1 As 13/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 13/2020- 28 - text pokračování 1 As 13/2020 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: AQUACONSULT, spol. s r.o., se sídlem Dr. Jánského 953, Černošice, zastoupené JUDr. Milanem Zámiškou, advokátem se sídlem Radyňská 479/5, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2015, č. j. 84586/ENV/14; 2859/500/14, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 8 A 95/2015 – 42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh daňového řízení [1] Žalobkyně je provozovatelem Čističky odpadních vod Dobřichovice (dále také „ČOV“ či „čistička“). Do trvalého provozu byla ČOV uvedena rozhodnutím Městského úřadu Černošice ze dne 5. 12. 2005, č. j. Vod.235-1297/05/R-Kou, tímto rozhodnutím byl rovněž schválen provozní řád ČOV pro trvalý provoz do 31. 12. 2015. [2] Dne 5. 2. 2010 zahájila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“), na základě provedených neohlášených dozorů správní řízení ve věci uložení pokuty dle § 116 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 118 odst. 1 a 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) – nedovolené vypouštění odpadních vod; a uložení pokuty dle § 116 odst. 1 písm. d) bod 49 téhož zákona – nedodržení schváleného provozního řádu vodního díla. [3] Při neohlášeném dozoru dne 5. 8. 2009 správní orgán I. stupně zjistil, že na hladině dosazovací nádrže byla silná vrstva kalu a bubnosítový filtr byl mimo provoz (třetí stupeň čištění vody). [4] V rámci neohlášeného dozoru dne 14. 8. 2009 správní orgán I. stupně zjistil, že na hladině dosazovací nádrže č. 4 byla velmi silná vrstva kalu, byl zjištěn odtok kalu do recipientu a při likvidaci vrstvy kalu na dosazovací nádrži došlo k dalšímu masivnímu úniku kalu do recipientu. [5] Při odběru vzorků prováděného pracovníkem vodohospodářské laboratoře dne 14. 9. 2009 bylo stanoveno množství vypouštěného N-NH4+ 45 mg/l. Při odběru vzorků dne 19. 10. 2009 bylo stanoveno množství vypouštěného NL – nerozpuštěné látky sušené 105˚C ve výši 140 mg/l. [6] S ohledem na zjištění z odběrů vzorků a dozorů správní orgán I. stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 150 000 Kč podle § 116 odst. 1 písm. b) a § 118 odst. 1, s přihlédnutím k odst. 2 vodního zákona. Pokuta byla žalobci uložena za nedovolené vypouštění odpadních vod, kterého se dopustil tím, že ve vypouštěných odpadních vodách z čističky odpadních vod byla ve dnech 14. 9. 2009 překročena nepřekročitelná hodnota „m“ pro ukazatel N-NH4+ (45 mg/l – překročení o 50 %), ve vzorku ze dne 19. 10. 2009 byla překročena hodnota „m“ pro ukazatel NL (140 mg/l – překročení o 180 %), které byly stanoveny rozhodnutím Městského úřadu Černošice ze dne 6. 11. 2007, č. j. ŽP/MEUC-039655/2007/V/Dvo-R. V jednání žalobkyně správní orgán I stupně spatřoval porušení povinnosti podle § 8 odst. 2 a podle § 38 odst. 3 vodního zákona. [7] Dále žalobkyni uložil pokutu ve výši 100.000 Kč, a to podle § 116 odst. 1 písm. d) bod 49 a § 122 odst. 1 písm. c) s přihlédnutím k odst. 2 vodního zákona za to, že nedodržela schválený provozní řád vodního díla, tedy čističky odpadních vod Dobřichovice. Konkrétně při neohlášeném dozoru dne 5. 8. 2009 bylo zjištěno, že na hladině dosazovací nádrže byla silná vrstva kalu, třetí stupeň čištění – bubnosítový (mikrosítový) filtr byl mimo provoz. Při neohlášeném dozoru dne 14. 8. 2009 provedeného Českou inspekcí životního prostředí bylo zjištěno, že na hladině dosazovací nádrže č. 4 byla velmi silná vrstva kalu, byl zjištěn odtok kalu do recipientu a při likvidaci vrstvy kalu na dosazovací nádrži došlo k dalšímu masivnímu úniku kalu do recipientu. Došlo tedy k porušení podmínek stanovených na straně 15 (Hladinu dosazovací nádrže je nutno udržovat bez plovoucích nečistot), straně 7 (Vyčištěná voda odtéká přes mikrosítový filtr na měrný Parshallův žlab a následně do recipientu) a straně 9 (Pro dočištění odpadních vod a pro snížení vypouštění znečištění je na odtoku osazen dočišťovací sítový mikrofiltr) provozního řádu. Provozovatel dále dne 14. 8. 2009 nenahlásil ohrožení recipientu České inspekci životního prostředí ani vodoprávnímu úřadu, což je v rozporu se schváleným provozním řádem (V případě možnosti ohrožení recipientu je nutno kontaktovat vodoprávní úřad a Českou inspekcí životního prostředí), a v tomto jednání bylo spatřováno porušení povinnosti podle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. [8] Ve třetím výroku správní orgán I. stupně uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení. [9] Žalovaný rozhodnutí správního orgánu k odvolání změnil tak, že snížil uloženou pokutu ve výroku I. z 150.000 Kč na 75.000 Kč. K žalobě však Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, č. j. 5 A 300/2010 – 58, rozhodnutí žalovaného pro nezohlednění pozdější příznivější právní úpravy (snížení horní hranice sankce na polovinu - z 10.000.000 Kč na 5.000.000 Kč) a nedostatečné vymezení deliktů zrušil. [10] V novém řízení žalovaný změnil výrok I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak, že pokutu uloženou v I. výroku snížil (oproti svému původnímu rozhodnutí) na polovinu, ze 75.000 Kč na 37.500 Kč. [11] I proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. V té zejména uvedla, že žalovaný rozhodl toliko o výroku I., nikoliv již o II. a III. výroku. Žalobkyně učinila řadu opatření zamezující znečišťování vod, uložená výše pokuty však tuto skutečnost nezohledňuje, a je proto neúměrně vysoká a nepřiměřeně tvrdá. Navíc neměla být vůbec sankcionována za nedodržení provozního řádu, neboť jej neporušila. Mikrosítový filtr (MBF) byl mimo provoz z důvodu jeho čištění, což je nezbytné pro řádný chod čističky odpadních vod. Objektivně pak nelze zastavit provoz a tento filtr čistit. Filtr navíc slouží k dočištění již mechanicky a biologicky vyčištěné vody (recipient nebyl negativně ovlivněn). Správní orgány neuvedly, který konkrétní článek provozního řádu byl porušen, toliko obecně odkázaly na str. ? provozního řádu, kde je však jen popis čističky odpadních vod (str. 7, 9 a 15). Vrstva kalu na hladině dosazovací nádrže č. 4 byla způsobena neoprávněným zásahem cizí osoby, která uzavřela kohout vratného kalu. Tato skutečnost byla oznámena Policii ČR. K masivnímu vyplavování kalu do odtoku došlo při odčerpávání kalu fekálním vozem. Se stářím kalu nebyly až do provedeného dozoru žádné problémy. Množství kalu je navíc v provozním řádu jen doporučené a nemá vliv na čistotu vypouštěných vod. Překročení hodnoty N-NH4+ nemusí být způsobeno množstvím kalu, ale např. i malým množstvím toxických látek v odpadních vodách. Některé výše uvedené skutečnosti jsou dle žalobkyně liberačním důvodem dle § 125l vodního zákona a měly vést k zastavení řízení. [12] Městský soud žalobu zamítl. [13] Rozhodnutí žalovaného je dle soudu přezkoumatelné a prostá absence citace § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy, že „ve zbytku [II. a III. výrok] se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje“ není vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2012, č. j. 2 As 30/2011 – 127). Z odůvodnění je zřejmé, že žalovaný posuzoval i II. a III. výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [14] Pokuta ve výši 37.500 Kč není neúměrně vysoká. Žalovaný ji v souladu s názorem městského soudu vysloveném v předešlém zrušujícím rozsudku uložil podle příznivější právní normy. Dále zohlednil i to, že pokuta musí naplnit svůj účel z hlediska individuální a generální prevence – musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele. Žalovaný tak uložil pokutu v zákonné výši. Provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie je zákonnou povinností, která pro žalobkyni vyplývá z § 5 odst. 2 vodního zákona. Plnění této povinnosti tak nemůže vést k závěru, že nebude sankcionován za své protiprávní jednání. [15] Ačkoliv žalobkyně vyjmenovala technická opatření, která přijala k udržování bezproblémového chodu čističky, nenavrhla zastavit řízení dle § 125l odst. 3 vodního zákona Žalobkyně rovněž neuvedla a ani nedoložila, jaké jsou její majetkové poměry. Jedině tak by správní orgány mohly učinit úvahu, zda by uložení pokuty vzhledem k nákladům na učiněná opatření vedlo k nepřiměřené tvrdosti. [16] Každý, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypou