4 As 201/2019

Městský úřad Turnov, odbor právní (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 22. 11. 2016, č. j. OD/16/37363/AZD, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil jí pokutu ve vši 1.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.

Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.

Dne 30. 5. 2019 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Dříve než však o ní mohl kasační soud rozhodnout, vzala ji stěžovatelka zpět podáním ze dne 4. 6. 2019.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Jelikož projev vůle stěžovatelky, učiněný podáním ze dne 4. 6. 2019, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatelka zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením a nemá zájem na jeho dalším pokračování, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení bylo za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.