18 Co 126/2014 — Nejvyšší správní soud

Konf 47/2017- 17 - text Konf 47/2017-23 U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Brně rozhodujícího jako soud ve správním soudnictví na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Brně jako soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 68/2015, ve věci žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 6. 5. 2010, čj. S-JMK 120627/2007: žalobců 1) B. S., 2) T. K., 3) M. A. E. K., 4) M. P. K., všech zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr., Esq., advokátem se sídlem Penn Plaza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York, N. Y. 10122, Spojené státy americké, žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, a osoby zúčastněné na řízení Českomoravského cementu, a. s., IČ 26209578, se sídlem Mokrá 359, Mokrá - Horákov, zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem se sídlem Veselá 238/39, Brno, t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 68/2015, j e s o u d v občanském soudním řízení. II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2015, čj. 39 C 95/2010-106, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným dne 6. 9. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se předsedkyně správního senátu Krajského soudu v Brně domáhala, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi tímto senátem a samosoudcem civilního soudního oddělení 39 C Městského soudu v Brně ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 68/2015, týkající se v záhlaví citovaného rozhodnutí. [2] Z předložené spisové dokumentace vyplynuly následující skutečnosti. [3] Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2010, čj. S-JMK 120627/2007, Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, jako příslušný instančně nadřízený speciální stavební úřad, k odvolání společnosti Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost (právní předchůdce společnosti Českomoravský cement, a. s.) změnil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravy, ze dne 30. 7. 2007, čj. 2830/07-Ro-/47, v části výroku a odůvodnění týkající se specifikace části pozemku dotčeného věcným břemenem zřízeným podle § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) [výrok I.], v části výroku a odůvodnění týkajícího se stanovení výše finanční náhrady podle § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, ve spojení se zákonem č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“) [výrok II.] a v části výroku a odůvodnění týkajícího se způsobu vyplacení jednorázové finanční náhrady za zřízení věcného břemene k dotčenému pozemku (výrok III.) [4] Proti výroku III. tohoto rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, podali žalobci k Městskému soudu v Brně žalobu podle části páté o. s. ř. Městský soud v Brně (po posouzení své věcné i místní příslušnosti v souladu s usnesením zvláštního senátu ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011-8) zrušil rozsudkem ze dne 18. 10. 2013, čj. 39 C 95/201082, výrok III. rozhodnutí krajského úřadu a nahradil jej novým výrokem ohledně vypořádání, resp. vyplacení finanční náhrady stanovené ve smyslu § 24 odst. 2 písm. c) zákona o vyvlastnění za zřízené věcné břemeno. Podle § 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona o vyvlastnění platí, že se náhrada za zřízení věcného břemene vyplácí vlastníkovi věcným břemenem dotčeného pozemku, kterým byla v době rozhodování stavebního úřadu o věcném břemeni společnost Českomoravský cement, a. s. Žalobci uplatnili ve vztahu k pozemku dotčenému věcným břemenem restituční nároky v režimu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Městský soud v Brně tak považoval v dané věci za spornou právě otázku, jakým způsobem má být finanční náhrada za zřízené věcné břemeno vyplacena, či deponována, a to přihlédnutím k postavení žalobců jako restituentů, o jejichž nároku nebylo dosud rozhodnuto. Tuto skutečnost tedy zohlednil městský soud v novém výroku. [5] Proti uvedenému rozsudku městského soudu podala odvolání společnost Českomoravský cement, a. s. (zaknihovaný vlastník pozemku dotčeného věcným břemenem), o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 1. 2015, čj. 18 Co 126/2014-102 tak, že rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud (s odkazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011-8) dospěl totiž k závěru, že v projednávané věci „nebylo žalobou podle části páté o. s. ř. uplatněno právo na přezkoumání (znovuprojednání) správním rozhodnutím stanovené výše náhrady za zřízené věcné břemeno, nýbrž požadavek na určení toho, komu má být náhrada vyplacena a za jakých podmínek. Tyto otázky jsou součástí vlastního rozhodnutí o zřízení věcného břemene, jehož přezkum patří do pravomoci soudu správního“. Krajský soud shledal, že na základě žaloby přezkoumávaná část rozhodnutí krajského úřadu má veřejnoprávní charakter a věc tudíž patří do pravomoci správního soudu. [6] Městský soud v Brně následně, vázán názorem odvolacího soudu, usnesením ze dne 19. 3. 2015, čj. 39 C 95/2010-106, řízení podle § 104b odst. 1 o. s. ř. zastavil, a poučil žalobce o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. [7] Žalobci tedy poté podali ke Krajskému soudu v Brně žalobu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proti výroku III. výše uvedeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy. Tu (mimo jiné) zdůvodnili tak, že napadené rozhodnutí správního orgánu považují v dané výrokové části za nezákonné, jelikož správní orgán především nezohlednil skutečnost, že o restitučním nároku vzneseném žalobci k pozemku zatíženému věcným břemenem nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Žalobci navrhli, aby bylo správním soudem rozhodnuto tak, že část náhrady za zřízení věcného břemene v souvislosti s vlastnictvím k nesporné části pozemku zatíženého věcným břemenem bude z depozitního účtu vyplacena společnosti Českomoravský cement, a. s. (coby zaknihovanému vlastníkovi dotčeného pozemku) a (zbývající) část náhrady bude z depozitního účtu složena do notářské úschovy do doby skončení restitučního řízení ohledně sporné části pozemku dotčeného věcným břemenem. [8] K výzvě Krajského soudu v Brně ohledně věcné příslušnosti správního soudu se vyjádřil Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, který s odkazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011-8 (na něž odkázaly i civilní soudy) uvedl, že jestliže podle citovaného usnesení zvláštního senátu „náleží přezkum výroku rozhodnutí speciálního stavebního úřadu o zřízení věcného břemene podle ust. § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích správním soudům, výrok o výši náhrady však bude přezkoumávat soud v občanském soudním řízení. Jelikož v podané žalobě nebyla rozporována výše náhrady za zřízení věcného břemene, ale osoba z této náhrady oprávněná a způsob zaplacení částky, nejedná se o otázku podle části páté o.s.ř., nýbrž o otázku úzce související se samotným věcným břemenem, tzn. o veřejnoprávní otázku patřící do pravomoci správního soudu.“ Co se týká žaloby, pak krajský úřad setrval na názoru, že „vyplacení jednorázové finanční náhrady podle ust. § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nelze podmiňovat ukončením restitučního řízení za situace, kdy z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí je vlastník dotčeného pozemku zřejmý“. [9] Správní senát Krajského soudu v Brně (dále jen „navrhovatel“) k žalobě u něj žalobci podané uvedl, že „předmětem žalobou (ať již civilní či správní) napadeného výroku III. rozhodnutí krajského úřadu bylo primárně stanovení způsobu vyplacení jednorázové finanční náhrady za zřízení věcného břemene, nikoli určení osoby, jíž má být tato náhrada vyplacena (tedy osoby vlastníka pozemku / vyvlastňovaného / osoby povinné z věcného břemene). Problematika vlastníka dotčeného pozemku [jež je navíc meritorně řešena v jiném (restitučním) řízení] byla v tomto ohledu toliko otázkou sekundární.“ [10] Navrhovatel se domnívá, že v nyní posuzované věci civilní soudy (především odvolací civilní soud) si nepřípustně zjednodušujícím způsobem vyložily závěry usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011-8, jestliže dospěly k závěru, že civilní soudy projednávají jen otázku výše náhrady za zřízení věcného břemene. Dále uvedl, že je-li předmětem žaloby výrok rozhodnutí správního orgánu o způsobu výplaty n