9 As 117/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 117/2018- 56 - text 9 As 117/2018 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. P. P., Ph.D., zast. JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha, proti žalované: rektorka Vysoké školy ekonomické v Praze, se sídlem nám. Winstona Churchilla 1938/4, Praha 3, proti rozhodnutí rektorky Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. 199/2016-9202, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 11 A 35/2016  43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla výrokem I. podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalované a výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [2] Vědecká rada Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze (dále jen „vědecká rada FFÚ“) dne 4. 11. 2015 neschválila v tajném hlasování návrh na jmenování stěžovatele docentem, v důsledku čehož bylo habilitační řízení podle § 72 odst. 10 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o vysokých školách“), zastaveno. Námitkám proti postupu při habilitačním řízení děkan Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze nevyhověl, předal je proto žalované, jejímž (v záhlaví označeným) rozhodnutím byly podle § 72 odst. 14 zákona o vysokých školách zamítnuty. [3] Městský soud konstatoval, že tajné hlasování zaručuje, aby členové vědecké rady mohli vyjádřit svůj názor svobodně, a to na základě svého svědomí, odborných znalostí, zkušenosti a přesvědčení o tom, jaká (fakticky neomezená) kritéria má uchazeč splňovat. Nezíská-li návrh na jmenování uchazeče docentem většinu hlasů všech členů vědecké rady, platí, že se habilitační řízení zastavuje. Vědecká rada se tím výrazně podílí na habilitačním řízení, o právech a povinnostech uchazeče však nerozhoduje, její členové hlasováním pouze vyjadřují svůj názor o návrhu. [4] Proti závěru vědecké rady (resp. postupu při habilitačním řízení) lze podat námitky, o nichž, v případě nevyhoví-li jim děkan, vydá rozhodnutí rektor příslušné vysoké školy. Toto rozhodnutí je rozhodnutím v oblasti veřejné správy, jež se dotýká právní sféry uchazeče a jež je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Rektor je však nucen výsledek tajného hlasování vědecké rady respektovat, jelikož jeho důvody nemůže znát a tedy ani jakkoliv posuzovat. Důvody se odrazí pouze ve výsledku hlasování, vědecká rada, resp. její členové je nejsou povinni uvést a z hlasování se zpovídat. Rozhodování rektora se proto týká pouze procesního postupu v habilitačním řízení. [5] Z povahy tajného hlasování vědecké rady se namítané legitimní očekávání stěžovatele mohlo týkat řádného postupu při habilitačním řízení, nikoli však jeho kladného výsledku, a to i přesto, že jemu předcházející průběh byl pro něj dle jeho přesvědčení příznivý. Jelikož důvody výsledku hlasování vědecké rady FFÚ nejsou známé, nelze stěžovatelův případ v tomto ohledu porovnávat ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), s jinými (údajně obdobnými) případy. Ani námitku zneužití diskreční pravomoci vědeckou radou (resp. jejími členy) neshledal městský soud důvodnou, jelikož by jejím vyhověním fakticky popřel princip tajného hlasování. Samotné členství ve vědecké radě je zárukou osobní integrity každého jejího člena. Pro hlasování zákon nestanoví žádná kritéria, proto nemohou být ani překročena. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti a navazujících vyjádření stěžovatele a žalované [6] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu v celém rozsahu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a navrhl zrušení tohoto rozsudku i rozhodnutí žalované. [7] V habilitačním řízení se rozhoduje o veřejných subjektivních právech (rozsudek ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010 - 119, č. 2597/2012 Sb. NSS), přičemž rozhodnutí vědecké rady se dotýká práv a povinností uchazeče; jde o rozhodnutí v materiálním smyslu (nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3173/16). Platí to tím spíše, že při rozhodování o námitkách je rektor nucen respektovat výsledek hlasování vědecké rady. [8] Vědecké radě lze přiznat určitou míru správního uvážení, nemůže však rozhodovat libovolně (na základě neomezeného okruhu kritérií). Její rozhodnutí musí být odůvodněno, aby bylo možné posoudit, zda byla zohledněna pouze relevantní kritéria, tj. vědecká kvalifikace a pedagogická způsobilost uchazeče, přičemž z titulu samotného členství ve vědecké radě vyloučení libovůle dovodit nelze. Absolutní správní uvážení není přípustné, správní orgán je omezen především zákazem libovůle a příkazem obdobného rozhodování v obdobných případech (usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42, č. 906/2006 Sb. NSS). [9] Městský soud se nezabýval souladem rozhodnutí žalované se základními zásadami činnosti správních orgánů, konkrétně s § 2 odst. 4 správního řádu, jinak by musel žalobě vyhovět (k aplikaci uvedených zásad v habilitačním řízení, včetně rozhodování vědecké rady, odkázal na rozsudek č. j. 7 As 66/2010 - 119). Rozhodnutí vědecké rady FFÚ neodpovídá okolnostem daného případu, neboť stěžovatel splňoval veškeré stanovené podmínky a nebyl mu vytknut žádný nedostatek. Rada nepostupovala ani v souladu se zásadou rovnosti, jelikož v případě celé řady uchazečů, kteří byli v letech 2014 a 2015 nakonec jmenováni docenty, byla jejich publikační činnost výrazně nižší než v případě stěžovatele [případně nenaplnila ani minimální požadavky stanovené Vysokou školou ekonomickou v Praze (dále jen „VŠE“)]. S ohledem na průběh habilitačního řízení stěžovatel legitimně očekával, že vědecká rada FFÚ návrh na jeho jmenování docentem schválí. Její rozhodnutí považuje za překvapivé. [10] Právní úprava habilitačního řízení nebrání flagrantnímu porušování základních zásad správního řízení, svévoli a nespravedlivému rozhodování, proti němuž se nelze bránit. Zároveň zákon o vysokých školách neupravuje usnášeníschopnost vědecké rady. Pokud se tedy nedostaví dostatečný počet členů vědecké rady, je výsledek již předem znám, což považuje za nepřijatelné. Shora uvedeným je zasahováno do ústavně zaručených práv účastníka habilitačního řízení, a to práva na vzdělání a práva na spravedlivý proces. Co se týče prve uvedeného, platí, že docenturu lze považovat za vzdělání v širším smyslu, jelikož jednotlivci umožňuje významně rozšířit profesní i vědecké možnosti (v této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013, č. j. 30 A 73/2012 - 73, č. 2980/2014 Sb. NSS). Stěžovatel proto navrhuje předložit věc Ústavnímu soudu. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své předchozí vyjádření učiněné v řízení před městským soudem. V souvislosti s jinými uchazeči odmítla, že by došlo k porušení zásady rovnosti, přičemž minimální požadavky na publikační činnost byly v průběhu doby měněny. Dodala, že v řízení bylo postupováno v souladu se zákonem o vysokých školách. [12] Stěžovatel v replice k vyjádření žalované uvedl, že kritéria publikační činnosti byla sice v roce 2014 změněna, požadavek na dvě publikace v časopise s tzv. nenulovým impakt faktorem však zůstal nezměněn. Ze čtyř uchazečů, jejichž návrh na jmenování docentem byl v letech 2014 a 2015 vědeckou radou FFÚ schválen, publikovali tři méně než stěžovatel a jeden nesplnil ani stanovená minimální kritéria. Namítl tak porušení principů rovného zacházení a legitimního očekávání. [13] Žalovaná v duplice k replice stěžovatele uvedla, že srovnání s jinými uchazeči (a důsledky z nich dovozované) neobstojí. Stěžovatel totiž poměřuje pouze jediné dílčí kritérium (kvantitu publikační činnosti) a opomíjí všechna ostatní. Zároveň dodala, že kvantitativní kritéria mají v souladu s vnitřními předpisy VŠE pouze doporučující povahu. K publikační činnosti stěžovatele uvedla, že jeho dvě knihy a některé články byly vydány v problematických nakladatelstvích, resp. časopisech. [14] Stěžovatel v triplice k duplice žalované uvedl, že jí učiněný výběr publikací byl selektivní, přičemž opomněla publikace kvalitní. Dodal, že mezinárodní přehled problematických nakladatelství, na nějž žalovaná odkázala, byl v roce 2016 zrušen. Ani tuzemský přehled nemůže být relevantní, neboť byl vydán až po skončení stěžovatelova habilitač