7 Afs 288/2018 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 288/2018- 71 - text 7 Afs 288/2018 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: ERB bank, a.s., v likvidaci, v konkursu, se sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, zast. Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem Pekařská 658, Kladno, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: JUDr. J. L., , proti rozhodnutím bankovní rady žalované ze dne 12. 5. 2016, č. j. 2016/056286/CNB/110, a ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2016/122740/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, č. j. 10 A 190/2016 - 129, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Řízení před krajským soudem [1] Žalobkyně byla na základě bankovní licence od roku 2008 oprávněna provozovat bankovní činnost. V roce 2014 s ní Česká národní banka (dále jen „žalovaná“) zahájila správní řízení, které vyústilo dne 19. 12. 2014 v rozhodnutí o uložení nápravných opatření. V roce 2015 provedla žalovaná komplexní kontrolu činnosti žalobkyně. Po seznámení žalobkyně se zjištěními učiněnými v rámci kontroly žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 3. 2016, č. j. 2016/26192/570, rozhodla o předběžném opatření, kterým žalobkyni zakázala činnosti spočívající v přijímání vkladů, poskytování úvěrů a v nabývání aktiv s nenulovou rizikovou vahou ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (dále jen „nařízení“). Bankovní rada České národní banky (dále jen „bankovní rada“) rozhodnutím ze dne 12. 5. 2016, č. j. 2016/056286/CNB/110, zamítla rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. [2] Žalovaná následně rozhodnutím ze dne 16. 8. 2016, č. j. 2016/96256/570, odňala žalobkyni bankovní licenci na základě § 34 odst. 2 písm. b) a písm. f) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen „zákon o bankách“), za to, že ke dni 30. 6. 2015 nedisponovala řídicím a kontrolním systémem, který splňuje všechny požadavky stanovené v § 8b zákona o bankách a souvisejících předpisech. Bankovní rada rozhodnutím ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2016/122740/CNB/110, zamítla rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. [3] Žalobkyně napadla obě rozhodnutí o rozkladu žalobami, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) spojil dne 29. 5. 2018 ke společnému řízení a rozsudkem ze dne 29. 6. 2018 je zamítl. Nejprve konstatoval, že na přezkum rozhodnutí o předběžném opatření nedopadá výluka ze soudního přezkumu obsažená v § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť u něj nebyla splněna tzv. časová podmínka ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 - 54, publ. pod č. 1982/2010 Sb. NSS. [4] Rozhodnutí o předběžném opatření, ani o rozkladu proti němu, nebyla nepřezkoumatelná a pochybením nebylo ani to, že byla vydána na samém počátku správního řízení o odnětí bankovní licence, nikoli v samostatném řízení o předběžném opatření. Určením dne provedení kontroly (zde na den 30. 6. 2015) nelze zcela „zafixovat“ skutkový stav pro účely samotného rozhodnutí. K určení rozhodného dne nicméně žalovaná správně přistoupila s ohledem na zákonné podmínky, za jejichž splnění mohla rozhodnout o odnětí bankovní licence ve smyslu § 34 odst. 2 písm. b) zákona o bankách, tj. zjištění nedostatku v činnosti, který by současně mohl naplnit znaky zde uvedeného přestupku. Samotná správní úvaha, zda k vydání rozhodnutí o předběžném opatření přistoupit či nikoli, však musela rovněž reflektovat skutkový stav až ke dni vydání tohoto opatření. Rozhodnutí o předběžném opatření tak sice vycházelo z kontroly prováděné v roce 2015, z jeho odůvodnění, i z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu je nicméně zřejmé, že aktivity žalobkyně v rámci kontroly i později nebyly odmítány jako „opožděné“ a žalovaná se jimi zabývala. Při rozhodování o uložení předběžného opatření i při zahájení řízení o odnětí bankovní licence žalovaná nevykročila z mezí správního uvážení a její rozhodnutí nebylo nepřiměřeným zásahem do práv žalobkyně. O nedostatečnosti mírnějších nástrojů nabízejících se žalované v rámci bankovního dohledu svědčilo, že vytýkané nedostatky u žalobkyně existovaly i přes nápravná opatření uložená jí v roce 2014. [5] Co se týče samotného rozhodnutí o odnětí bankovní licence, byl skutek, pro nějž byla licence odňata, vymezen ve výroku rozhodnutí žalované dostatečně, ostatně nejde o rozhodnutí o správním deliktu, respektive o trestu v pravém slova smyslu. Výrok tedy nemusí obsahovat podrobný popis činnosti žalobkyně, jíž se dopustila porušením ve výroku uvedených ustanovení právních předpisů, nýbrž musí splňovat pouze požadavky § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), což napadené prvostupňové rozhodnutí splňovalo. Nejde totiž o rozhodnutí o trestu a jakkoli může odnětí licence na banku působit tíživě, jeho účelem není primárně potrestat banku za prokázané provinění, nýbrž ochránit veřejný zájem spočívající v tom, aby na bankovním trhu nepůsobily subjekty, které pro to nesplňují požadavky vymezené právními předpisy. K tvrzení žalobkyně, že podrobný popis skutku je významný pro uplatnění překážky věci rozhodnuté, soud uvedl, že rozhodnutí o odnětí bankovní licence nezakládá překážku věci rozhodnuté pro případné uplatnění její deliktní odpovědnosti. [6] K tvrzení, že žalovaná neumožnila žalobkyni vyjádřit se v přiměřené lhůtě k podkladům pro vydání rozhodnutí jako celku, městský soud připomněl, že dne 3. 6. 2016 stanovila žalovaná žalobkyni lhůtu 10 pracovních dnů k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně požádala o prodloužení této lhůty do dne 30. 6. 2016, čemuž bylo vyhověno. Dva dny před koncem lhůty informovala žalobkyně žalovanou o změně svého zástupce a požádala o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům do dne 30. 8. 2016, čemuž vyhověno nebylo. Poté zaslala dne 30. 6. 2016 žalované vyjádření k podkladům rozhodnutí ve správním řízení. Za této situace byla poskytnutá prodloužená lhůta zcela přiměřená. Pokud žalobkyně dva dny před uplynutím již prodloužené lhůty požádala s odkazem na změnu zastoupení o její další prodloužení o dva měsíce, aniž by blíže specifikovala důvod této změny, byl postup žalované zcela souladný se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení, při současném zachování práv žalobkyně. V prodloužené lhůtě se ostatně vyjádřila a později již vyjádření nedoplnila. [7] Podle žalobkyně žalovaná vycházela z oznámení Centrální banky Ruské federace o odnětí licence První česko-ruské bance (dále též jen „PČRB“), tedy hlavního partnera žalobkyně, které nebylo součástí původní spisové dokumentace, a z výroční zprávy žalobkyně za rok 2015, která byla do správního spisu založena až 3. 8. 2016, tedy po uplynutí lhůty k podání vyjádření k podkladům. Žalovaná v bodech 641 a 819 prvostupňového rozhodnutí tyto podklady doplněné až po výzvě k seznámení s podklady zmínila, což byl procesně chybný postup. Toto pochybení však dle městského soudu nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tvrzení žalované, že spolupráce žalobkyně s PČRB vykazovala nedostatky, bylo založeno na samotné špatné kondici PČRB, nikoli na rozhodnutí o odnětí licence. Stejně tak informace, že žalobkyně nebude moci v zákonné lhůtě předložit auditovanou účetní závěrku, nebyla skutečností, bez jejíž existence by rozhodnutí o odnětí bankovní licence nebylo vydáno. Pro účely vydání rozhodnutí o odnětí bankovní licence nebylo určující, z jakých důvodů auditor odmítl účetní závěrku žalobkyně za rok 2015 auditovat. Účetní uzávěrku navíc zaslala žalované sama žalobkyně a stejně jako informace o odnětí bankovní licence PČRB jí musela být známa informace o tom, že ona sama nebude moci v zákonné lhůtě předložit auditovanou účetní závěrku za rok 2015. [8] Žalobkyně neuspěla ani s námitkou, že jí měla být umožněna účast na jednání rozkladové komise žalované, ani s námitkou, že řízení o odnětí bankovní licence bylo velmi rychlé. K výtce, že skutkový stav uvedený v rozhodnutí o odnětí licence i v rozhodnutí o rozkladu v zásadě vychází z protokolu o kontrole ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2015/137536/CNB/420, zachycujícího skutkový stav k 30. 6. 2015, městský soud upozornil na specifickou povahu řízení o odnětí licence podle § 34 odst. 2 písm. b) zákona o bankách. Při něm musí dojít ke zjištění, že by činnost banky bez důvodných pochybností naplnila skutkovou podstatu přestupku, v daném případě přestupku podle § 36e odst. 2 písm. a) zákona o bankách. Toto zjiš