Nejvyšší správní soud 4 As 284/2019 – Pohonné hmoty

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2013, č. j. ČOI 66410/13/O100/2200/13/Hy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňského a Karlovarského ze dne 10. 5. 2013, č. j. ČOI 56198/13/2200, kterým byla žalobci uložena pokuta 1.500.000 Kč za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách). Změna výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně spočívala ve snížení pokuty na 1.400.000 Kč.

Krajský soud v Plzni rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že pokutu uloženou žalobkyni snížil na částku ve výši 500.000 Kč a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Dne 10. 7. 2019 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Dříve než o ní mohl kasační soud rozhodnout, vzala ji stěžovatelka zpět podáním ze dne 6. 8. 2019.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Jelikož projev vůle stěžovatelky, učiněný podáním ze dne 6. 8. 2019, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatelka zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením a nemá zájem na jeho dalším pokračování, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení bylo za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.