6 As 137/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 137/2019- 55 - text 6 As 137/2019 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti žalované: vrchní státní zástupkyně v Praze, sídlem náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2019 č. j. 8 A 167/2017 - 105, ve znění opravného usnesení ze dne 4. září 2019 č. j. 8 A 167/2017 - 124, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaná vyhlásila dne 28. března 2017 výběrové řízení na obsazení místa státního zástupce s přidělením k výkonu funkce k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze se zařazením k netrestnímu a analytickému odboru (sp. zn. SPR 53/2017; dále jen „výběrové řízení“). Vyhradila si právo zrušit výběrové řízení nebo nevybrat žádného kandidáta. Ve stanovené lhůtě obdržela žalovaná přihlášky čtyř uchazečů, mezi nimi i žalobcovu. Termín přijímacích pohovorů byl stanoven na den 23. srpna 2017. [2] Dne 16. srpna 2017 bylo výběrové řízení zrušeno. Ve sdělení ze dne 17. srpna 2017, jímž o této skutečnosti informovala uchazeče, žalovaná tento krok zdůvodnila aktuální personální situací na Vrchním státním zastupitelství v Praze, která neumožňuje obsazení místa státního zástupce v netrestním a analytickém odboru. Zároveň nevyloučila opětovné vyhlášení výběrového řízení v budoucnu. [3] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost pokračovat a dokončit s ním výběrové řízení, eventuálně aby bylo zrušení výběrového řízení označeno za nezákonný zásah do jeho práv. [4] Městský soud žalobu nejprve usnesením ze dne 23. května 2018 č. j. 8 A 167/2017 - 31 odmítl proto, že postup žalované nemohl nijak zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce, a není proto dána pravomoc správních soudů. Toto usnesení zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. prosince 2018 č. j. 6 As 199/2018 - 71, č. 3840/2019 Sb. NSS, neboť dospěl k závěru, že uchazečům o funkci státního zástupce svědčí veřejné subjektivní právo na přístup k veřejné funkci za rovných podmínek chráněné čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ochranu tomuto právu poskytují soudy ve správním soudnictví. [5] Městský soud následně žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Shledal, že žalovaná při vyhlášení i zrušení výběrového řízení jednala jménem Vrchního státního zastupitelství v Praze, a že tedy žalobce označil jako žalovaný správní orgán nesprávný subjekt. Městský soud v průběhu řízení o tomto náhledu na věc žalobce nepoučil a nevyzval jej k úpravě žaloby, neboť ani v případě změny označení žalovaného by žalobce nemohl být v řízení úspěšný. Žalované jednání totiž nevykazuje žádné znaky nezákonnosti. Žalobce v žalobě nenamítal porušení zásady rovného zacházení, až v rámci přednesu žaloby, tedy po uplynutí koncentrační lhůty, označil postup žalované za diskriminační. Ačkoli měl městský soud za to, že žalobce nebyl na jednání oprávněn doplňovat skutková tvrzení, konstatoval, že se žalobcem se v rámci výběrového řízení nezacházelo jinak než s ostatními uchazeči. Městský soud dále konstatoval, že dopis žalované ze dne 17. srpna 2017 byl jejím osobním projevem vůči žalobci, v němž zdůvodnila zrušení výběrového řízení, nikoli vrchnostenským aktem. Posledním aktem veřejné moci vůči žalobci bylo rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze o zrušení výběrového řízení bez udání důvodu, což bylo plně v souladu s podmínkami vyhlášení výběrového řízení, s nimiž byl žalobce srozuměn. Ani žalobcovo legitimní očekávání tak nemohlo být zasaženo. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včas kasační stížnost. Namítal, že jej městský soud během jednání neupozornil, že podle jeho názoru má být žalovaným Vrchní státní zastupitelství v Praze. Stěžovatel se toto stanovisko městského soudu dozvěděl až při vyhlášení napadeného rozsudku, přestože v průběhu řízení žádal městský soud, aby mu předestřel svůj náhled na věc. Po vyhlášení rozsudku stěžovatel žádal o dodatečné odůvodnění rozsudku v tom směru, proč nebyl poučen o tom, kdo má být žalovaným, na což mu členka senátu odpověděla, že jej poučili. Stěžovatel nesouhlasil, avšak soudkyně prohlásila jednání za skončené. Zvukový záznam z jednání však končí žádostí stěžovatele o dodatečné odůvodnění rozsudku, což stěžovatele vede k domněnce, že postup městského soudu byl účelově neférový. Své tvrzení stěžovatel dokládá e-mailovou komunikací s kolegou. Stěžovatel považuje nesplnění poučovací povinnosti soudu za zásadní vadu řízení. Městský soud navíc nepřípustně změnil odůvodnění svého rozhodnutí. Zatímco těsně po vyhlášení rozsudku soudkyně uvedla, že stěžovatel byl o žalovaném poučen, v písemném odůvodnění rozsudku je uvedeno něco jiného a závěry soudu jsou opřeny o německou procesualistickou doktrínu, která s věcí nesouvisí. [7] Stěžovatel dále namítl, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně Mgr. Jana Jurečková, která stěžovateli na začátku jednání neumožnila seznámit se s pověřením státního zástupce, který se dostavil k jednání za žalovanou, a po vyhlášení rozsudku lhala, že stěžovatele poučila o tom, koho má správně označit jako žalovaného. [8] V poslední námitce stěžovatel uvedl, že nadále považuje za pasivně věcně legitimovanou žalovanou coby orgán státní správy Vrchního státního zastupitelství v Praze. Argumentace městského soudu, že vrchní státní zástupci jednají jménem vrchního státního zastupitelství, s věcí nesouvisí. [9] Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 13. srpna 2019 se stěžovatel domáhal vydání opravného usnesení ze strany městského soudu, neboť v písemném vyhotovení rozsudku byla nesprávně uvedena adresa jeho bydliště a nesprávně označena žalovaná (toliko jako „vrchní státní zástupkyně“). Nejvyšší správní soud vyhodnotil tento požadavek stěžovatele jako opodstatněný a postoupil spis městskému soudu k vydání opravného usnesení. Zároveň městský soud vyzval k předložení kompletního zvukového záznamu z jednání. Po právní moci opravného usnesení ze dne 4. září 2019 č. j. 8 A 167/2017 - 124, jímž městský soud požadavku stěžovatele zcela vyhověl, tj. opravil adresu jeho bydliště a upřesnil označení žalované jako „vrchní státní zástupkyně v Praze“, pokračoval Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. [10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve zpochybnila projednatelnost námitky, kterou stěžovatel zpochybňuje závěry městského soudu o původci žalovaného zásahu. Dále uvedla, že správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je zpravidla určitá instituce, nikoli osoba zastávající v této instituci konkrétní funkci. Nelze dovodit, že by mezi žalovanou vrchní státní zástupkyní v Praze a žalobcem jakožto osobou stojící mimo soustavu státního zastupitelství existoval bezprostřední právní vztah, který by mohl být předmětem přezkumu ze strany správních soudů. Rozhodovací pravomoc vedoucích státních zástupců, včetně zajišťování chodu státního zastupitelství po stránce personální a organizační, totiž zahrnuje především vnitřní správu státního zastupitelství, nesměřuje navenek vůči třetím osobám. To potvrzuje jazykový i systematický výklad § 13a a § 13f zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Žalovaná tudíž souhlasí s městským soudem, že žaloba nemohla být z důvodu nesprávně označeného žalovaného úspěšná. [11] K námitkám stěžovatele vůči soudkyni Mgr. Janě Jurečková žalovaná upozornila, že důvodem podjatosti není procesní postup soudce v konkrétní věci. [12] Ve vztahu k námitkám stěžovatele proti postupu městského soudu žalovaná uvedla, že povinnost soudů poučovat žalobce o tom, koho správně označit jako původce nezákonného zásahu, má bránit především odmítnutí žaloby proto, že žalobce v nepřehledné struktuře orgánů veřejné moci „netrefil“ správného žalovaného. Městský soud se však žalobou stěžovatele zabýval věcně, přičemž zhodnotil žalobou napadené jednání se závěrem, že nemohlo jít o nezákonný zásah do práv žalobce. S tímto závěrem se žalovaná plně ztotožňuje. Stěžovatel neměl žádné právo na dokončení či pokračování výběrového řízení, které bylo vyhlášeno s výhradou, že může být zrušeno. Zrušení výběrového řízení se dotklo všech uchazečů stejně, a žalované tak není zřejmé, jak by mohlo dojít ve vztahu ke stěžovateli k porušení zásady rovného zacházení. Tento závěr stěžovatel vůbec nezpochybňuje. Z rozsudku městského soudu navíc vyplývá, že by jeho výrok byl stejný, i pokud by žalobce změnil označení žal