5 Azs 343/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 343/2019- 37 - text 5 Azs 343/2019 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: X. H. H., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, č. j. 5 A 98/2017 - 41, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, č. j. 5 A 98/2017 - 41, se ruší. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 26. 4. 2017, č. j. MV-34864-4/SO-2017, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Příkop 834/8, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 4. 2017, č. j. MV-34864-4/SO-2017. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 1. 2017, č. j. OAM-1096-22/ZR-2016, kterým správní orgán I. stupně podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro nyní projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušil stěžovateli povolení k trvalému pobytu a podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců mu stanovil k vycestování lhůtu 30 dnů. [2] Stěžovatel pobývá na území České republiky od 27. 11. 2007. S platností od 12. 2. 2014 mu bylo vydáno povolení k trvalému pobytu, neboť pobýval na území České republiky nepřetržitě po dobu nejméně 5 let. Dne 23. 5. 2016 zahájil správní orgán I. stupně správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu, neboť zjistil, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce do 3 let včetně [§ 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců]. [3] Konkrétně rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 T 42/2015 - 2591, byl odsouzen za přečin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 1 roku a trest vyhoštění v délce 6 let. Tento rozsudek byl k odvolání stěžovatele i státního zástupce zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2016, č. j. 9 To 394/2015 - 2757. Krajský soud v Plzni uznal stěžovatele vinným z dvojnásobného přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a odsoudil stěžovatele k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců. K výkonu tohoto trestu byl stěžovatel zařazen do věznice s dozorem. [4] Po propuštění z výkonu trestu zahájil správní orgán I. stupně řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatele, v jehož průběhu stěžovatel uvedl, že v České republice žije se svou manželkou T. T. H. (nar. X) a synem T. D. H. (nar. X), oba vietnamské státní příslušnosti, kteří se za ním v roce 2010 přestěhovali. Manželka má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání s platností od 16. 11. 2015, syn disponuje povolením k trvalému pobytu za účelem společného soužití cizinců [§ 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců] s platností od 12. 3. 2014. Stěžovatel dále uvedl, že během jeho pobytu ve vězení utrpělo manželství velkou krizi, manželka dokonce podala návrh na rozvod. Přesto spolu dobře vycházejí a chtějí společně vychovávat syna. K synovi má stěžovatel hezký vztah, občas jej bere do kina nebo do zoo. V době výkonu trestu syn stěžovatele dle jeho tvrzení často navštěvoval v doprovodu různých příbuzných (častěji než manželka). S manželkou se domluvili tak, že ve věci úpravy poměrů k dítěti navrhnou soudu střídavou péči. [5] Správní orgán I. stupně si vyžádal od orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) informace o rodinné situaci stěžovatele; tato zpráva obsahovala následující. Dne 12. 8. 2016 se k OSPOD dostavila manželka stěžovatele. Uvedla, že se stěžovatelem nesdílela společnou domácnost od listopadu 2014, kdy byl stěžovatel zadržen v souvislosti s páchanou trestnou činností. Po propuštění z výkonu trestu se stěžovatel vrátil do společné domácnosti a se synem se vídá každý den. Na jeho výživu hmotně přispívá. Přesto se však plánují rozvést. Z výpovědi manželky stěžovatele dle OSPOD nebylo možné seznat, jakou úpravu poměrů k synovi navrhují. Původně navrhovala svou péči, poté se domluvili na péči střídavé, následně však na péči otce, neboť stěžovatelova manželka je značně časově vytížená (pracuje jako kadeřnice s čistým výdělkem cca 30 000 Kč). OSPOD dále provedl dne 16. 8. 2016 sociální šetření v domácnosti stěžovatelovy manželky. Během šetření se ve společné domácnosti nacházela celá rodina – stěžovatel, manželka i jejich syn a společně stolovali. Dne 12. 9. 2016 sdělil stěžovatel OSPOD, že již společnou domácnost se svou manželkou nesdílí. Nově bydlí v Kunraticích (přesnou adresu odmítl sdělit, neboť dle jeho slov nejsou na daném místě podmínky vhodné pro výchovu nezletilého). Dále uvedl, že syna vídá každý den, vozí jej denně do školy a přiváží jej domů, neboť matka pracuje dlouho do večera. On se tak o syna ve večerních hodinách stará a vaří mu. [6] Dne 13. 12. 2016 doložil stěžovatel správnímu orgánu I. stupně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 10. 2016, č. j. 14 Nc 1063/2016 - 45, kterým bylo řízení o úpravu poměrů k nezletilému synovi přerušeno, neboť rodiče se bez předchozí omluvy nedostavili k jednání nařízenému na 4. 10. 2016. [7] Na základě výše uvedených informací vydal správní orgán I. stupně dne 17. 1. 2017 rozhodnutí, kterým stěžovateli zrušil platnost povolení k trvalému pobytu. V rozhodnutí uvedl, že existence určitých soukromých a rodinných vazeb „nepřeváží negativní okolnosti chování cizince, kdy spáchal trestnou činnost jako člen placené sítě převaděčů lidí“. Manželka není na stěžovateli nijak finančně závislá, neboť podniká s nadprůměrným příjmem. Zrušením trvalého pobytu mu není zakazován kontakt se synem a není mu bráněno v přispívání na jeho výchovu. Jelikož má stěžovatel možnost požádat o jiný druh pobytového oprávnění, nepovažoval správní orgán I. stupně rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu za nepřiměřené. Zásah do svého soukromého a rodinného života si stěžovatel přivodil sám svým protiprávním jednáním. Povolení k trvalému pobytu představuje nejvyšší pobytové oprávnění, a pokud cizinec porušuje české právní předpisy, není ve veřejném zájmu, aby tento pobytový status se všemi výhodami z něho plynoucími cizinci zůstával. Zájem na ochraně veřejného pořádku proto převážil. Ve vztahu k Úmluvě o právech dítěte v závěru rozhodnutí uvedl, že nikde není zakotven požadavek setrvání rodičů dítěte v jednom státě. [8] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal stěžovatel odvolání, které žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Rodinná situace stěžovatele byla dle žalované zjištěna dostatečně, neboť správní orgán I. stupně si pro rozhodnutí vyžádal zprávu OSPOD. Stěžovatel se svou manželkou a synem nepobývá ve společné domácnosti od listopadu 2014. Manželka podala návrh na rozvod, z čehož je zřejmé, že mezi nimi není funkční rodinný vztah. Žalovaná poukázala na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 10. 2016, č. j. 14 Nc 1063/2016 - 45, kterým bylo řízení o úpravu poměrů k nezletilému synovi přerušeno, a konstatovala, že pokud by měl stěžovatel skutečný zájem o střídavou péči, jistě by se dostavil k nařízenému jednání. Z přechodových razítek v cestovním dokladu stěžovatele je zřejmé, že má stále vazby na svou domovskou zemi. Žalovaná dále zdůraznila některé aspekty spáchané trestné činnosti (potřeba vazebního stíhání, úmyslné páchání za účelem dosažení zisku, neuhrazení nákladů za výkon trestu odnětí svobody) a dospěla k závěru, že zájem na zrušení povolení k trvalému pobytu je silnější než zájem na zachování stěžovatelových rodinných vazeb. Stěžovateli není bráněno ve výkonu rodičovských práv a není mu zakazován styk se synem. Zdůraznila také, že s ohledem na technické možnosti je možné komunikovat s rodinou také z domovské země. II. Rozhodnutí městského soudu [9] Proti rozhodnutí žalované podal stěžovatel žalobu, ve které namítal potřebu provedení výslechu manželky a syna (resp. jeho kolizního o