5 Azs 28/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 28/2020- 38 - text 5 Azs 28/2020 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: D. H. T., zastoupen Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph. D., advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2020, č. j. 57 A 96/2019  43, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2020, č. j. 57 A 96/2019 – 43, se ruší. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 25. 4. 2019, č. j. MV-47936-4/SO-2019, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph. D., advokáta se sídlem Opletalova 25, Praha 1. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ze dne 25. 4. 2019, č. j. MV-47936-4/SO-2019, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 20. 2. 2019, č. j. OAM-2719-15/ZR-2018. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zrušil platnost povolení k trvalému pobytu žalobce dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 77 odst. 3 téhož zákona mu stanovil lhůtu k vycestování v délce 30 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. [2] Ze správního spisu vyplývá, že žalobce dle své výpovědi přicestoval do České republiky dne 5. 6. 1987, přičemž ode dne 20. 8. 2007 zde pobýval na základě povolení k trvalému pobytu. Před výkonem trestu odnětí svobody žil žalobce ve společné domácnosti se svou manželkou T. T. B., nar. X, vietnamské státní příslušnosti, která disponuje povolením k trvalému pobytu na území České republiky, a je otcem N. S. T., nar. X, který je státním příslušníkem České republiky a v době zahájení řízení krátkodobě studoval v zahraničí. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2018, č. j. 2 T 16/2015 – 2844, spolu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 3 To 17/2018, byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 1 mil. Kč a trest propadnutí náhradní hodnoty v podobě spoluvlastnického podílu jedné poloviny pozemku parc. č. X, jehož součástí je stavba č. p. X, v k. ú. H. u Ch. Uvedeného trestného činu se žalobce dopustil tím, že v období od 1. 1. 2008 do 22. 4. 2014 se záměrem nezaplatit daň z příjmů fyzických osob a DPH spolu se svými spolupachateli koupil a odebral na živnostenský list jiného státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, který dne 7. 1. 2006 vycestoval z České republiky do Vietnamu a jehož živnostenské oprávnění zaniklo k 30. 6. 2008, tabákové výrobky, které žalobce a jeho spolupachatelé následně prodali za cenu stanovenou podle § 13 odst. 11 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách s odkazem na § 103 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a správci daně nepřiznali za příslušná zdaňovací období povinnost zaplatit DPH za dodání uvedeného zboží ani daň z příjmů fyzických osob. V důsledku toho žalobci ani jeho spolupachatelům nebyly příslušné daně správcem daně vyměřeny, takže státu nezaplatili DPH v celkové výši 6 444 458 Kč a žalobce nezaplatil ani daň z příjmů fyzických osob v celkové výši 5 945 475 Kč. V současné době se stěžovatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, jehož konec připadá na 25. 6. 2024. [3] Na základě těchto skutečností správní orgán prvního stupně zahájil vůči žalobci dne 19. 11. 2018 řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu a dne 20. 2. 2019 vydal zmiňované rozhodnutí prvního stupně. Vycházel přitom z toho, že žalobce byl ve smyslu § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, v rozhodném znění, pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. [4] Správní orgán prvního stupně odmítl argumentaci žalobce, podle níž je zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu rozporné s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Správní orgán má zákonný důvod k zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, zásah je v souladu se zájmem na ochraně veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení zločinnosti a rovněž na ochraně práv a svobod druhých. Žalobce jednáním, za něž byl odsouzen, ohrozil blahobyt hostitelské země, neboť řádný výběr daní je pilířem ekonomiky České republiky, a poškodil práva druhých, v tomto případě České republiky, neboť jí způsobil škodu ve výši 4 299 675 Kč (správně má být 5 945 475 Kč – pozn. NSS) nezaplacením daně z příjmů fyzických osob a spolu s dalšími osobami i škodu ve výši 4 946 635 Kč (správně má být 6 444 458 Kč – pozn. NSS), a to nezaplacením DPH. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016 – 30 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), správní orgán prvního stupně dodal, že v předmětné věci nejsou naplněny ani podmínky extrateritoriálního účinku čl. 8 Úmluvy, neboť žalobce neuvedl skutečnosti, které by svědčily o tom, že by návrat žalobce do země původu nebyl možný. Délka jeho pobytu v České republice takovým důvodem není. Vzhledem k tomu, že trestnou činnost páchal s dalšími občany Vietnamu, nelze uzavřít, že by byl zcela odstaven od vietnamského jazyka a kultury. Manželka ani syn nejsou na žalobci závislí svým pobytem. [5] Odkazy žalobce na rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2018, č. j. 50 A 13/2018 – 39 a č. j. 57 A 4/2018 – 35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2018, č. j. 6 Azs 201/2016 – 46, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017 – 29, jsou podle správního orgánu prvního stupně nepřípadné, neboť se vztahují ke zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu, že cizinec pobýval nepřetržitě déle než 12 měsíců mimo území států EU. Tento důvod nelze stavět na roveň s důvodem dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Na straně druhé ovšem správní orgán prvního stupně konstatoval, že oba tyto důvody zrušení trvalého pobytu jsou zařazeny v prvním odstavci § 77 citovaného zákona, přičemž s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2018, č. j. 1 Azs 377/2018 – 32, a ze dne 4. 1. 2017, č. j. 9 Azs 288/2016 – 30, správní orgán prvního stupně uzavřel, že jestliže dle těchto rozsudků není na místě zabývat se přiměřeností zrušení pobytového oprávnění v případě dlouhodobé nepřítomnosti cizince na území České republiky, pak tím spíše není na místě se jí zabývat v případě jeho trestního odsouzení, neboť tento důvod zrušení pobytového oprávnění je podstatně závažnější. Stejně jako v případě zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu z důvodu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců i nyní mohl žalobce snadno předejít zrušení svého pobytového oprávnění tím, že se mohl vyvarovat páchání trestné činnosti. [6] Ačkoli měl tedy správní orgán prvního stupně za to, že mu nepřísluší zkoumat přiměřenost svého rozhodnutí z hlediska jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobce, nakonec přistoupil k jejímu hodnocení, neboť se domníval, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud účastník tuto námitku uplatní, musí se s ní správní orgán vypořádat. Ačkoliv žalobce žije v České republice dlouho a má zde manželku a syna, který se zde narodil a je občanem České republiky, nebude zrušení platnosti jeho povolení k trvalému pobytu nepřiměřené. Ani jeden z příbuzných není na žalobci závislý svým pobytem. Syn žalobce je již dospělý, plnoletý a momentálně studuje v zahraničí, odluka od otce pro něj tedy nebude nepřekonatelnou překážkou. Navíc se syn i manželka žalobce musejí vyrovnat s šest let trvající odlukou způsobenou výkonem trestu odnětí svobody. Žalobce spáchal pokračující zvlášť závažný zločin, kterým způsobil hostitelskému státu výše uvedenou škodu. I v době, kdy žalobce páchal trestnou činnost, zákon o pobytu cizinců obsahoval ustanovení, na jehož základě bylo možné jeho pobytové oprávnění zrušit, nemohl tedy spoléhat na to, že se tak nestane. [7] Pokud jde o důkazy navržené žalobcem, uvedl správní