5 Ads 150/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 150/2018- 55 - text 5 Ads 150/2018 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. Č., zastoupený JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2018, čj. 20 Ad 28/2017-45, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalované označeným v záhlaví byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2017, (dále jen „rozhodnutí prvního stupně“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod z důvodu nedostatečné doby zaměstnání v I. pracovní kategorii. [2] Proti rozhodnutí žalované žalobce brojil žalobou u krajského soudu, který ji rozsudkem ze dne 4. 4. 2018, čj. 20 Ad 28/2017-45, zamítl. [3] Krajský soud konstatoval, že žalobce nikdy vlastním výkonem zaměstnání nezískal alespoň 15 let v preferované pracovní kategorii, a to ani 15 let v pracovní kategorii I. AA, I. A, resp. souhrnu těchto kategorií, neboť po uvedenou dobu nebyl zaměstnán u důlní organizace, a to ani s ohledem na dobu studia na středním odborném učilišti, která je mu vykazována jako zaměstnání v I. AA pracovní kategorii. Doba 15 let představuje 5 479 dnů (s připočtením 4 dnů v přestupných letech). Pracovní poměr žalobce, který byl založen pracovní smlouvou ode dne 23. 6. 1980 do 24. 3. 1990, představuje 3 562 dnů a s připočtením 661 dnů v I. AA pracovní kategorii v době učebního poměru pak činí celkem 4 223 dnů, tj. 11 let a 208 dnů. Krajský soud uvedl, že hypoteticky doba od 23. 6. 1980 do 31. 12. 1992 (do skončení vykazování preferovaných pracovních kategorií) činí celkem 4 767 dnů a s připočtením 661 dnů v I. AA pracovní kategorii (období učebního poměru) představuje celkem 5 428 dnů, tj. 14 let a 318 dnů. III. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [5] Stěžovatel namítl, že krajský soud ve věci rozhodl, aniž by zohlednil stěžovatelem namítané skutečnosti, resp. je nevyhodnotil v rozporu se zákonem jako oprávněné. [6] Stěžovatel zdůraznil, že přímo i nepřímo (dovolávaje se fikcí a přenesení důkazního břemene) prokazoval, že celá doba zaměstnání od 1. 2. 1990 až do skončení jeho pracovního poměru měla být zařazena do pracovní kategorie I. AA, neboť jeho pracovní poměr byl fakticky ukončen podpisem dohody až dne 1. 8. 1990 a nikoli dne 24. 3. 1990. [7] Dále stěžovatel namítal, že do rozhodné doby ve vztahu k pracovní kategorii I. AA bylo třeba započítat také dobu studia a rekreace. [8] Stěžovatel tedy především nesouhlasí se závěrem krajského soudu ve vztahu k otázce ukončení pracovního poměru a ani nepovažuje za správné krácení počtu započitatelných dnů v rámci studia. Stěžovatel také upozornil, že byl po celou dobu studia řádným kmenovým zaměstnancem. [9] Stěžovatel zdůraznil, že podal žádost o předčasný starobní důchod s datem přiznání od 5. 1. 2017 s vědomím, že má v kategorii I. A odpracováno více než 14 let. Potřebnou dobu cca 260 dnů (s odstraněním tvrdosti zákona ve výši 182 dnů však jen cca 79 dnů) nemohl stěžovatel odpracovat pro nezákonné rozhodnutí, kterým mu byl bez jeho žádosti přiznán invalidní důchod od 25. 3. 1990. Z tohoto důvodu zároveň se žádostí o přiznání předčasného hornického starobního důchodu požádal stěžovatel o odstranění tvrdosti zákona; jako důvod uvedl nemožnost dopracování zbývající doby v příslušné pracovní kategorii právě v důsledku chybného přiznání invalidního důchodu. Přiznání invalidního důchodu bylo následně opakovaně definováno jako posudkový omyl; stejně jako předchozí zařazení na jinou práci v dole. [10] Napadený rozsudek je podle stěžovatele nesprávný rovněž proto, že krajským soudem zjištěný skutkový stav je v rozporu se spisem a provedeným dokazováním. Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru týkajícímu se posouzení doby zaměstnání v I. pracovní kategorii. Žalovaná totiž stěžovateli nepřiznala důchod z důvodu nedostatečné doby zaměstnání v I. AA pracovní kategorii, ačkoli stěžovatel žádal o důchod z I. A pracovní kategorie. Krajský soud nesprávně po právní stránce dovodil, že stěžovatel nikdy neodpracoval 15 let v I. AA pracovní kategorii nebo v I. A kategorii (resp. v jejich kombinacích). Stěžovatel přitom již od počátku tvrdí, že nemohl odpracovat 15 let v I. A kategorii, a proto současně se žádostí o přiznání předčasného důchodu žádal o odstranění tvrdosti zákona formou odpuštění povinnosti odpracovat chybějící krátkou dobu, neboť mu byl nesprávně v roce 1990 přiznán plný invalidní důchod. V důsledku toho byl stěžovatel nucen odejít ze zaměstnání a potřebnou dobu nemohl odpracovat. Stěžovateli je známo, že soudu nepřísluší posuzovat odstranění tvrdosti zákona, ale nesprávný závěr krajského soudu, že stěžovatel v žádném případě nemohl získat potřebnou dobu 15 let v preferované kategorii, vede k mylným závěrům. Stěžovatel v této souvislosti zdůraznil, že žalovaná v podkladech pro ministryni práce a sociálních věcí k jeho žádosti o odstranění tvrdosti zákona uvedla, že stěžovatel odpracoval jen necelých 11 let v I. AA pracovní kategorii. Stěžovatel však žádal o odstranění tvrdosti zákona v pracovní kategorii I. A, u níž mu ke splnění požadované doby chybělo cca 74 dnů. Žalovaná se tedy dopustila manipulace s fakty, neboť nerespektovala žádost stěžovatele a v ní uvedené skutečnosti. [11] Dále stěžovatel namítl, že dosáhl věku, kdy mu měl být přiznán předčasný starobní důchod pro splnění zákonné podmínky odpracování 12 let v I. AA kategorii, a to (bez ohledu na výsledek soudního přezkumu) od 5. 1. 2017. Žalovaná mu však starobní důchod odmítá přiznat z důvodu chybně zařazených některých dob pojištění. Uvedené stěžovatel namítal již v žalobě, ale krajský soud tyto doby také nesprávně posoudil. [12] Stěžovatel poukázal také na to, že krajský soud sice nezpochybnil jeho odkaz na rozsudek NS ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2039/2012, ale s poukazem na § 64 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, konstatoval, že stěžovatel měl do dvou měsíců od uzavření dohody o skončení pracovního poměru podat žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Závěr krajského soudu je podle stěžovatele nesprávný, neboť podle citovaného rozsudku NS platí, že i kdyby byly v dohodě uvedeny nesprávné údaje, pracovní poměr skončí dnem podpisu dohody oběma stranami, ale nikdy dříve. Stěžovatel zdůraznil, že nikdy nenamítal neplatnost uzavřené dohody o skončení pracovního poměru, ale vždy trval na tom, že tato dohoda ukončila pracovní poměr ke dni jejího podpisu, tj. ke dni 1. 8. 1990. [13] Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že doba jeho studia na střední škole nemůže být hodnocena v preferované pracovní kategorii. Krajský soud též nesprávně konstatoval, že z uvedeného důvodu doba dovolené stěžovatele v červenci a srpnu 1980 nemůže být zařazena do kategorie I. AA, neboť není „obklopena“ preferovanou pracovní kategorií. Doba studia stěžovatele na střední škole, která bezprostředně navazovala na zmíněnou dovolenou (od 1. 9. 1980), nebyla krajským soudem posouzena v preferované pracovní kategorii. Podle stěžovatele krajský soud také nezohlednil, že od 1. 1. 2014 je podle zákona č. 425/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, doba studia před rokem 1996 po 18. roce věku brána jako náhradní doba pojištění, za jakou ji považuje také žalovaná (viz rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, čj. 6 Ads 23/2007-101). [14] Stěžovatel má v neposlední řadě za to, že je v jeho případě nesmyslné vyžadovat obklopenost, neboť se jednalo o učňovskou dovolenou z právě skončeného učňovského poměru. Následné studium na střední průmyslové škole pak probíhalo za nepřerušené doby zaměstnání a po jeho skončení stěžovatel v nepřerušeném pracovním poměru v preferované pracovní kategorii pokračoval. Stěžovatel zdůraznil, že v roce 1982 byl účinný zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, který ani ve svých prováděcích předpisech u dovolené žádnou obklopenost nepožadoval. [15] V této souvislosti stěžovatel předložil kopie výplatních sáčků z doby studia na učilišti, z nichž má bý