6 As 360/2018

Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kuřim, kterým byla žalobci stanovena lhůta k doplnění odvolání. Krajský soud v Brně odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného jako nepřípustnou rozsudkem označeným v záhlaví. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost, kterou spojil se žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako zjevně neúspěšný návrh ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a usnesením ze dne 9. ledna 2019, č. j. 6 As 360/2018 - 9 žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zamítl. Zároveň stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení uvedeného usnesení předložil plnou moc udělenou advokátu či aby prokázal, že má sám potřebné právní vzdělání, a aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. Nejvyšší správní soud zároveň stěžovatele upozornil na zákonem předvídané následky nevyhovění této výzvě.

Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno a nabylo právní moci dne 15. ledna 2019, patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 30. ledna 2019, aniž by stěžovatel soudní poplatek zaplatil.

Podle § 9 odst. 1 věty druhé č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Z uvedených skutečností je zřejmé, že předpoklady pro postup podle citovaného ustanovení jsou v této věci splněny. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c), aplikovaného na základě § 120 s. ř. s., ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti (nedostatek právního zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s.) přestože k tomu byl rovněž vyzván.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.