1 Afs 356/2020 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 356/2020- 69 - text pokračování 1 Afs 356/2020 - 71 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: CZT a.s., se sídlem Lísková 1513, Čáslav, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-2/2017-900000-304.3, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3 a č. j. 30216-4/2017-900000-304.3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 9. 2020, č. j. 52 Af 37/2017-116, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad Pardubice (dále jen „správce daně“) vydal dne 21. 11. 2007 dodatečné platební výměry č. j. 9203/07-066300-024, č. j. 9204/07-066300-024 a č. j. 9205/07-066300-024 na spotřební daň z tabákového výrobku za zdaňovací období měsíců února, března a dubna 2006. Generální ředitelství cel (dále jen „žalovaný“) rozhodnutími ze dne 22. 12. 2010, č. j. 26943/2010-060100-021, č. j. 2677-3/2010-060100-021 a č. j. 2678-3/2010-060100-021 zamítlo odvolání žalobkyně a dodatečné platební výměry změnilo. Proti rozhodnutím žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, které Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, č. j. 30 Af 6/2011-334, vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. [2] Žalovaný, vázán rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Af 6/2011-334, vydal rozhodnutí ze dne 10. 5. 2013, č. j. 18073-2/2013-900000-304.3, a ze dne 13. 5. 2013, č. j. 18073-3/2013-900000-304.3 a č. j. 18073-4/2013-900000-304.3, kterými zrušil dodatečné platební výměry ze dne 21. 11. 2007. Následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. 8 Afs 17/2013-179, zrušil rozsudek č. j. 30 Af 6/2011-334 a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové v dalším řízení rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, č. j. 30 Af 6/2011-542, žalobu zamítl. [3] Správce daně následně vydal platební výměry ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12427/20169000031, č. j. 12429/2016-590000-31, č. j. 12432/2016-590000-31; ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14667/2016-590000-31, č. j. 14676/2016-590000-31, č. j. 14684/2016-590000-31; a ze dne 20. 4. 2016, č. j. 24007/2016-590000-31, č. j. 24008/2016-590000-31, a č. j. 24011/2016590000-31. Těmito platebními výměry žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z nedoplatku na spotřební dani za zdaňovací období únor, březen a duben 2006. [4] Proti výše uvedeným devíti platebním výměrům správce daně podala žalobkyně odvolání. Žalovaný o odvoláních rozhodl třemi rozhodnutími ze dne 16. 6. 2017, č. j. 302162/2017900000-304.3, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3 a č. j. 302164/2017900000304.3. Žalovaný výši penále částečně snížil, přičemž změna výroku se týkala pouze rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016, č. j. 12427/2016-590000-31, č. j. 12429/2016590000-31 a č. j. 12432/2016-590000-31. Odvolání proti ostatním rozhodnutím žalovaný zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. [5] Proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2017, č. j. 30216-2/2017-900000-304.3, č. j. 30216-3/2017-900000-304.3 a č. j. 30216-4/2017-900000-304.3 se žalobkyně bránila žalobou. [6] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 52 Af 37/2017-71. Tento rozsudek však Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 8 Afs 172/2018-125, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Podle kasačního soudu došlo k situaci, v níž vedle sebe existuje dvojice vzájemně rozporných správních rozhodnutí – rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání proti dodatečným platebním výměrům i rozhodnutí žalovaného. Tato skutečnost brání výkonu stanovené daňové povinnosti a je významná také pro otázku stanovení příslušenství daně v podobě penále. [7] Krajský soud, vázán právním názorem vysloveným kasačním soudem ve zrušujícím rozsudku č. j. 8 Afs 172/2018-125, žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2017 vyhověl a rozhodnutí zrušil. Krajský soud zrušil také platební výměry správce daně na penále z nedoplatku na spotřební dani a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Při samotném posouzení věci se přitom zabýval pouze námitkou, že správce daně nemohl penále vyměřit z důvodu neexistence rozhodnutí o stanovení daně. [8] Dodatečné platební výměry žalovaný zrušil rozhodnutími ze dne 10. 5. 2013 a 13. 5. 2013, čímž tyto výměry přestaly existovat. Posuzovaných devět platebních výměrů na penále i navazující tři žalobou napadená rozhodnutí žalovaného tak byla vydána za situace, kdy neexistovala rozhodnutí o stanovení daně. Tímto postupem správní orgány porušily princip akcesority příslušenství daně. Penále jakožto příslušenství daně totiž sleduje osud daně, jak plynulo již z § 58 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, resp. plyne nyní z § 2 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Krajský soud proto dospěl k závěru, že platební výměry na penále z nedoplatku na spotřební dani správce daně neměl vydat. II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalobkyně [9] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Újmu spatřuje především v tom, že orgány celní správy by musely žalobkyni vrátit veškeré zaplacené i vymožené částky, které byly použity k úhradě dlužného penále. Eventuální zpětné vybrání těchto částek na základě případného úspěšného rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci samé by pak bylo s velkou pravděpodobností znemožněno. Správce daně již eviduje žádost žalobkyně o vrácení vratitelného přeplatku, resp. o jeho převedení na úhradu nedoplatků nárokovaných finančním úřadem. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že úhrada mnohých daňových povinností včetně penále byla provedena z významné části formou exekucí. Případné „obživnutí“ příslušenství v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v meritu povede k náročnosti nebo přímo nemožnosti znovu takové „obživlé“ rozhodnutí nuceně splnit. Vrácením plateb penále by byly veškeré finanční částky penále podle žádosti žalobkyně nevratně převedeny na úhradu jiných dluhů a případné zpětné vymožení těchto částek je tak nereálné. Úhrada daně včetně jejího příslušenství je zajištěna zástavním právem na nemovitostech žalobkyně. Na zástavě však vázne více zástavních práv a orgány celní správy nejsou zapsány jako první v pořadí, takže ani tato zástava není jistou zárukou splnění. [10] Stěžovatel odkázal na věc řešenou Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 Afs 17/2013, v níž dříve požádal o odkladný účinek, ale kasační soud návrhu nevyhověl. V důsledku tohoto rozhodnutí stěžovatel vydal výše citovaná rozhodnutí ze dne 10. 5. 2013 a 13. 5. 2013, která se dostala do rozporu s „obživlým“ rozhodnutím ze dne 22. 12. 2010, jímž stěžovatel platební výměry změnil. Dále dodal, že kromě vrácení uhrazených částek penále bude v případě nepřiznání odkladného účinku žalobkyni povinen na její osobní daňový účet vyplatit i úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 73 odst. 10 ZSPD, resp. § 254 daňového řádu. Případný požadavek na zaplacení vyplaceného úroku z neoprávněného jednání správce daně, nebude-li vyplacen dobrovolně, pak pravděpodobně vyvolá další soudní spory. [11] Závěrem návrhu stěžovatel zdůraznil riziko dalších soudních sporů a ještě větší nepřehlednosti celé věci. Přiznání odkladného účinku podle něj současně nebude v rozporu s veřejným zájmem, neboť řádné placení daní nesporně je ve veřejném zájmu. Z tohoto důvodu neshledal ani újmu, která by mohla vzniknout žalobkyni nebo jiným osobám. Finanční prostředky ze zrušených titulů příslušenství daně navíc nemají být vráceny žalobkyni, ale podle její žádosti nevratně převedeny na jiné nedoplatky u odlišných správních orgánů, s navazující nemožností od žalobkyně případně opětovně „obživlé“ příslušenství daně vybrat. [12] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že nyní napadený rozsudek krajského soudu, stejně jako rozsudek téhož soudu ze dne 23. 9. 2020, č. j. 52 Af 28/2016-411, jímž krajský soud zrušil exekuční příkaz správce daně, se zakládají na závazném právním názoru Nejvyššího správního soudu. Podle kasačního soudu dodatečné platební výměry právně neexistují. Není-li stanovena daňová povinnost, nemůže existovat ani penále či exekuční tituly s daní související. Je to právě žalobkyně, komu vznikla v důsledku nezákonně doměřené spotřební daně újma. Žalobkyně navíc sama požádala, aby z přeplatku byly uhrazeny dosud existující nedoplatky. Dodala, že veřejný zájem na placení daní předpokládá zákonné a vykonateln