5 As 161/2017 — Nejvyšší správní soud

5 As 161/2017- 40 - text  5 As 161/2017 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: REMA AOS, a.s., se sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 8 A 214/2016 – 73, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 8 A 214/2016 - 73, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 9. 2016 u Městského soudu v Praze domáhala určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který měl spočívat v poskytnutí informace společnosti Interseroh Czech a.s. (dále jen „žadatelka“) na základě její žádosti dle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v relevantním znění (dále jen „zákon o právu na informace o životním prostředí“), v podobě části projektu zajišťování sdruženého plnění, který žalobkyně vypracovala a předala žalovanému jakožto přílohu k žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci k zajišťování sdruženého plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů dle § 17 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), v relevantním znění (dále jen „zákon o obalech“). [2] Předmětem podnikání žalobkyně je výkon činnosti autorizované obalové společnosti, tedy zajišťování sdruženého plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů a uzavírání smluv o sdruženém plnění podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona o obalech. Dne 15. 4. 2016 podala žalobkyně žalovanému zmiňovanou žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci k zajišťování sdruženého plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů dle § 17 zákona o obalech, jejíž přílohou byl mimo jiné i předmětný projekt zajišťování sdruženého plnění. [3] Dne 25. 8. 2016 byla žalovanému doručena žádost žadatelky podle zákona o právu na informace o životním prostředí o poskytnutí projektu žalobkyně jakožto informace o životním prostředí. Žadatelka je společností v podstatě s totožným předmětem podnikání jako žalobkyně, přičemž v minulosti již neúspěšně žádala o vydání obdobné autorizace. [4] Přípisem ze dne 2. 9. 2016 informoval žalovaný žalobkyni o dané žádosti o poskytnutí informace o životním prostředí a umožnil se jí k této žádosti vyjádřit a zdůvodnit, proč žalobkyně považuje část projektu, kterou při jeho předání žalovanému označila za neveřejnou, za obchodní tajemství smyslu § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Ve svém vyjádření ze dne 13. 9. 2019 žalobkyně označila za obchodní tajemství celý projekt a uvedla i další důvody, pro které požadovala, aby žalovaný požadovanou informaci v plném rozsahu odepřel. V příloze k přípisu ze dne 25. 10. 2016, č. j. 57938/ENV/16, žalovaný zčásti poskytl žadatelce požadovanou informaci v podobě veřejné části projektu žalobkyně a rovněž poskytl i jeho neveřejnou část, ovšem se znečitelněnými některými údaji, u nichž rovněž žalovaný shledal naplnění veškerých znaků obchodního tajemství. Zároveň žalovaný vydal v rozsahu tohoto částečného odepření informace (v podobě znečitelnění některých údajů obsažených v neveřejné části projektu) rozhodnutí ze dne 25. 10. 2016, č. j. 73154/ENV/16, které doručil žadatelce i žalobkyni a v němž se na stranách 2 až 7 podrobně vypořádal rovněž s námitkami žalobkyně proti poskytnutí jakékoli části projektu. [5] Proti částečnému poskytnutí informace žalovaným podala žalobkyně dne 9. 12. 2016 u Městského soudu v Praze deklaratorní zásahovou žalobou. V žalobě argumentovala tím, že poskytnutí větší části projektu žadatelce bylo nezákonným zásahem, neboť projekt obsahuje téměř výlučně informace finančního, organizačního a technického rázu, které jsou dle § 17 odst. 3 písm. e) zákona o obalech obligatorní náležitostí žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci. Žalobkyně tak neměla jinou možnost, než žalovanému tyto informace poskytnout, neměla však v úmyslu je zveřejnit a spoléhala na to, že v případě žádosti bude poskytnutí projektu odepřeno na základě § 8 odst. 1 písm. d) zákona o právu na informace o životním prostředí z důvodu ochrany obchodního tajemství. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně posoudil informace obsažené v projektu z pohledu § 504 občanského zákoníku, když část z nich nepovažoval za obchodní tajemství s odůvodněním, že žalobkyně sama nezajišťuje odpovídajícím způsobem jejich utajení. Podle žalobkyně měl žalovaný odepřít poskytnutí informace rovněž s odkazem na § 8 odst. 2 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí, jelikož k jejich poskytnutí žalobkyně nedala souhlas, přičemž se jednalo o informace poskytnuté v souvislosti se správním řízením o žádosti, již podala zcela dobrovolně. Dále žalobkyně namítala, že projekt nenaplňuje pojmové znaky informace o životním prostředí vymezené v § 2 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí. Žalovaný tak dle tvrzení žalobkyně poskytl žadatelce informace obchodní povahy, nikoliv informace o životním prostředí. Dále žalobkyně tvrdila, že projekt obsahuje dosud nezpracované nebo nevyhodnocené údaje v neskončeném správním řízení, čehož si musel být žalovaný sám vědom, když ji přípisem ze dne 26. 8. 2016 vyzval k jeho doplnění. Žalovaný měl proto poskytnutí projektu odepřít i s odkazem na § 8 odst. 3 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí. Konečně žalobkyně namítala porušení svého práva na informační sebeurčení, které spatřovala v tom, že žalovaný údajně před poskytnutím větší části projektu žadatelce neprovedl test proporcionality a rezignoval tak na povinnost šetřit její práva. [6] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě upozornil na to, že projekt byl od počátku rozdělen na část veřejnou a neveřejnou, přičemž v bodě 4 písm. e) žádosti, jejíž přílohou projekt byl, je výslovně uvedeno, že „neveřejná část (…) představuje obchodní tajemství Žadatele dle § 504 NOZ“. Žalovaný ve výzvě k vyjádření k žádosti o poskytnutí informace výslovně upozornil žalobkyni, že je povinen zhodnotit, zda jsou ve vztahu k údajům, které označila za obchodní tajemství, naplněny veškeré znaky obchodního tajemství dle § 504 obchodního zákoníku, a vyzval ji, aby uvedla konkrétní důvody, proč neveřejnou část projektu považuje za obchodní tajemství. Žalobkyně i přes toto upozornění označila za obchodní tajemství celý projekt, aniž by se vyjádřila k jednotlivým informacím v něm uvedeným. Je pravdou, že v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 25. 10. 2016, č. j. 73154/ENV/16, kterým bylo žadatelce odepřeno poskytnutí části požadované informace, žalovaný vypořádal námitky uplatněné žalobkyní v jejím vyjádření k žádosti o informaci, odůvodnění tohoto rozhodnutí se však primárně týká jeho výroku, tedy naopak těch údajů uvedených v projektu, jejichž poskytnutí odepřeno bylo. Podle žalovaného žalobkyně sama označila jednu z částí projektu jako neveřejnou, přičemž tato část měla obsahovat obchodní tajemství, zatímco druhou část označila jako veřejnou. Žalovaný tedy a contrario dovodil, že veřejná část projektu obchodním tajemstvím není, a je dle žalovaného nelogické, pokud žalobkyně očekávala, že bude jako obchodní tajemství chráněn celý projekt. Nebyly-li určité skutečnosti obchodním tajemstvím v dubnu 2016, nemohly se jím stát po několika měsících pouze v důsledku změny názoru žalobkyně. [7] Žalovaný tedy nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že celý projekt je obchodním tajemstvím. Obchodním tajemstvím jsou dle § 504 občanského zákoníku toliko „skutečnosti“, nikoliv celé dokumenty, proto je dle žalovaného třeba každou skutečnost uvedenou v projektu posuzovat zvlášť. Žalobkyně nedokládá žádné bližší zdůvodnění, proč by jednotlivé skutečnosti uvedené v projektu měly být chráněny jakožto obchodní tajemství. Za účelové označil žalovaný tvrzení žalobkyně, že pokud u řady poskytnutých údajů z projektu odůvodnil, že nejde o obchodní tajemství, jelikož není naplněn jeho subjektivní znak, uznal tím u nich naplnění všech ostatních (objektivních) znaků. To by ostatně u informací, jako jsou identita žalobkyně, specifikace jejích akcionářů nebo hlavní principy zajišťování sdruženého plnění, ani nebylo možné. Znečitelnění některých pasáží neveřejné části projektu provedli zaměstnanci žalovaného dle jeho tvrzení poté, co individuálně posoudili, které skutečnosti uvedené v neveřejné části projektu skutečně vykazují veškeré znaky obchodního tajemství dle § 504 obchodního zákoníku. [8] Žalovaný dále konstatoval, že plnění povinností v oblasti zpětného odběru a využití odpadu z obalů, včetně jeho organizačního zajištění, souvisí s ochranou životního prostředí, řízení o autorizaci k této činnosti je podle názoru žalovaného