2 As 226/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 226/2019- 39 - text pokračování 2 As 226/2019 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Rybářství Kolář a. s., se sídlem Písečné 1, Písečné, zastoupen JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem Leopolda Pokorného 37, Třebíč, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2017, č. j. KUJI/78124/2017/Slo, OŽPZ/964/2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2019, č. j. 62 A 285/2017 - 98, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil výrok rozhodnutí Městského úřadu Třebíč (jako orgánu ochrany přírody) ze dne 23. 1. 2017, č. j. OŽP 5882/17 – SPIS 5428/2016/Eu/18, tak, že žalobci udělil souhlas podle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též „ZOPK“), s chovem ryb spojeným s aplikací závadných látek na rybnících Podhorník (parc. č. 245/1), Donát (parc. č. 641), Vrbinec (parc. č. 185), Ostrovec (parc. č. 123), Kacíř (parc. č. 128/1) a Hranečník (parc. č. 448), vše v k. ú. Pozďatín, a stanovil za tímto účelem konkrétní podmínky. Platnost napadeného rozhodnutí byla omezena na dobu určitou do 31. 12. 2023. [2] V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mimo jiné poukázal na rozdílný rozsah řízení o závadných látkách podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), a řízení o povolení zásahu do významného krajinného prvku podle ZOPK. Uvedl, že záměr k zásahu do významného krajinného prvku podle § 4 odst. 2 ZOPK (tj. záměr rybářského hospodaření) je širší než záměr posuzovaný v řízení o povolení výjimky podle § 39 vodního zákona a je na něm nezávislý. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), v níž namítl nicotnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek pravomoci žalovaného k jeho vydání. Podle žalobce totiž ZOPK žalovanému svěřuje pravomoc pouze k vydání závazného stanoviska podle § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nikoliv k vydání rozhodnutí ve věci samé. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nepřehlednosti, nesrozumitelnosti a pro absenci odůvodnění výroku napadeného rozhodnutí, resp. podmínek v něm žalobci uložených. Také poukázal na řadu pochybení, kterých se žalovaný, jakož i správní orgán prvního stupně měli v řízení dopustit. [4] Krajský soud žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“). Dospěl k závěru, že závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 ZOPK v posuzované věci neslouží jako podklad v jiném řízení k vydání meritorního rozhodnutí, a není tak stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, ale je samostatným rozhodnutím ve věci zásahů, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku (rybníku) či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce. Žalovaný tak disponoval pravomocí k vydání napadeného rozhodnutí, a to tak není nicotné. [5] Podle krajského soudu není možno žalobci přisvědčit, že v době podání žádostí o vydání závazného stanoviska (tedy k 31. 3. 2016) disponoval platnými a pravomocnými rozhodnutími o chovu ryb na rybnících Podhorník, Donát, Vrbinec, Ostrovec, Kacíř a Hranečník. Rozhodnutí vydaná Okresním úřadem Třebíč v letech 1990 – 1999 povolovala žalobci pro jednotlivé rybníky nakládání s vodami a udělovala mu výjimku podle § 25 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., vodní zákon, k použití látek, které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod; tato výjimka byla však časově omezena na dobu tří let (kromě rybníků Podhorník – zde byla výjimka udělena do konce roku 2002 – a Donát – pro tento rybník bylo žalobci povoleno toliko nakládání s vodami). Navazujícím rozhodnutím Městského úřadu Třebíč ze dne 25. 3. 2010 týkajícím se rybníku Podhorník byla žalobci prodloužena toliko doba platnosti povolení nakládání s vodami, nikoliv výjimka pro použití výše specifikovaných látek. [6] Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Přisvědčil žalobci, že rozhodnutí sice vyznívá značně nepřehledně, zbytečně doktrinálně a obsahuje řadu informací, které jsou bez zřejmého vztahu k dané věci. V části „R“ však žalovaný svoje závěry řádně odůvodnil a v části „S“ dostatečně důkladně vypořádal veškeré odvolací námitky žalobce. V celkovém kontextu je tedy zřejmé, jak žalovaný rozhodl i z jakého důvodu. [7] Soud nepřisvědčil námitce, podle níž žalovaný doplnil řízení v takovém rozsahu, že nahradil prvoinstanční řízení, a zbavil tak žalobce práva na odvolání. Žalobci nebyla napadeným rozhodnutím uložena nová povinnost, pouze došlo ze strany žalovaného ke změně podmínek souhlasu se zásahem do významného krajinného prvku – rybníku. Žalobce byl prvostupňovým orgánem k seznámení se s podklady vyzván, a to oznámením o zahájení správního řízení ze dne 26. 9. 2016. Žalovaný v řízení o odvolání vyzval žalobce k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí výzvou ze dne 30. 6. 2017. [8] Žalobce brojil proti nepozvání všech účastníků řízení na ústní jednání konané dne 18. 4. 2017 a nevyhotovení protokolu z tohoto jednání. Soud sice žalobci přisvědčil, že se materiálně jednalo o ústní jednání ve smyslu § 49 správního řádu a žalovaný pochybil, pokud o jeho konání neuvědomil i dalšího účastníka správního řízení a nepořídil o tomto jednání protokol. Žalobci však byla na základě uvedeného jednání mezi žalobcem a žalovaným adresována žádost o doplnění informací ze dne 20. 4. 2017, na kterou žalobce bez výtky k postupu žalovaného reagoval a požadované informace doložil. Žalobce pochybení žalovaného nezmiňuje ani ve vyjádření k protokolu ze dne 18. 4. 2017. Poprvé tak učinil až v žalobě. Krajský soud v této otázce dospěl k závěru, že ačkoli žalovaný uvedeným postupem porušil § 49 správního řádu, neměl takový postup vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žádný konkrétní zásah do práv žalobce neuvedl a ani soud žádný neshledal. Navíc na základě ústního jednání došlo pouze k doplnění vyhodnocení výlovů na rybnících uvedených v žádostech žalobce, která nadto v konečném důsledku nebyla pro závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí významná. [9] Správní orgány mají zásadně povinnost při doručování výzev postupovat v souladu s § 19 a násl. správního řádu, což se v případě některých výzev nestalo, neboť byly žalobci sděleny emailem či telefonicky, a řízení tak bylo zatíženo vadou. Podle krajského soudu se však nejedná o vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce totiž požadavky správních orgánů obdržel (fakticky mu byly doručeny), porozuměl jim a následně jim vyhověl, aniž by ve správním řízení na nesprávné doručování poukazoval. Nadto žalobce neuvedl, jak konkrétně měl tento postup správních orgánů zasáhnout do jeho práv. [10] Žalovaný nepochybil ani stran znaleckých posudků. Závěry napadeného rozhodnutí opřel o znalecké posudky RNDr. Mojmíra Vlašína, RNDr. Richarda Fainy a Mgr. Jaromíra Maštery. Byť první dva jmenované znalecké posudky odpovídají na obecné otázky žalovaného, posudek Mgr. Maštery se již zabývá průzkumy živočichů a rostlin na konkrétních rybnících, mj. i na rybnících Podhorník, Donát, Vrbinec, Ostrovec, Kacíř a Hranečník, k nimž obsahuje konkrétní závěry o výskytu obojživelníků a dalších významných druhů živočichů, které byly důvodem ke stanovení předmětných podmínek hospodaření. Žalobce navíc nebrojí proti obsahu znaleckých posudků, resp. jejich konkrétním závěrům. Soud uzavřel, že není v rozporu se zákonem, pokud byly znalecké posudky vyhotoveny ve vztahu k několika rybníkům. [11] Dále soud žalobci přisvědčil, že žalovaný pochybil, jestliže žalobci předem nesdělil, že bude proveden důkaz znaleckým posudkem Mgr. Maštery. Tato vada řízení však neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce měl totiž možnost se s tímto posudkem seznámit a vyjádřit se k němu, neboť byl v odvolacím řízení řádně vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí. [12] Nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nemá žádný vliv na zákonnost rozhodnutí. Pokud žalobce měl za to, že byl žalovaný nebo prvostupňový správní orgán ve věci nečinný, mohl se bránit podle § 80 správního řádu. To však neučinil. Soud nesouhlasil ani s námitkou, že žalovaný měl řízení rozdělit na řízení o žádosti pro krmiva rostlinného původu, k jejichž aplikaci není potřebný souhlas podle § 39 odst. 12 vodního zákona, a na řízení o žádosti pro hnojiva a medikace. Přikrmování ryb krmivy rostlinného původu nevyžaduje řízení o výjimce podle § 39 vodního zákona. V daném případě však rozhodoval