5 Afs 242/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 242/2018- 36 - text 5 Afs 242/2018 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Š., zast. JUDr. Martinem Klimo, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, za účasti: M. H., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 57 Af 2/2017 – 38, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017, č. j. 23285/17/5100-41458-710158; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj č. j. 1541488/16/2212-00540-307296 ze dne 29. 6. 2016, kterým správce daně nevyhověl návrhu stěžovatele na vyloučení majetku z daňové exekuce. [2] Správce daně vydal dne 27. 4. 2016 ve věci daňového dlužníka A. H. exekuční příkaz na prodej movitých věcí k vymožení nedoplatku včetně úroku z prodlení ke dni 25. 4. 2016 a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 4 932 346 Kč. Do soupisu movitých věcí bylo mimo jiné zahrnuto i 11 kusů zbraní včetně příslušenství, jejichž přesná identifikace je uvedená v protokolu o soupisu věcí. Stěžovatel dne 31. 5. 2016 podal u správce daně návrh na vyloučení movitých věcí z daňové exekuce; k návrhu předložil kupní smlouvu ze dne 4. 1. 2016 uzavřenou s A. H.; ve smlouvě si strany dohodly kupní cenu za uvedené zbraně ve výši 200 000 Kč, přičemž kupní cena byla uhrazena před podpisem této smlouvy a prodávající se zavázal, že předmět koupě předá kupujícími do 3 dnů od uzavření smlouvy. Vlastnické právo k předmětu koupě přešlo z prodávajícího na kupujícího okamžikem uzavření smlouvy. [3] Téhož dne byla uzavřena rovněž další kupní smlouva (dále „druhá kupní smlouva“), dle které stěžovatel prodal koupené zbraně zpět A. H. za částku 250 000 Kč. Bylo dohodnuto, že kupní cena bude kupujícím uhrazena v hotovosti k rukám prodávajícího v pěti splátkách; první splátka ve výši 50 000 Kč měla být uhrazena dne 8. 1. 2016, druhá splátka ve výši 50 000 Kč dne 8. 2. 2016, třetí splátka ve výši 50 000 Kč dne 8. 3. 2016, čtvrtá splátka ve výši 50 000 Kč dne 8. 4. 2016 a dne 8. 5. 2016 poslední splátka 50 000 Kč. Smluvní strany měly sjednáno, že nebude-li některá z uvedených splátek uhrazena, byť jen z části, ve sjednaném termínu splatnosti, pozbývá kupní smlouva účinnosti (rozvazovací podmínka). Bylo současně dohodnuto, že kupující předmět koupě převzal před uzavřením této smlouvy s tím, že vlastnické právo předmětu koupě přechází z prodávajícího na kupujícího až okamžikem uhrazení kupní ceny v plné výši (výhrada vlastnictví). [4] Správce daně návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nevyhověl; odvolání stěžovatele žalovaný zamítl; konstatoval, že výhrada vlastnického práva sjednaná ve druhé smlouvě (o zpětném prodeji) s prostými podpisy smluvních stran je účinná pouze mezi smluvními stranami, to je stěžovatelem a daňovým dlužníkem (A. H.); není podle § 2134 občanského zákoníku však účinná vůči správci daně jako věřiteli kupujícího. Žalovaný tak dospěl k závěru, že rozvazovací podmínka není vůči správci daně účinná, a proto pro účely daňové exekuce je vlastníkem sepsaných movitých věcí – zbraní daňový dlužník A. H. [5] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, ve které nesouhlasí s výkladem žalovaného ohledně posouzení rozvazovací podmínky v kupní smlouvě. Namítá, že správce daně není oprávněn selektovat, které ustanovení kupní smlouvy se vůči třetí osobě uplatní a které nikoliv. Není tedy oprávněn stanovit, že jedna část kupní smlouvy je vůči němu účinná, změna vlastnického práva a rozvazovací podmínka nikoliv, neboť to nemá oporu v zákoně. Tak tomu může být pouze u výhrady vlastnického práva. Ustanovení § 2134 občanského zákoníku stanoví, za jakých podmínek se vůči třetí osobě výhrada vlastnického práva neprojeví. Oproti tomu obdobné účinky vůči třetí osobě na § 548 odst. 2 občanského zákoníku nedopadají. Vyslovil nesouhlas s tím, že uplatněním rozvazovací podmínky by došlo k obcházení zákona. [6] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. Konstatoval, že z obsahu druhé kupní smlouvy z dne 4. 1. 2016 vyplývá, že byla sjednána výhrada vlastnického práva; tato výhrada vlastnického práva je účinná mezi smluvními stranami, tedy mezi stěžovatelem a daňovým dlužníkem A. H., není však účinná vůči správci daně jako věřiteli kupujícího (dlužníka), jestliže nebyla pořízena ve formě veřejné listiny a popřípadě podpisy na předmětné kupní smlouvě nejsou úředně ověřeny; v případě neověření podpisu na této smlouvě není totiž možné potvrdit časovou relevanci, kdy došlo k uzavření smlouvy. K námitce stěžovatele, že se A. H. opomněl při soupisu movitých věci zmínit o předmětných kupních smlouvách, což lze považovat za pochopitelné, neboť je měl stále ve svém držení a byly uzavřeny čtyři měsíce před provedením soupisu movitých věcí, krajský soud uvedl, že v případě že daňový dlužník za movité věci dle ujednání druhé kupní smlouvy měsíčně splácel 50 000 Kč, lze si stěží představit, že si v rámci výkonu rozhodnutí tuto skutečnost nepřipomněl a nenamítal, že vlastníkem předmětných zbraní je stěžovatel. Krajský soud dodal, že rovněž dle údajů v centrálním registru zbraní je jako vlastník pro třetí osoby registrován A. H.; správce daně proto správně pojal zbraně do soupisu. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že omezení účinnosti rozvazovací podmínky pouze mezi smluvními stranami není výslovně upraveno. Odkázal shodně s žalovaným na § 1759 občanského zákoníku, dle něhož smlouva zavazuje výlučně smluvní strany, a vůči jiným osobám působí pouze v zákonem stanovených případech, z čehož vyplývá, že sjednal-li si stěžovatel s daňovým dlužníkem v kupní smlouvě rozvazovací podmínku, jsou pak zavázáni pouze oni jako smluvní strany, neboť kupní smlouva je účinná pouze mezi smluvními stranami. Krajský soud dospěl k závěru, že vlastníkem předmětných věcí byl v době soupisu movitých věcí daňový dlužník A. H. Současně krajský soud přisvědčil žalovanému, že jmenovaný zjevně nebyl nadále motivován k úhradě zbývající části kupní ceny za situace, kdy zbraně byly zahrnuty do soupisu věcí určených k prodeji v dražbě. Soud nepřisvědčil stěžovateli ani v tom, že správce daně je veden snahou zajistit co nejvyšší výběr daně, jeho postup označil za souladný se zákonem a uzavřel, že správce daně nepochybil, pokud na základě předložených kupních smluv dospěl k závěru, že vlastníkem zbraní pojatých do soupisu v rámci exekuce je daňový dlužník – A. H. [7] V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Dle jeho názoru krajský soud napadené rozhodnutí opírá o dva hlavní důvody. Prvním má být skutečnost, že výhrada vlastnictví, kterou prodávající a kupující sjednali, nemá účinky vůči třetím osobám, pokud nebyla sjednána s úředně ověřenými podpisy nebo ve formě veřejné listiny. Druhým důvodem pak má být skutečnost, že rozvazovací podmínka sjednaná v téže smlouvě působí pouze mezi smluvními stranami a proto nemá žádné účinky vůči správci daně, i když došlo k jejímu naplnění. Stěžovatel odůvodnění soudu považuje za nesprávné minimálně v části týkající se posouzení rozvazovací podmínky. Podmínka není samostatným závazkem. Jedná se o vlastnost právního jednání, které je neoddělitelně spjato s daným právním jednáním a určuje jeho chování za předpokladu, že k jejímu naplnění dojde či nikoliv. Odkaz na § 1759 občanského zákoníku je tedy zcela neodpovídající. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o kupní smlouvu - a tedy převod vlastnického práva, právní jednání mělo účinky vůči všem, protože se jedná o absolutní právo, kterému je tato vlastnost imanentní. Taktéž veškeré vlastnosti takového právního jednání musí tedy působit vůči všem, ledaže by je zákon vylučoval - což nečiní. [8] Stěžovatel namítá, že argumentace soudu podle § 1759 občanského zákoníku má zjevně za cíl vytvořit bariéru proti situacím, kdy si osoba pod tíhou exekuce obstará smluvní dokument o převodu vlastnického práva na jinou osobu a poukazuje na ztrátu svého vlastnictví. Tvrzení, že rozvazovací podmínka má účinky pouze mezi smluvními stranami, však vytváří na druhé straně zásadní prostor pro přesně opačnou argumentaci právě takovým podvodům. Pokud totiž nebude přiznán rozvazovací podmínce účinek i vůči třetím osobám, není namístě jej přiznat ani podmínce odkládací. Pak už nic nebrání tomu, aby skutečný vlastník pod tíhou exekuce uzavřel převodní smlouvu s odkládací podmínkou, a bytˇnebude naplněna, například správce daně by p