10 As 64/2020 — Nejvyšší správní soud

10 As 64/2020- 26 - text 10 As 64/2020 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: L. K., t zast. JUDr. Radimem Hanákem, advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2, proti žalovanému: Finanční úřad pro kraj Vysočina, se sídlem Tolstého 2, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2019, čj. 1746406/19/2910-00540-107861, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2020, čj. 62 Af 95/2019-36, takto: I. Kasační stížnost proti výroku II usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2020, čj. 62 Af 95/2019-36, se odmítá. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. Odůvodnění: [1] Žalobce podal žalobu proti shora označenému exekučnímu příkazu na prodej spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech k vymožení daňového nedoplatku včetně úroku z prodlení. V žalobě dovozuje, že daňový nedoplatek nelze vymáhat ve smyslu § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jelikož pohledávka má podklad v trestné činnosti (související s kauzou tzv. „lihové mafie“). Žalobce též požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že se od roku 2017 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde vykonává zaměstnání. Ze mzdy jsou mu strhávány splátky na dlužnou spotřební daň a výživné na dvě nezletilé děti. K výzvě soudu doložil potvrzení věznice o vyplacené pracovní odměně (mzdě) a provedených srážkách za období říjen až prosinec 2019. Jeho měsíční výdělek činil v říjnu 6 982 Kč, v listopadu 5 791 Kč a v prosinci 7 041 Kč. Z těchto částek mu po stržení výživného, splátky dluhu a náhrady výkonu trestu každý měsíc zbývalo v průměru cca 1 800 Kč. Soudní poplatek za žalobu činí částku 3 000 Kč. V záhlaví specifikovaným usnesením krajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků (výrok I) a žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku (výrok II). [2] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Má za to, že jeho poměry jsou nedostatečné. Krajský soud mu nemohl při rozhodování o osvobození od soudních poplatků klást k tíži trestnou činnost, které se dopustil v minulosti. [3] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. [4] Část kasační stížnosti, která napadá výrok II usnesení krajského soudu, je nepřípustná. Tato výzva je jen konstatováním zákonné povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Upravuje se jí vedení řízení. Kasační stížnost v této části proto NSS odmítl dle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s. (srov. rozsudek ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 As 2/2008-47; nebo usnesení ze dne 27. 2. 2006, čj. 5 As 15/2005-47). [5] Důvodnost zbylé části kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. Ve zbytku kasační stížnost není důvodná. [6] NSS předesílá, že řízení před soudem je zásadně zpoplatněno. S podáním návrhu na zahájení řízení ve správním soudnictví je spjata povinnost zaplatit soudní poplatek. Nezaplacený soudní poplatek může vést k zastavení řízení. Smyslem osvobození od soudních poplatků je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod [např. nález ÚS ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08 (N 49/52 SbNU 491)]. [7] Právní řád rozlišuje dvě základní varianty osvobození od soudních poplatků – paušální osvobození stanovené zákonem (podle typu věcí či osob obracejících se na soud; § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a individuální osvobození závislé na posouzení soudu v projednávané věci (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Nynějšího stěžovatele před placením soudních poplatků nechrání § 11 zákona o soudních poplatcích. Proto požádal o individuální osvobození. [8] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. [9] Základní podmínkou pro individuální osvobození od soudních poplatků je nedostatečnost prostředků žadatele. Osvobození má za cíl ochránit účastníky řízení, kteří jsou v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích, tzn. zajistit nemajetným osobám možnost uplatnit práva v řízení před soudem. [10] Jádrem tohoto sporu není otázka, zda stěžovatel aktuálně disponuje finančními prostředky k zaplacení soudního poplatku. S výší stěžovatelových příjmů krajský soud nijak nepolemizoval. Klíčovou otázkou je, zda krajský soud při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků dle § 36 odst. 3 s. ř. s. mohl zohlednit i příčiny stěžovatelovy špatné finanční situace. [11] Stěžovatel sám přiznává, že výjimečně lze při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků zvažovat i excesy v chování stěžovatele. V kasační stížnosti nezpochybňuje závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS, Ateliér pro životní prostředí. Rozšířený senát v bodech 20 a 21 usnesení sice na jedné straně uvedl, že příčiny nemajetnosti jsou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zpravidla irelevantní, neboť zákonodárce je jako kritérium pro posouzení nestanoví. Přesto rozšířený senát nevyloučil ve výjimečných situacích zohlednit chování jednotlivce v minulosti (což by mělo být výjimkou, neboť příliš silný důraz na „subjektivní stránku“ jednání účastníka by vedl „ke znemožnění přístupu k soudu lidem v životě či podnikání neúspěšným“, viz bod 20 tamtéž). [12] Na právě citované závěry pamatoval krajský soud při rozhodování o stěžovatelově žádosti. Navíc přímo navázal na rozsudek ze dne 1. 9. 2004, čj. 2 Afs 28/2004-40, č. 423/2005 Sb. NSS, z něhož při formulovaní právě cit. úvah vycházel rozšířený senát. NSS v rozsudku 2 Afs 28/2004 – navzdory tomu, co tvrdí stěžovatel – umožnil zohlednit důvody nepříznivých poměrů žadatele o individuální osvobození od soudních poplatků, byť půjde o situace výjimečné: „Příčiny, z jakých se žadatel dostal do situace znemožňující mu úhradu soudních poplatků, lze v neprospěch žadatele vážit jen tam, kde se jeho podnikání zřejmě vymykalo řádnému podnikání a nakládání s majetkem.“ Tyto závěry jsou stále aktuální, judikatura s nimi pracuje (srov. rozsudky ze dne 27. 7. 2017, čj. 4 As 89/2017-39, bod 15; ze dne 17. 2. 2017, čj. 3 As 241/2016-34; či ze dne 31. 5. 2017, čj. 7 As 109/2017-21, bod 11). Stěžovatele v této věci nelze např. srovnávat s invalidním důchodcem, na jehož majetek je mj. pro neopatrné hospodaření vedena exekuce (v rozsudku ze dne 19. 9. 2019, čj. 1 As 298/2019-18, body 10 a 11, odmítl NSS zohlednit příčiny nemajetnosti takového účastníka řízení). [13] Nynější spor patří mezi výjimečné případy. Daňový nedoplatek, na jehož úhradu byl vydán žalobou napadený exekuční příkaz, totiž vznikl v souvislosti s pohledávkou, která má původ v trestné činnosti stěžovatele, konkrétně souvisela s tzv. lihovou mafií. Jelikož stěžovatel usiluje o zrušení exekučního příkazu, který přímo souvisí se závažnou trestnou činností, bylo namístě, aby krajský soud zohlednil i příčiny stěžovatelovy majetkové nedostatečnosti. Krajský soud tedy nepochybil, pokud nevycházel jen z prostých údajů o majetku stěžovatele, výši jeho aktuálního příjmu a částky, která mu každý měsíc ve výkonu trestu odnětí svobody „zůstává k dobru“. [14] Lichá je výtka, že posuzování žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků je řízení s jasně vymezenými limity, do něhož nelze promítat kriminální minulost účastníka řízení. Posuzování žádosti dle § 36 odst. 3 s. ř. s. není žádným „svébytným“ a plnohodnotným řízením, ale jen rozhodováním o návrhu účastníka řízení, který se v rámci řízení o žalobě domnívá, že splňuje podmínky osvobození dle § 36 odst. 3 s. ř. s. NSS již výše vyložil, že soud v naprosté většině případů nebude (a ani nemůže) přihlížet k příčinám špatných majetkových poměrů navrhovatele. Avšak ve výjimečných případech tak učinit může, pokud takové rozhodnutí řádně odůvodní (viz bod [11] shora). Krajský soud napadené usnesení neopomněl pečlivě odůvodnit (viz body 6 a 7). [15] Stěžovateli nepomůže jeho tvrzení, že s