5 Azs 232/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 232/2018- 26 - text 5 Azs 232/2018 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: I. A., zastoupená Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 4 A 19/2018 - 33, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2018, č. j. 4 A 19/2018 - 33 a rozhodnutí žalovaného ze dne 5. března 2018, č. j. MV-104565-12/OAM-2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 13 600 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Pavla Čižinského, advokáta, se sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2018, č. j. MV-104565-12/OAM-2017, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha – Ruzyně (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 7. 2017, č. j. CPR-20347-25/PŘ-2017-930504, jímž bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2, písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění. Zároveň byla žalobkyni stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce čtyř let, současně jí byla stanovena dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců doba k vycestování z území České republiky do 50 dnů od odpadnutí důvodů, pro které bylo rozhodnutí nevykonatelné. Správním orgánem prvního stupně bylo současně konstatováno, že se podle stanoviska vydaného v souladu s § 120a zákona o pobytu cizinců na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující její vycestování. [2] Žalobkyně měla 20. července 2017 v úmyslu odletět z Letiště Václava Havla Praha do Hurghady v Egyptě. Při hraniční kontrole se prokázala cestovním pasem, u něhož vzniklo správnímu orgánu prvního stupně podezření na neoprávněné pozměnění vízového štítku vydaného Litvou na období od 1. června 2016 do 30. listopadu 2018, typ C, počet vstupů MULTI, počet dnů 90. Odborným vyjádřením bylo potvrzeno, že uvedené schengenské vízum i cestovní pas jsou pravé, ale bylo neoprávněně pozměněno datum konce platnosti víza z 30. listopadu 2016 na 30. listopad 2018 (číslice 6 byla částečně vyškrábaná a dotištěna číslicí 8). [3] Z tohoto důvodu zahájil správní orgán prvního stupně s žalobkyní řízení o správním vyhoštění; ve vyjádření uvedla, že k schengenskému vízu platnému do 30. listopadu 2018 se vyjadřovat nechce. V zápětí při výslechu požádala o mezinárodní ochranu v České republice. Dále sdělila, že do České republiky přicestovala v květnu z Litvy se svou kamarádkou; měla v úmyslu 20. července 2017 vycestovat do Egypta se svou kamarádkou na dovolenou, přičemž se měla 27. července 2017 vrátit zpět do České republiky. Po návratu si zde chtěla najít práci. Zprvu neměla v úmyslu žádat o mezinárodní ochranu v žádné evropské zemi, rozhodla se tak až v důsledku zjištění Policie ČR o neplatném vízu. Ke svému dosavadnímu pobytu v České republice uvedla, že je zde poprvé, český jazyk neovládá, nevlastní zde žádný majetek, dále také nesdílí společnou domácnost s občanem EU a ani vůči žádnému občanovi EU nemá vyživovací povinnost. Na žalobkyni nelze pohlížet jako na rodinného příslušníka občana EU. Na Ukrajinu se nechce vrátit, jelikož bydlí hned vedle prostoru, kde probíhají vojenské akce a válčí se tam. Když tam bydlela, bála se o svůj život. [4] Rozhodnutím z 21. července 2017, č. j. CPR-20347-25/PŘ-2017-930504, uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2 a písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, dobu, po niž nebude žalobkyni umožněn vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán prvního stupně na čtyři roky. [5] Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl. Zdůraznil, že neplatnost cestovního dokladu způsobuje neoprávněná změna jakýchkoli údajů v něm uvedených, tedy i změna v datu platnosti víza; není relevantní, zda žalobkyně o provedené změně věděla; nepředložila žádný doklad, který by ji opravňoval k pobytu na území České republiky, a nebylo zjištěno, že by jí v minulosti bylo uděleno jakékoli pobytové oprávnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně původně plánovala cestovat po Evropě jako turistka a že její rodina žije na Ukrajině, nepovažoval žalovaný uložené správní vyhoštění za nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Tvrzení žalobkyně o obavách z návratu do země původu vyhodnotil žalovaný jako účelové, neboť sama přiznala, že původně neměla v úmyslu žádat o mezinárodní ochranu v žádné ze zemí, jimiž projížděla. Žalobkyně neprokázala, že by jí osobně v případě návratu na Ukrajinu hrozila vážná újma v důsledku tamní bezpečnostní a politické situace, která není tak závažná, aby byly ohroženy všechny osoby nacházející se na území tohoto státu. Vzhledem k závažnosti jednání žalobkyně vyhodnotil žalovaný jako přiměřenou i dobu, po niž jí nebude umožněn vstup na území Evropské unie. [6] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. [7] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včas kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) Namítala, že městský soud nesprávně vyložil § 116 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť taková změna údajů v cestovním dokladu, jaká byla provedena v jejím případě, nemůže způsobit jeho neplatnost. Takový následek vyvolávají pouze změny v samotném cestovním dokladu (na „datové stránce“), nikoli úpravy dokladů, které jsou do cestovního dokladu vlepovány. Tvrzení městského soudu, že stěžovatelka měla a mohla vědět o neoprávněné změně ve svém cestovním dokladu, je nové a nepřípustně doplňuje odůvodnění napadených správních rozhodnutí a nemá oporu ve spise. Městský soud se nijak nevypořádal s námitkou, že zavinění stěžovatelky hraje roli při posuzování přiměřenosti délky a vůbec podmínek pro uložení správního vyhoštění. V tomto směru by mohlo být podstatné, zda se jednalo o nepřímý úmysl či vědomou nedbalost; městský soud nastínil obě tyto varianty, aniž by se k jedné z nich přiklonil. [8] Stěžovatelka dále napadá tu část odůvodnění rozsudku, v níž se městský soud vyjadřoval k závaznému stanovisku ohledně překážek vycestování stěžovatelky. Tvrzení městského soudu o účelovosti obav stěžovatelky z návratu na Ukrajinu stojí pouze na obsahu prvního výslechu po jejím zadržení službou cizinecké policie, kde nebyla doposud zastoupena a k situaci v její vlasti jí byla položena pouze jedna otázka. Na pozdější upřesňování hrozící újmy v případě návratu na Ukrajinu pak nemůže být dle stěžovatelky nazíráno jako na účelová. Za nedůvodné označuje stěžovatelka rovněž odmítnutí městského soudu provést jako důkaz spisový materiál k žádosti o mezinárodní ochranu k důkazu. Skutečnost, že stěžovatelka nepožádala o mezinárodní ochranu hned při první příležitosti, nemůže vést k paušálnímu odmítnutí jejích obav. Citaci z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2017 č. j. 10 Azs 85/2017 - 37, o situaci v Dněpropetrovské oblasti považuje stěžovatelka za vytrženou z kontextu a sama odkazuje na dle jejího názoru mnohem přiléhavější judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2017, č. j. 5 Azs 62/2016 - 87 a rozsudek ze dne 25. ledna 2017, č. j. 4 Azs 197/2016 - 94). [9] Dalším problematickým momentem správního řízení je dle stěžovatelky nedohledatelnost zprávy Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 13. 6. 2017. Skutečnost, že tuto zprávu zástupce stěžovatelky nemohl na stránkách OSN dohledat, působí nezákonnost příslušného rozhodnutí bez ohledu na skutečnost, že tato zpráva existuje. Dohledatelnost zprávy souvisí s právem na vyjádření se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, které je pro spravedlivý proces zcela stěžejní. [10] Vzhledem k výše uvedenému stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost; domnívá se, že jeho rozhodnutí, tak i rozsudek městského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Stěžovatelčin pobyt na území České republiky lze považovat za neoprávněný, a proto bylo na místě vydat rozhodnutí