2 As 116/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 116/2017- 94 - text 2 As 116/2017 - 102 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Mgr. J. K., zastoupený Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Rejstřík trestů, se sídlem Soudní 988/1, Praha 4, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, č. j. 45 A 78/2016 - 40, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ (dále jen „okresní soud“) ze dne 7. 9. 2015, č. j. 9 T 57/2015 – 167, odsouzen za přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), jejž spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti. Od potrestání bylo upuštěno za současného uložení ochranného léčení v ambulantní formě. Dne 22. 6. 2016 požádal o výpis z Rejstříku trestů, kde byly údaje o odsouzení uvedeny, neboť ochranné léčení dosud nebylo ukončeno. V tom spatřoval nezákonný zásah, proto podal žalobu. [2] Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. V odůvodnění nejprve uvedl, že žalovaný je správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“ nebo „soudní řád správní“). Žalovaný je organizační složkou státu podřízenou Ministerstvu spravedlnosti. Jeho hlavní činností je vedení evidence trestů a přestupků. Činností žalovaného jsou evidenční a s nimi spojené úkony, které nelze ani v materiálním smyslu chápat jako výkon (trestního) soudnictví, a rovněž se nejedná o výkon zákonodárné moci, tudíž musí být podřazeny pod výkon moci výkonné. Činnost orgánů moci výkonné, při níž vystupují jako orgány činné v trestním řízení, nepodléhá přezkumu soudů ve správním soudnictví, nicméně žalovaný orgánem činným v trestním řízení není. Žalovaný vykonává úkony v oblasti veřejné správy, které jsou projevem vrchnostenského postavení, a proto se může dopustit jednorázového a protiprávního útoku vůči veřejným subjektivním právům v podobě nezákonného zásahu. [3] Krajský soud dále uvedl, že žalobce se domáhal určení, že evidence jeho odsouzení ve výpisu z Rejstříku trestů je nezákonná. Ačkoliv bylo v případě žalobce upuštěno od potrestání, s ohledem na § 105 odst. 7 trestního zákoníku se na něj z důvodu uloženého ochranného léčení nehledí, jako by nebyl odsouzen. Krajský soud k tomuto zdůraznil, že předmětem správního přezkumu může být pouze jednání žalovaného, jehož následkem je uvedení pravomocného odsouzení žalobce ve výpisu z evidence Rejstříku trestů. Kritériem přezkumu mohou být pouze prameny práva, které žalovaný při své činnosti aplikoval či byl povinen aplikovat, přičemž nezákonným zásahem nemůže být samotný právní předpis. Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný se při zápisu do evidence Rejstříku trestů řídil pokynem okresního soudu a zaznamenal do evidence pouze údaje uvedené v zaslaném trestním listu. Žalovaný má při své činnosti, která je prostřednictvím výpočetní techniky značně automatizovaná, velmi omezené možnosti vlastní úvahy z hlediska technického i právního. Je totiž nepřípustné, aby žalovaný jako orgán moci výkonné hodnotil či dokonce opravoval výsledky rozhodování o vině a trestu za trestné činy. Z předložených podkladů krajský soud nezjistil, že by se při svém postupu žalovaný jakkoliv odchýlil od údajů obsažených v trestním listě při záznamu do evidence trestů. Žalovaný postupoval v souladu s právní úpravou, a proto se nemohl dopustit nezákonného zásahu. Krajský soud rovněž doplnil, že výpis z evidence Rejstříku trestů je pouze osvědčením toho, zda určitá osoba byla pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu, a nejedná se tak o formu trestu. Nesplnění podmínky bezúhonnosti nelze spatřovat v obsahu výpisu z Rejstříku trestů, neboť nepříznivé důsledky pro žalobce plynou přímo z pravomocného odsouzení. V jednání žalovaného krajský soud neshledal ani tvrzenou diskriminaci z důvodu zdravotního stavu, neboť žalovaný údaje z trestních listů eviduje automaticky a vzhledem k tomu, že se na žalobce po dobu trvajícího ochranného léčení nehledí, jako by nebyl odsouzen, nemohl žalovaný žádným způsobem přihlížet k jeho zdravotnímu stavu. [4] Jelikož je žalobce přesvědčen o protiústavnosti § 105 odst. 7 trestního zákoníku navrhl krajskému soudu, aby řízení přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu. K této žádosti krajský soud uvedl, že předložení věci Ústavnímu soudu je možné pouze tehdy, pokud soud dospěje k závěru, že ustanovení, které má být na věc přímo aplikováno, by mohlo být v rozporu s ústavním pořádkem. V posuzovaném případě krajský soud naznal, že předmětné ustanovení trestního zákoníku nebylo přímo aplikováno, neboť žalovaný jen zaznamenával údaje z trestního listu a při pozdějším vydání výpisu aplikoval pouze ustanovení zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, případně ustanovení instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Nad rámec uvedeného krajský soud dodal, že nevylučuje potenciální zásah do práv, nicméně žalobce měl zvolit jinou procesní strategii. Mohl zvážit podání ústavní stížnosti přímo proti trestnímu listu nebo se mohl bránit proti případnému nepřijetí do zaměstnání z důvodu toho, že se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opřel o důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy namítl nesprávné právní posouzení a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. [6] Stěžovatel souhlasí, že nezákonným zásahem nemůže být právní předpis, nicméně nic takového v žalobě netvrdil, neboť napadl konkrétní a individualizovaný zásah (uvedení údaje ve výpisu) a namítal, že tento zásah byl učiněn na základě protiústavního ustanovení zákona. Stěžovatel rovněž nezpochybňuje, že žalovaný nemá pravomoc přezkoumávat správnost rozhodnutí trestního soudu a údaje do jím vedené evidence zanáší na základě zaslaného trestního listu, aniž by přezkoumával jejich správnost. Krajský soud správně dovodil, že se žalovaný může dopustit nezákonného zásahu, pokud by např. uvedl ve výpisu údaje, které tam podle zákona uvést nemá, nicméně nesprávně zhodnotil postup žalovaného v posuzované věci. Žalovaný zadal údaje o stěžovateli do evidence Rejstříku trestů na základě trestního listu. Trestní list je informací trestního soudu pro žalovaného o tom, že byl vydán odsuzující trestní rozsudek vůči určité osobě, s uvedením údajů, pro jaký trestný čin byl odsouzený odsouzen a jaký mu byl uložen trest či ochranné opatření. Trestní list se vyplňuje elektronicky a není odsouzenému doručován. Stěžovatel trestní list vydaný v jeho věci nikdy neviděl a ani nezná jeho přesnou podobu. Zároveň zdůrazňuje, že předmětem námitek není evidence jeho odsouzení v Rejstříku trestů, ale uvádění odsouzení ve výpisu z tohoto rejstříku. Stěžovatel evidenci jako takovou, pokud slouží například pro uvedení údaje do opisu z evidence Rejstříku trestů, považuje za ústavně konformní. Jelikož žalovaný nemůže přezkoumávat údaje v trestním listu, musí zaslané údaje zanést do evidence. Trestní soud však v trestním listu neuvádí (ani nemá takovou povinnost), zda má žalovaný údaje o odsouzení evidovat ve výpisu z Rejstříku trestů. Žalovaný musí sám posoudit na základě příslušných právních předpisů, které údaje uvede ve výpisu. Rovněž musí posoudit v souladu s rozhodnými skutečnostmi (např. ukončení ochranného léčení), zda má údaj o odsouzení ve výpise přestat uvádět. V případě stěžovatele musel žalovaný aplikovat § 105 odst. 7 trestního zákoníku v okamžiku, kdy stěžovatel požádal o vyhotovení výpisu, neboť právě toto ustanovení zakotvuje, že se na stěžovatele nehledí, jako by nebyl odsouzen, a tedy údaj o jeho odsouzení má být uveden ve výpise. Právě v tomto okamžiku dochází k aplikaci předmětného ustanovení, a proto se měl krajský soud zabývat i namítanou protiústavností. Stěžovatel se nesnaží zpochybnit výsledek trestního řízení, neboť trestní rozsudek okresního soudu považuje za spravedlivý. Jeho cílem je dosažení přezkumu ústavnosti § 105 odst. 7 trestního zákoníku Ústavním soudem. Napadený rozsudek považuje za vadný, protože se tvrzenou neústavností § 105 odst. 7 trestního zákoníku nezabýval s odůvodněním, že v jeho případě nebyl aplikován. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí s názorem stěžovatele, že přímo aplikuje § 105 odst. 7 trestního zákoníku. Žalovanému jsou požadavky na zápis do evidence Rejstříku trestů zasílány prostřednictvím trestních listů. Do výpisu z Rejstříku trestů jsou pak zaznamenány pouze