti obracet se na soud, což je v demokratickém právním státě zcela nepřijatelné a v rozporu s právem garantovaným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [6] Nejprve je třeba připomenout, že v průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatelka M. Č. zemřela (12. 12. 2018). Vzhledem k tomu, že osobou pečující o M. Č. ke dni jejího úmrtí byla L. Č., vyslovil Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 4. 2019, čj. 3 Ads 152/2017-42, že v řízení bude nadále jako s žalobkyní (potažmo stěžovatelkou) jednáno s L. Č. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 5. 2019. [7] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Jádrem řízení o dané kasační stížnosti je posouzení, zda byly v předcházejícím řízení o žalobě splněny procesní podmínky, umožňující věcné projednání žaloby, a to: 1) existence zastoupení původní stěžovatelky Mgr. Ing. Č., opravňující ho k podání žaloby a k dalším procesním úkonům v řízení činěným jejím jménem a 2) samotná procesní subjektivita původní stěžovatelky. [10] Pokud jde o procesní subjektivitu původní stěžovatelky (tedy fyzické osoby), ta se ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 věty před středníkem s. ř. s. odvíjí od obecné způsobilosti mít práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012) a k jejímu zániku dochází smrtí (§ 23 tohoto zákona). Krajskému soudu nelze vytýkat samotný fakt, že ve skutkovém kontextu žalobního řízení nabyl pochybnosti o tom, zda původní stěžovatelka dosud žije a je tedy způsobilá být účastníkem řízení (dlouhodobě neznámé reálné místo pobytu stěžovatelky, které se nepodařilo zjistit ani šetřením soudů a správních orgánů, nespolupráce jejího syna při zjišťování jejího pobytu, velmi vážné a dlouhodobé onemocnění stěžovatelky). Na straně druhé ovšem n