9 As 242/2019 — Nejvyšší správní soud

9 As 242/2019- 47 - text 9 As 242/2019 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ing. M.J., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Městský úřad Chrudim, se sídlem Resselovo nám. 77, Chrudim, ve věci nezákonného zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 7. 2019, č. j. 52 A 7/2019 - 112, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve zveřejňování jeho osobních údajů na oficiální webové stránce města Chrudim: www.chrudim.eu. Konkrétně se jednalo o zveřejňování jeho akademického titulu, jména, příjmení a uvedení města v podobě „Ing. M. J., Praha“ v rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace ze dne 9. 1. 2017, č. j. CR 001886/2017 ODP/Ma. Žalobce se domáhal vyslovení zákazu pokračovat ve zveřejňování uvedených osobních údajů popsaným způsobem, popřípadě vyslovení, že uvedené zveřejňování bylo nezákonným zásahem. [2] Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že samotné zveřejnění žádosti o informaci a odpovědi je v souladu s § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že zveřejněné údaje - jméno a příjmení, ve spojení s uvedením akademického titulu „Ing.“ a s údajem „Praha“, který zjevně souvisel s adresou pro doručování, případně s bydlištěm žalobce jako fyzické osoby, byly v dané věci nepřímými identifikátory, tj. osobními údaji ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění účinném před jeho zrušením zákonem č. 110/2019 Sb., ke dni 24. 4. 2019 (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), neboť umožňovaly identifikaci osoby žalobce pomocí vyhledávače Google přinejmenším v aplikaci živnostenského rejstříku, kde se nacházela pouze jedna fyzická osoba, k níž se pojily uvedené údaje. Zamítnutí žaloby založil krajský soud na aplikaci rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 - 35, č. 3864/2019 Sb. NSS, kde byly vymezeny důvody a podmínky ochrany soukromí ve zveřejňovaných soudních rozhodnutích, což vztáhl i na zveřejňování rozhodnutí ve věci svobodného přístupu k informacím. Krajskému soudu je z úřední činnosti a z dostupné judikatury ostatních správních soudů známo, že žalobce žádosti o informace a následné obdobné žaloby podává ve více případech proti různým veřejnoprávním subjektům a obcím. Sám ostatně v žalobě uvedl, že vystupuje ve „stovkách řízení jako zmocněnec osoby obviněné z přestupku“ a že „je v tomto specifickém okruhu osob (který však čítá minimálně několik jednotek tisíc osob) zabývajících se přestupkovým právem téměř ‚celebritou‘“. Žalobce také v žalobě tvrdil, že se uváděné informace týkaly jeho pracovní činnosti a že v internetové databázi NSS lze při zadání řetězce slov „ing. m. j.“ nalézt až 18 rozsudků ve věcech, v nichž vystupoval jako zmocněnec osoby obviněné z dopravního přestupku. I krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně a často zastupuje řidiče či provozovatele motorových vozidel ve správních řízeních na pozici obecného zmocněnce. V naprosté většině případů je pak součástí zastupování řidičů žádost žalobce jako obecného zmocněnce o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, která obsahuje požadavek na sdělení obsahu listin správních spisů. Na získávání informací podle tohoto zákona tak žalobce založil přinejmenším část svého výdělečného podnikání. V daném řízení vystupoval jako osoba, která tuto činnost provádí systematicky a čerpá z ní prospěch. Zároveň ale nechce nést odpovědnost, která je s takovou činností spojena typicky u advokátů, přestože činnost žalobce jako profesionálního obecného zmocněnce se tomu fakticky vyrovná a lze ji označit za analogickou k činnosti advokáta. V žalobě se snaží vystupovat jako soukromá osoba, jejíž osobnostní práva byla poškozena, přestože sám žádosti o informace ve značném rozsahu obcím rozesílá a uvádí v nich veškeré své osobní údaje. Svou žalobou se tak fakticky domáhá toho, aby mohl tuto činnost nadále systematicky vykonávat, aby z ní mohl čerpat finanční a jiný prospěch, ale zároveň aby se mohl stáhnout zpět do svého soukromí a dovolávat se ochrany osobních údajů, pokud se při ní dopustí něčeho, co si nepřeje zveřejňovat. Není vhodné aplikovat závěry rozsudku NSS ze dne 21. 8. 2018, č. j. 9 As 198/2018 - 37, kde navíc u téhož žalobce bylo uvedeno i datum narození a přesná adresa bydliště. V uvedeném rozsudku nebyl zejména zhodnocen charakter a především rozsah podnikatelské a výdělečné aktivity žalobce jako obecného zmocněnce v agendě dopravních přestupků, deliktů a s tím spojených žádostí o informace. [3] Nad rámec těchto důvodů zamítnutí žaloby považoval krajský soud za potřebné obsáhle rozebrat (body 24 až 33 rozsudku), že postup žalobce a s ním spojených osob byl v minulosti opakovaně soudy označen za postup zneužívající právo. I tento případ byl ostatně jedním z mnoha, ve kterém žalobce a jeho zástupce zastupují řidiče coby přestupce a různě zvolenými postupy se snaží nabourat či mařit oprávněné uložení trestu za porušení pravidel silničního provozu, a to na bázi tzv. pojištění proti pokutám. Uzavřel, že i z těchto důvodů neposkytl ochranu žalobci proti žalovanému, jenž vykonával činnost uloženou zákonem o svobodném přístupu k informacím a neprovedl plnou anonymizaci údajů vztahujících se k osobě žalobce. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy pro nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem a pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. [5] Namítá, že rozsudek NSS č. j. 9 As 429/2018 - 35 není pro nyní posuzovanou věc přiléhavý, neboť nyní se nejednalo o zveřejnění osobních údajů systematicky zastupujícího zmocněnce ve vyhlášeném rozsudku na webu NSS, ale o zveřejnění osobních údajů žadatele v rozhodnutí o odmítnutí jeho žádosti na webu povinného subjektu. Nejednalo se o výsledek soudního, ale správního řízení, takže se zde neuplatní například legitimní zájem na sjednocování judikatury pomocí zveřejňování soudních rozhodnutí. Navíc je uvedený rozsudek nyní předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu, takže je namístě zvážit přerušení řízení do rozhodnutí Ústavního soudu. Pro zveřejňování osobních údajů je nezbytný zákonný podklad, ovšem z žádného ustanovení neplyne, že by povinný subjekt byl oprávněn zveřejnit osobní údaje žadatele o informace, ať už jeho žádosti vyhoví nebo ji odmítne. Na rozdíl od rozsudku se správní rozhodnutí o odmítnutí žádosti nemusí veřejně vyhlašovat. Zveřejnění stěžovatelových osobních údajů nesledovalo žádný legitimní cíl, neboť informace o tom, že podal žádost o informace, která byla zamítnuta, je pro veřejnost naprosto nevyužitelná a zbytečná. Podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „GDPR“) mohou být osobní údaje zpracovávány pouze v souladu s výslovně vyjádřenými a legitimními účely. Nynější zásah do jeho práva na ochranu osobních údajů proto nemůže projít testem proporcionality, který ostatně krajský soud ani neprovedl. Z rozsudku NSS ze dne 21. 8. 2018, č. j. 9 As 198/2018 - 37, plyne, že zveřejnění osobních údajů žadatele povinným subjektem je nezákonným zásahem. I informace o „pracovní činnosti“ jsou chráněny právem na ochranu osobních údajů, resp. právem na informační sebeurčení, jak Ústavní soud dovodil např. v nálezu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02. K výtce krajského soudu, že se domáhá ochrany osobních údajů, přestože je sám uváděl ve své žádosti o informace, uvádí, že ani neměl jinou možnost, než v žádosti uvést své osobní údaje, protože se jedná o její zákonnou náležitost. Podání žádosti o informace v této věci nemělo obstrukční povahu, jak tvrdil krajský soud, stěžovatel pouze realizoval své právo podat žádost o informace z obsahu správního spisu, což není žádost šikanózní ani bezdůvodná. Navíc, i kdyby se jednalo o obstrukci či zneužití práva, ani to by žalovaného neopravňovalo zveřejňovat stěžovatelovy osobní údaje, mohlo by se maximálně jednat o