2 As 67/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 67/2019- 26 - text 2 As 67/2019 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. K., zast. JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. MMB/0083277/2017, sp. zn. OUSR/MMB/0083277/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 33 A 28/2017 – 88, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobce jako stěžovatel (dále též i „stavebník“) napadá shora označený rozsudek krajského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. MMB/0083277/2017, sp. zn. OUSR/MMB/0083277/2017, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu Městské části Brno-Líšeň, stavebního odboru (dále též „prvostupňový správní orgán“ nebo „stavební úřad“) ze dne 26. 1. 2017, č. j. MCLISEN 01018/2017/2600/DRY, sp. zn. SPD/12/16. [2] Prvostupňový správní orgán tímto rozhodnutím uznal stěžovatele vinným přestupkem podle § 178 odst. 2 písm. j) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen stavební zákon z r. 2006“), kterého se měl dopustit tím, že „v přesně nezjištěné době měsíce červenec-září 2016, na pozemcích parc. č. X a Y, k. ú. L., při ulici N., pokračoval ve stavebních pracích spočívajících ve vybetonování plochy o rozměrech 4,0 x 4,0 m nacházející se ve střední části objektu, na jižním okraji stropní konstrukce nad 3. NP a v provedení izolace hydroizolačními pásy na vybetonované ploše o rozměrech 8,00 x 4,80 m, nacházející se ve 3. NP v severovýchodním rohu objektu, ač mu takové práce byly zakázány rozhodnutím stavebního úřadu č. j.: MCLISEN 05472/2013/2700/MAL, které mu bylo řádně doručeno prostřednictvím advokáta Mgr. Vítězslava Musila dne 17. 6. 2013, čímž v rozporu s § 134 odst. 4 stavebního zákona neuposlechl výzvy nebo rozhodnutí k zastavení prací na stavbě“ (výrok I.). Za tento přestupek mu podle § 178 odst. 3 písm. d) stavebního zákona z r. 2006 uložil pokutu ve výši 25 000 Kč (výrok II.), dále mu uložil nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč (výrok III.) a pro stanovení uložených povinností mu stanovil lhůtu 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí (výrok IV.). [3] Žalovaný odvolacím rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí doplněním slova „úmyslně“ do textu odst. I. tak, že výroková věta v této části zní: kterého se měl úmyslně dopustit tím, že…; ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný zrekapituloval průběh všech řízení vedených o předmětné stavbě a konstatoval zjištění kontrolních prohlídek, naposledy ze dne 11. 10. 2016, při níž bylo zjištěno provedení prací, které byly následně předmětem přestupkového řízení. Spáchání přestupku považoval za prokázané kontrolní prohlídkou a svědeckými výpověďmi občanů ze sousedství stavby. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že stavebníkem poukazované doklady se vztahovaly k přestupkovému řízení, které bylo vedeno v minulosti a v r. 2014 zastaveno. Žalovaný nepřisvědčil stěžovateli ani v názoru, že se jedná o povolenou stavbu, ani v tom, že prováděné práce sloužily jen k zabezpečení stavby. Pokutu označil za přiměřenou a dostatečně zdůvodněnou. II. Řízení před krajským soudem [4] Žaloba podaná stěžovatelem stála zejména na tvrzení o provádění povolené stavby a na nezbytnosti provedení zabezpečovacích prací, což v minulosti vedlo k zastavení předchozího přestupkového řízení. Krajský soud v napadeném rozsudku poukázal na zjištěný skutkový stav, který sám doplnil o seznámení s posudkem zpracovaným firmou SARON KAT s. r. o. (Ing. Kubánek). Ostatní navržené důkazy nepovažoval za důležité pro posouzení věci. Nepovažoval za pravdivé tvrzení o pravomocném stavebním povolení, které ostatně ve spise nebylo založeno ani žalobcem předloženo. Krajský soud považoval za klíčové rozhodnutí stavebního úřadu o zastavení stavebních prací ze dne 12. 6. 2013 a skutečnost, že nebylo doloženo, že stavebníkem prováděné práce byly projednány se stavebním úřadem. Za nerozhodné označil zastavení předchozího přestupkového řízení v roce 2014, neboť se týkalo jiného skutku – vyzdívání obvodového zdiva 4. NP. K námitce nezbytnosti zabezpečovacích prací krajský soud uvedl, že ta sama o sobě není legalizací prací. Zabezpečovací práce sice byly nařízeny stavebním úřadem rozhodnutím ze dne 4. 6. 2013, ovšem toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 8. 2013. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že nezbytné zabezpečovací práce plynoucí z posudku Ing. Kubánka nekorespondují s tím, co žalobce fakticky prováděl. Krajský soud neuznal ani to, že žalobce prováděním předmětných prací jednal v krajní nouzi. Podle něj nebyly dány podmínky vylučující protiprávnost ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) tehdy platného zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „přestupkový zákon z r. 1990“); zde vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 As 234/2016 - 27. Posudek Ing. Kubánka označil věncovky za nebezpečné a ohrožující okolí a uložil jejich odstranění. Žalobce ovšem toto neudělal a věncovky zafixoval další betonáží. Porušení zákazu pokračování stavebních prací bylo zjevné a uvedeným posudkem neobhajitelné. Žalobce svým jednáním jen dále řetězil problémy. Krajský soud rovněž považoval uloženou pokutu za přiměřenou a řádně zdůvodněnou. Vyloučil, že úvaha vedoucí k částečnému osvobození od soudních poplatků by měla být relevantní při posuzování přiměřenosti pokuty, a odmítl ji moderovat (zde poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012 - 23). III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného Kasační stížnost [5] Stěžovatel v prvé řadě vytýká krajskému soudu, že odmítl vzít v potaz celou genezi stavebního řízení a posuzoval izolovaně jen jednu právní událost. Tím stěžovatele poškodil a naopak přisvědčil špatné a chaotické práci a neodůvodněným průtahům na straně správních orgánů hraničících se šikanou. Krajský soud se od navzájem si odporujících rozhodnutí správních orgánů odchýlil pouze tam, kde to mohl stěžovateli přičíst k tíži, zejména při úvahách o závažnosti přestupku a o přiměřenosti pokuty. Šikana stěžovatele správními orgány se datuje od roku 1993, kdy začal s výstavbou hotelu, přičemž soudy mu nikdy neposkytly ochranu. K tomu odkazuje na zápisy z kontrol, navíc nedůstojně psaných nepříliš čitelně rukou, a na „nedohledání“ dokumentace z roku 1994. Správní orgány činí kroky v rozporu se zákonem ve snaze jakýmikoliv prostředky zlikvidovat stěžovatele jako stavebníka. Stěžovatel přitom vždy svým povinnostem dostál. [6] K přestupku, jímž byl uznán vinným, zdůrazňuje, že má být spáchán úmyslným jednáním, které mu však nebylo prokázáno. To je zřejmé ze znaleckých posudků Ing. Patloky z roku 1995 a Ing. Kubánka (SARON KAT s. r. o.) z roku 2013 a z rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení z 26. 6. 2014. Krajský soud ovšem návrh na slyšení znalce Ing. Kubánka neodůvodněně zamítl. Přitom sám správní orgán ze znaleckých posudků akceptoval, že u objektu je třeba dokončit poslední podlaží a zastřešit jej. Podmínky v době posuzovaného přestupku jsou stejné, jako v předchozím přestupkovém řízení, navíc v důsledku postupného chátrání byl nutný důkladnější zásah. Přesto krajský soud neuznal ani existenci krajní nouze, což je výsledkem toho, že soud není schopen odborného posouzení z hlediska stavebního; odborný náhled však mohl získat výslechem znalce Ing. Kubánka. Stěžovatel zdůrazňuje, že tento posudek nebyl opatřen stěžovatelem, ale žalovaným. Podle prognózy znalce provedené v roce 2013 bylo možno v dalších letech předpokládat další destrukci a chátrání objektu. Návrh znalce na odstranění věncovek z roku 2013 nahradil stěžovatel zabetonováním v rámci doporučení dokončit střechu. Všechny tyto pochybnosti o správnosti stěžovatelova postupu mohly být odstraněny výslechem znalce Ing. Kubánka, který také mohl své závěry aktualizovat. Stěžovatel je přesvědčen, že je mu bráněno v dokončení stavby s cílem vyřešení všech problémů tím, že objekt sám spadne. [7] Krajský soud neakceptoval ani tvrzení o nepřiměřenosti uložené pokuty. Nevzal totiž v úvahu stěžovatelovy osobní a rodinné poměry, z jejichž hlediska je pokuta nepochybně likvidační. Stavba na to nemá vliv, neboť stěžovatel práce z 90 % provádí svépomocí či s pomocí známých za protislužby. Stěžovatel přitom do objektu investuje 30 let, a proto nelze náklady posuzovat podle stávajících cen materiálu. Sankce má být výchovná, ale ne likvidační. Sociální situaci stěžovatel krajskému soudu doložil v rámci rozhodování o