1 As 377/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 377/2019- 42 - text pokračování 1 As 377/2019 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) Ing. M. M., b) PhMr. I. M., oba zastoupeni Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského náměstí 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2019, č. j. MMB/0054167/2019, sp. zn. OUSR/MMB/0015268/2019/4, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2019, č. j. 30 A 70/2019-48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správními orgány [1] Jádrem sporu v projednávané věci je otázka přípustnosti žaloby proti rozhodnutí o odvolání, kterým bylo účastníkům územního řízení pravomocně odepřeno pořízení kopie dokumentace ke stavbě ze správního spisu. [2] Úřad městské části města Brna, Brno-střed („stavební úřad“) usnesením ze dne 12. 12. 2018, č. j. MCBS/2018/0212502/PLEA, odepřel žalobcům (též účastníkům územního řízení) pořízení kopie projektové dokumentace, která je přílohou a podkladem v územním řízení o umístění stavby s názvem „Polyfunkční dům Brno – H.“ na pozemku par. č. X, X, v k. ú. S. B., obec B. Stavební úřad uvedl, že zástupce žalobců nesplnil podmínku stanovenou v § 168 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož lze kopie poskytnout jen se souhlasem toho, kdo dokumentaci pořídil, případně se souhlasem vlastníka stavby, jíž se dokumentace týká. [3] Odvolání, v němž žalobci argumentovali mj. rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 A 241/2011-69, č. 3018/2014 Sb. NSS, žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil. Žalovaný své posouzení opřel mj. o konkurenční názor místně příslušného správního soudu obsažený v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, č. j. 29 A 107/2015-86. II. Posouzení věci krajským soudem [4] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením odmítl. [5] Krajský soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 4. 6. 2010, č. j. 5 As 75/2009-78, ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101, a ze dne 21. 12. 2011, č. j. 1 As 112/2011-100), z nichž vyplývá, že proti nezákonnému odepření vydání kopií ze spisu je účastník řízení oprávněn brojit žalobou proti konečnému rozhodnutí ve správním řízení. V rámci přezkumu finálního rozhodnutí soud následně přezkoumá, zda došlo k vadě řízení před správním orgánem, resp. zda tato vada mohla mít vliv na zákonnost konečného rozhodnutí ve věci. Žalobci jsou účastníky územního řízení, v jehož rámci bylo vydáno napadené rozhodnutí o neumožnění pořízení kopií projektové dokumentace. Krajský soud proto uzavřel, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí procesní povahy, proti němuž není žaloba podle § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), ve spojení s § 70 písm. c) s. ř. s. přípustná. III. Obsah kasační stížnosti [6] Proti usnesení krajského soudu podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a domáhají se jeho zrušení. [7] Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že v mezidobí Nejvyšší správní soud již spornou otázku práva účastníka řízení pořídit kopie projektové dokumentace vyřešil, a to rozsudkem ze dne 23. 7. 2019, č. j. 2 As 256/2017-48, č. 3926/2019 Sb. NSS. Je proto zřejmé, že postup stavebního úřadu byl nezákonný. Stavební úřad měl posoudit, za jakým účelem stěžovatelé žádají pořízení fotokopií projektové dokumentace. Vzhledem k tomu, že účelem byla snaha o kontrolu veřejné moci a ověření postupu stavebního úřadu, nikoli snaha „obohatit se na duševním vlastnictví“, měl stavební úřad pořízení fotokopií umožnit. [8] Stěžovatelé považují za nezbytné mít v průběhu správního řízení možnost sledovat vývoj obsahu projektové dokumentace, zda jsou či nejsou zapracovány připomínky jiných účastníků správního řízení, zda nedochází k nedůvodným změnám projektové dokumentace a jaký případný nový dopad mohou mít do práv stěžovatelů. Tato práva účastníků, tedy i kontrolu činnosti veřejné moci, nelze vykonat bez možnosti porovnat projektovou dokumentaci s její podobou ofocenou ze spisu při dřívějším nahlížení. Stěžovatelé měli zájem nahlédnout do správního spisu a pořídit kopii projektové dokumentace z důvodu ochrany svých práv. Pouze účastník, který je seznámen se správním spisem, zná jeho obsah a ideálně si vede svůj „domácký správní spis“, je rovnocenným partnerem správního orgánu a je schopen zhodnotit správnost a zákonnost vedeného správního řízení. Z hlediska principů správního práva je proto nezbytné, aby jakýkoli účastník měl možnost kvalifikovaně hájit svá práva, kontrolovat výkon veřejné moci a vést si svůj „domácký správní spis“. Ochrana tohoto práva nezávislým soudem by neměla být odvislá od toho, zda správní orgán meritorně ve věci rozhodne či nikoli (např. může dojít ke zpětvzetí návrhu), či zda rozhodne ve výroku ve prospěch účastníka (pak by odvolání účastníka nebylo možné, i přes nezákonný postup správního orgánu a případné vady odůvodnění rozhodnutí). [9] Nahlédnutí do správního spisu a pořízení fotokopií je možností, jak předcházet sporům, které často zbytečně zatěžují nadřízené správní orgány a soudy. V případě stěžovatelů nebylo podstatné, zda mohou proti nezákonnosti brojit v budoucím rozhodnutí v meritu věci. Účelem nahlédnutí do spisu a pořízení fotokopie projektové dokumentace bylo mimo jiné i posouzení možnosti, zda je vůbec nutné proti meritornímu rozhodnutí brojit, či zda byl postup stavebního úřadu zákonný. Pokud by stavební úřad postupoval v souladu se zákonem, bylo naopak možné sporu předejít. [10] Odmítnutí pořídit fotokopii projektové dokumentace je rozhodnutím, které má širší dopad než rozhodnutí procesní povahy. Tímto rozhodnutím správní orgán přímo zasahuje do práv a povinností účastníka a určuje, jakou možností kontroly bude účastník vůči postupu orgánu veřejné moci disponovat. Zkrácení práv účastníka řízení v takové intenzitě je zásadním zásahem, který se do sféry stěžovatelů a možností jejich dalšího postupu v řízení projeví mnohem více, než běžné rozhodnutí správního úřadu procesní povahy (např. přerušení řízení). Jestliže by nebylo usnesení o odmítnutí pořídit kopii projektové dokumentace přezkoumatelné ve správním soudnictví, nelze zaručit efektivní kontrolu činnosti veřejné správy účastníkem správního řízení, a to právě v okamžiku, kdy správní orgán shromažďuje podklady a formuluje svou vůli v rozhodnutí. Zcela mimo přezkum by pak zůstala činnost správních orgánů v situaci, kdy jejich postup neskončí meritorním rozhodnutím v neprospěch účastníka řízení. [11] Přezkum zákonnosti postupu orgánu veřejné moci nemůže být podmíněn tím, jak bude orgán veřejné moci, ale i navrhovatel, v řízení dále postupovat. Lze si například představit situaci, kdy stavební úřad odmítne poskytnout spis účastníkovi k nahlédnutí a odmítne pořízení kopie projektové dokumentace, neboť si je vědom svého nesprávného postupu. Následně by po uplynutí dostatečné lhůty došlo ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení ze strany stavebníka. V takové situaci by pak nezákonný postup orgánu veřejné moci zůstal zcela bez možnosti přezkumu a stavebníkovi by nic nebránilo zahájit řízení nové, ve kterém by doufal v to, že účastníci již budou znechuceni a pasivní a nebudou mít zájem činnost veřejné moci kontrolovat. IV. Vyjádření žalovaného [12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předeslal, že v současnosti je u něj vedeno odvolací řízení, které zahájili stěžovatelé proti územnímu rozhodnutí ze dne 4. 3. 2019, č. j. MCBS/2019/0015239, sp. zn. 3200/MCBS/2017/0192966, jímž stavební úřad rozhodl o umístění stavby (tj. ve věci samé). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 3. 2019, žalovaný nemohl při svém rozhodování o odvolání v nyní projednávané věci aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 2 As 256/2017-48, č. 3926/2019 Sb. NSS. Při vydání rozhodnutí o odvolání žalovaný postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Brně a k nyní podaným námitkám stěžovatelů, které odkazují na shora označený rozsudek, se tak nemůže vyjádřit. Žalovaný však upozorňuje, že obdobné námitky vztahující se k možnosti nahlížení a pořízení kopie projektové dokumentace stěžovatelé uplatnili rovněž v odvolání proti shora uvedenému meritornímu rozhodnutí o umístnění stavby ze dne 4. 3. 2019. Tyto námitky tedy budou žalovaným vypořádány v rámci odvolacího správního řízení ve věci samé. Žalovaný navrhuje, aby