6 Ads 1/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 1/2019- 33 - text 6 Ads 1/2019 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. J., zastoupený Mgr. Františkem Jarošem, advokátem, sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 14. října 2016 č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 32 Ad 20/2016 - 77, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 32 Ad 20/2016 - 77 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím ze dne 21. července 2016 č. j. R-21.7.2016 – X žalovaná zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek podle § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, ve znění účinném od 1. června 2015 (dále jen „nařízení č. 363/2009 Sb.“). Žalobce nesplnil podmínky pro snížení důchodového věku. Do konce roku 1992 žalobce odpracoval (po přepočtu) 1 298 směn v uranových dolech, v období mezi lety 1993 a 2008 odpracoval 597 směn v uranových dolech (pracovní kategorie I.AA). Zaměstnání žalobce v této pracovní kategorii skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice. Celkem žalobce odpracoval 1 895 směn v uranových dolech, nedosáhl tedy počtu 1 981 směn nutného pro snížení důchodového věku. [2] V námitkách proti tomuto rozhodnutí žalobce namítal, že od 8. listopadu 1982 do 30. září 1986 pracoval v podzemí pro Metrostav jako stavební dělník v pracovní kategorii I.A, přičemž odpracoval 866 směn v podzemí. Následně pracoval v uranových dolech, tedy v kategorii I.AA, čehož musel zanechat po dosažení nejvyšší přípustné expozice. Od července 1997 mu byl přiznán zvláštní příspěvek horníkům. [3] Námitky žalobce proti svému rozhodnutí zamítla žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví, přičemž setrvala na závěru, že žalobce nezískal potřebnou dobu zaměstnání v preferované pracovní kategorii pro vznik nároku na starobní důchod podle § 21 a § 174 zákona č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a nesplnil tedy podmínky pro snížení důchodového věku podle nařízení č. 363/2009 Sb. Žalovaná konstatovala, že dobu, kterou žalobce odpracoval u národního podniku Metrostav, nelze převést na směny ve smyslu uvedeného nařízení, neboť nešlo o zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Zvláštní příspěvek horníkům, který žalobce pobíral od 1. července 1997, nemá na posouzení jeho nároku na starobní důchod vliv. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, k níž přiložil potvrzení od společnosti Metrostav, a.s., že byl v době od 8. listopadu 1982 do 30. září 1986 zaměstnán u této společnosti jako stavební dělník v podzemí, kde odpracoval celkem 866 směn, což činí 15,75 % nejvyšší přípustné expozice. Následně žalobce doplnil zprávu o výsledku mimořádné lékařské preventivní prohlídky pracovníka po dosažení nejvyšší přípustné expozice, z níž vyplývá, že rozhodnutím zástupce hlavního hygienika ČR pro uranový průmysl ze dne 26. října 1990 č. j. HEM-300-2.10.90 byla u žalobce zjištěna trvalá nezpůsobilost k výkonu dosavadní práce v podzemí uranových dolů. Žalobce též předložil oznámení, že mu byl s účinností ode dne 1. července 1997 přiznán zvláštní příspěvek horníkům, a své čestné prohlášení. [5] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. dubna 2018 č. j. 32 Ad 20/2016 - 40. Stejně jako žalovaná dospěl krajský soud k závěru, že práci stavebního dělníka při ražbách stanic metra, kterou žalobce vykonával pro Metrostav, nelze ztotožňovat s činností horníka-dělníka či horníka v hlubinném/uranovém dole. Zákonodárce tyto činnosti jasně rozlišuje a spojuje s nimi rozdílné důchodové nároky. Snížit důchodový věk podle nařízení č. 363/2009 lze pouze u osob, které vykonávaly zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném (uranovém) dole, zatímco žalobce byl zaměstnán pod zemí při provádění podzemních staveb hornickým způsobem. I z důkazů, které žalobce předložil, je zřejmé, že pro Metrostav vykonával činnost stavebního dělníka, respektive z nich nevyplývá, že by pracoval pod zemí v hlubinných dolech. [6] Rozsudkem ze dne 11. září 2018 č. j. 6 Ads 154/2018-31 Nejvyšší správní soud zrušil uvedený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť krajský soud provedl dokazování listinami, které žalobce předložil se žalobou, mimo ústní jednání. [7] Krajský soud následně nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a mimo jiné vyzval žalobce, aby popsal práci, kterou vykonával pro národní podnik Metrostav. Žalobce uvedl, že v letech 1982 – 1986 pracoval při ražení stanic metra. Práce probíhaly asi 30 metrů pod povrchem, bylo nutné umělé odvětrávání. Stejně jako v uranových dolech žalobce pracoval při vrtání čelby, zpevňoval vyvrtanou horninu betonem. Práce pro Metrostav byla fyzicky náročnější než práce v uranových dolech, neboť žalobce používal pneumatické nářadí, což bylo náročné pro ruce. Postupovalo se po metrech, zatímco v uranových dolech se otvor odvrtával po dvou metrech až do délky například 100 metrů. [8] Rozsudkem označeným v záhlaví krajský soud zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Na základě popisu práce, kterou žalobce vykonával pro národní podnik Metrostav, dospěl krajský soud k závěru, že „lze dospět kzávěru o podobnosti vykonávaných prací, [avšak] konečné posouzení, zda práci žalobce v Metrostavu [při ražbě stanic metra] lze zařadit do zvýhodněné kategorie I.AA ... bude na žalované“, přičemž ji zavázal vzít v úvahu i důkazy, které žalobce předložil až v řízení před soudem. Žalovaná měla též posoudit skutečnost, že žalobce zanechal práce v uranových dolech z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, nikoli z vlastního rozhodnutí. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Dle jejího názoru není nutné doplňovat skutková zjištění ani věc přehodnocovat. Judikatura, kterou jí krajský soud nařídil zohlednit, se týká skutkově odlišných případů. Stěžovatelka zdůraznila, že Nejvyšší správní soud nezrušil předchozí rozsudek krajského soudu proto, že by přisvědčil námitce ohledně chybného posouzení práce vykonávané žalobcem, ale pro vadu řízení. Obrat v náhledu krajského soudu na věc tak vyvolala výpověď žalobce, která však pouze potvrdila skutečnosti, z nichž stěžovatelka vycházela. Ani další důkazy, které stěžovatel předložil v řízení před krajským soudem, nepřinesly nic nového a rozhodně neprokazují, že by stěžovatel pracoval pro národní podnik Metrostav v hlubinných dolech. Zaměstnání stavebního dělníka při ražbách tunelů metra bylo zařazeno do kategorie I.A, a to právě proto, že bylo prováděno hornickým způsobem (jinak by bylo zařazeno například do kategorie I.B nebo I.C). Toto zaměstnání nelze srovnávat s profesemi zařazenými do kategorie I.AA, tedy s činností horníka vykonávanou v hlubinném uranovém dole. Liší se pracovní prostředí i náplň práce. Krajský soud neuvedl, na základě jakého ustanovení nařízení vlády č. 117/1988 Sb. by stěžovatelka měla činnost vykonávanou žalobcem pro národní podnik Metrostav zařadit do kategorie I.AA. Domnělá podobnost, založená pouze na subjektivním hodnocení žalobce, dle názoru stěžovatelky nepostačuje. Snížení důchodového věku přichází v úvahu pouze u osob, které vykonávaly zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Ani z judikatury, kterou krajský soud citoval, nevyplývá, že by stěžovatelka měla zařadit do kategorie I.AA zaměstnání, které nebylo nikdy vykonáváno na pracovišti v hlubinném dole. I Nejvyšší správní soud v minulosti dovodil, že přiznávat výhodnější pracovní kategorii srovnávacím způsobem nelze. Stěžovatelce dále není zřejmé, jakým způsobem by měla vzít v úvahu, že stěžovatel zanechal práce v uranových dolech kvůli dosažení nejvyšší přípustné expozice. Stěžovatelka trvá na tom, že zaměstnání stavebního dělníka při ražbě tunelů metra prováděné hornickým způsobem není zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných (uranových) dolech a důkazy, které stěžovatel předložil v řízení před krajským soudem, na tom nic nemění. [10] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [11] Usnesením ze dne 13. února 2019 č j. 6 Ads 1/2019 - 29 zamítl Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. III. Posouze