5 As 175/2018 — Nejvyšší správní soud

5 As 175/2018- 29 - text 5 As 175/2018 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: MUDr. J. S., zast. Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem, se sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2018, č. j. 30 A 112/2016 – 45, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č. j. KUKHK-22517/DS/2016/SR; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 9. 5. 2016, č. j. ODP/39474-2016/jal 27335-2015/jal, a potvrdil je. Uvedeným prvoinstančním správním rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s § 10 téhož zákona; za to ji byla uložena pokuta 2500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. [2] Správního deliktu se stěžovatelka dopustila tím, že jakožto provozovatelka osobního motorového vozidla registrační značky X, nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu; dne 13. 6. 2015 v 13:08 hod. na pozemní komunikaci v obci Choustníkovo Hradiště, na silnici I/37, směr Trutnov, okr. Trutnov, v úseku platnosti dopravní značky IS 12a - „Obec“ a IS 12b - „Konec obce“, řidič uvedeného motorového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h; automatizovaným technickým prostředkem typu SYDO Traffic Velocity, výrobní číslo GEMVEL0007, mu byla naměřena rychlost jízdy 73 km/hod; při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h byla naměřena skutečná rychlost jízdy 70 km/hod. Tím porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. [3] V žalobě stěžovatelka namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí; tvrdila, že rozhodnutí žalovaného vůbec nereaguje na konkrétní odvolací důvody; k odvolací námitce týkající se zjevně excesivního způsobu výkonu pravomoci města Dvůr Králové nad Labem při provádění měření rychlosti na daném místě se dle ní žalovaný nevyjádřil vůbec a stejně tak nereagoval na konkrétní fakta vyplývající z listinných důkazů, na něž upozorňovala v odvolání. Dále namítla, že žalovaný neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku; uvedla, že z fotografií, které jí byly zaslány, nebylo možno rozeznat osobu řidiče a vzhledem k tomu, že se na místě nenacházela, nemohla se tak k danému stavu vyjadřovat; výzva správního orgánu I. stupně k podání vysvětlení se jí jeví jako nedostatečná s tím, že tento postup odpovídá realitě „byznysu obcí s měřením rychlosti“. Dále vyslovila pochybnost, že ve spise nejsou přesvědčivé důkazy, které by prokázaly jednání vykazující znaky konkrétního přestupku, uvedla, že je-li měření rychlosti prováděno způsobem, který je zcela závislý jen na technice, mají být důkazy natolik přesvědčivé, že jimi lze vyloučit jakýkoli jiný možný průběh skutkového děje; jednalo by se tak například o situace, kdy by došlo v daném úseku k umístění přenosné značky o vyšší povolené rychlosti nebo situace nenadálého předjíždění zrychlujícího vozidla. Namítla rovněž, že způsob výkonu pravomoci města Dvůr Králové nad Labem při provádění měření rychlosti v daném místě je zcela excesivní, a doplnila, že uvedené námitky se nelze zprostit odkazem na existenci všech „povolení“, jelikož existuje omezení vyplývající zejm. z § 79a zákona o silničním provozu a dalších obecných právních norem, které brání výkonu veřejnoprávní moci excesivním způsobem. Navrhla provést či doplnit dokazování obsahem správního spisu, resp. důkazy v něm obsaženými, a to zejména těmi, které odvolací orgán pominul, resp. těmi, které vůbec v požadovaném rozsahu nehodnotil; krajskému soudu navrhla, aby si vyžádal od příslušného orgánu Policie ČR statistiku nehodovosti na předmětném měřeném úseku v obci Choustníkovo Hradiště v časovém rozsahu, o kterém se zmiňovala ve svých podáních. [4] Krajský soud neshledal žalobní námitky důvodné a žalobu zamítl. Za zcela irelevantní označil námitku stran excesivního způsobu výkonu pravomoci obce při provádění měření rychlosti, neboť tuto námitku stěžovatelka považovala za zásadní. Krajský soud uvedl, že napadené rozhodnutí obsahuje veškeré obligatorní náležitosti, žalovaný se se všemi nosnými odvolacími námitkami vypořádal dostatečně a z jeho úvah je zřetelné, z jakého skutkového stavu vyvozoval konkrétní skutkovou podstatu správního deliktu i z jakého důvodu byla stěžovatelce vyměřena pokuta ve stanovené výši; dodal, že námitka nezákonnosti byla vznesena ve zcela obecné rovině, a stěžovatelka neuvedla, jaké další vysvětlení nebo objasnění dané skutečnosti očekávala. Krajský soud považuje za dostatečné, pokud žalovaný uvedl v odůvodnění fakta a důkazy, které jsou pro daný případ relevantní a mají dostatečnou oporu ve správním spise, která činí situaci jasnou a ničím nezpochybněnou, přičemž jeho reakci na odvolací námitky považuje v daném případě za dostatečnou. Nepřisvědčil ani námitce, že správní orgán nečinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku; uvedl, že pokud stěžovatelka, jakožto provozovatelka vozidla nepodala vysvětlení, resp. nereagovala na výzvu k podání vysvětlení, správní orgány se ocitly ve stavu důkazní nouze a věc po právu odložily, protože při množství podobných dopravních přestupků bylo vyloučeno zjišťovat totožnost přestupců jinými způsoby. Dle krajského soudu tak správní orgán učinil potřebné kroky ke zjištění pachatele přestupku podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, a jestliže stěžovatelka tvrdí, že neměla možnost určit, kdo vozidlo řídil kvůli tomu, že osobu řidiče nerozeznala z fotografií, jde dle krajského soudu o námitku zcela účelovou, neboť lze těžko uvěřit tomu, že jako provozovatelka vozidla nevěděla, kdo s jejím vozidlem disponuje. Pokud stěžovatelka zpochybňovala naplnění skutkových znaků přestupku, krajský soud uvedl, že okolnosti vztahující se k měření rychlosti byly dostatečně a obvyklým způsobem zdokumentovány a pokud je stěžovatelka chtěla zpochybnit, měla kromě pouhé hypotetické pochybnosti o tom, zda nebyla umístěna v měřeném úseku přenosná značka o vyšší povolené rychlosti, či zda se nejednalo o předjíždění nenadále zrychlujícího vozidla apod. nabídnout k tomu relevantní tvrzení či uvést, na jakém základě se některá z jí nabízených situací měla stát. To však neučinila, pouze zcela obecně proklamovala, že důkazy v řízení, které je závislé na technice, musejí být dostatečně přesvědčivé. Dle krajského soudu záznam pořízený silničním radarovým rychloměrem typu SYDO Traffic Velocity, výrobní číslo GEMVEL0007, dokumentuje dobu, úsek měření, rychlostní limit překročené rychlosti a vlastní měřené vozidlo, ze kterého jsou patrny typ, tovární označení vozidla a registrační značka; uvedený důkaz byl získán kalibrovaným a schváleným měřicím zařízením s doložením ověřovacího listu k danému měřidlu; správní orgány braly v potaz záznam o měření ze dne 22. 7. 2015, ke kterému byla doložena fotodokumentace, která taktéž obsahovala záznam automatizovaně naměřených informací; všechny tyto listiny jsou ve vzájemném souladu a je možno je považovat za dostačující pro objasnění skutkového stavu věci. Krajský soud tak přisvědčil žalovanému v tom, že takto zjištěný skutkový stav byl dostatečný a nevzbuzoval žádné důvodné pochybnosti. Provedení důkazu vyžádáním statistik nehodovosti v daném místě, jak navrhovala stěžovatelka, pak krajský soud shledal zcela nadbytečným, a proto jej neprovedl. [5] V kasační stížnosti stěžovatelka nejprve obsáhle popisuje skutkový stav, průběh správního řízení a své žalobní námitky; tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud nepovažuje za nutné opakovaně rekapitulovat, neboť byly již dílem součástí odvolání a dílem byly popsány v žalobě. K vlastním důvodům kasační stížnosti lze z podání stěžovatelky seznat, že nesouhlasí se závěrem krajského soudu ohledně námitky, že se žalovaný nevypořádal s konkrétními odvolacími důvody, pročež jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Tvrdí, že v odůvodnění odvolání uvedla dostatečně relevantní námitky (argumenty), na které očekávala r