7 Afs 38/2020 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 38/2020- 31 - text 7 Afs 38/2020 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: DRYLL TRADE s.r.o., se sídlem Hrobice č. p. 145, zastoupen Ing. Pavlem Kučerou, daňovým poradcem se sídlem 28. října 214, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, č. j. 29 Af 94/2018 - 74, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Ing. Pavla Kučery, daňového poradce. Odůvodnění: I. [1] Platebním výměrem ze dne 7. 11. 2016, č. j. 1909330/16/3301-51525-707715, Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále též „správce daně“) vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2015 ve výši 2 208 963 Kč. [2] Rozhodnutím ze dne 16. 7. 2018, č. j. 31893/18/5300-22441-711776 (dále též „rozhodnutí o odvolání“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil předmětný platební výměr. [3] Ke stanovení daně ve výši vyjádřené v platebním výměru orgány finanční správy přistoupily, neboť žalobci odmítly uznat jím uplatňované nároky na odpočet daně související s nákupy zboží (autokosmetiky a aditiv do vozidel) od společnosti MORÁVIA-CHEM, s.r.o., (IČO: 25314416, dne 7. 7. 2020 vymazána z obchodního rejstříku; dále též „M-CHEM“), a to z důvodu tvrzeného zapojení žalobce do podvodného řetězce na dani z přidané hodnoty tvořeného žalobcem, společností M-CHEM a společností DOSY s.r.o. (IČO: 26935881; dále též „DOSY“), která byla odběratelem žalobce. II. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí o odvolání žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“). [5] Krajský soud žalobě vyhověl, zrušil proto rozhodnutí o odvolání a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Orgánům finanční správy vytkl izolované hodnocení zjištěných okolností. Podle krajského soudu v rozhodnutí orgánů finanční správy zcela chybí základní vysvětlení, v jakých skutkových okolnostech měl daňový podvod spočívat. Orgány finanční správy měly popsat základní mechanismus podvodu, to však neučinily. S odkazem na obsah správního spisu pak dále krajský soud uvedl, že žalobce obchodní řetězec mezi ním a společnostmi M-CHEM a DOSY vysvětloval tak, že z důvodu vydání zajišťovacího příkazu Celního úřadu pro Zlínský kraj došlo ke snížení solventnosti společnosti M-CHEM, která na sebe proto podala v období mezi 11. 2. 2015 a 21. 4. 2015 celkem pět insolvenčních návrhů. Na základě posledního z nich bylo se společností M-CHEM zahájeno insolvenční řízení. Žalobce proto začal od společnosti M-CHEM skupovat zboží, které by v budoucnu bylo znehodnoceno (z důvodu účinnosti unijní úpravy týkající se nového označování těchto výrobků). Takový postup krajský soud hodnotil jako „nikterak nemyslitelný, absurdní, či mimo realitu“ a nesouhlasil s tím, že by z takového postupu bylo možno učinit závěr, že tento byl proveden pouze za účelem vylákání daňového odpočtu. Krajský soud pak nesouhlasil ani se závěry orgánů finanční správy týkajícími se chybějící daně. Předeslal, že samotná existence chybějící daně nemůže být důvodem pro konstatování daňového podvodu. Podle krajského soudu orgány finanční správy uzavřely, že společnost M-CHEM daň přiznala, avšak neodvedla, aniž by se zabývaly tím, že u společnosti M-CHEM bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „insolvenční zákon“) se přitom dlužník musí zdržet nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, pokud by mělo jít o podstatné změny. Soud poukázal i na to, že insolvenční správkyně společnosti M-CHEM smlouvy o prodeji předmětného zboží nezpochybnila. Dodal, že i když správci daně vznikly u uvedené společnosti daňové nedoplatky na DPH, správce daně byl oprávněn si dlužnou DPH uplatnit pouze na základě přihlášky. Za takové situace nelze dle krajského soudu usuzovat na daňový podvod, neboť účelem neplacení DPH ze strany M-CHEM nebylo vylákání daňového odpočtu, nýbrž plnění povinností plynoucích z insolvenčního zákona. O tom ostatně svědčí, že dne 17. 10. 2019 byl insolvenčním soudem schválen návrh rozvrhového usnesení, dle kterého bude správci daně z majetkové podstaty M-CHEM vyplacena částka 5 279 080,03 Kč z celkově přihlášených 8 945 421,53 Kč. Krajský soud pak dodal, že dojde-li ke splnění rozvrhu ze strany společnosti M-CHEM, rozhodne insolvenční soud o zrušení konkurzu. Toto rozhodnutí bude přitom mít za následek zrušení právnické osoby a zánik neuspokojených pohledávek, tudíž zde již nebude chybějící daň. Krajský soud uzavřel, že v projednávané věci orgány finanční správy dostatečným a věrohodným způsobem neprokázaly skutkové okolnosti, v nichž měl spočívat daňový podvod v rámci obchodních transakcí mezi žalobcem a M-CHEM a DOSY. Nadto, pokud M-CHEM splní rozvrhové usnesení, nastane podstatná okolnost v podobě absence chybějící daně (podstatná část dlužné DPH bude správci daně dle rozvrhového usnesení v rámci konkurzu M-CHEM uhrazena a zbylá část této dlužné DPH spolu se zrušením a zánikem M-CHEM zanikne taktéž). III. [6] Proti rekapitulovanému rozsudku krajského soudu se žalovaný (dále též „stěžovatel“) bránil kasační stížností. [7] Stěžovatel primárně tvrdil, že úvahy krajského soudu obsažené v napadeném rozsudku jsou nekonzistentní a jsou na samé hranici přezkoumatelnosti. Dále nesouhlasil s tím, že by nebyl dostatečně identifikován samotný podvod na dani. Odkazoval na body 33 až 58 rozhodnutí o odvolání a dodal, že o nestandardním průběhu obchodních transakcí svědčí to, že zboží bylo toliko formálně převáděno a žalobce a společnosti M-CHEM a DOSY byly personálně propojeni. Z důvodu této personální propojenosti si dané subjekty musely být vědomy, že daň nebude z důvodu insolvenčního řízení odvedena. Další nestandardností je to, že žalobce a dané společnosti sídlili na stejné adrese a využívali totožné skladovací prostory. Společnost DOSY a společnost M-CHEM nezveřejňovaly účetní závěrky. Krajský soud nadto dle názoru stěžovatele směšuje insolvenční řízení a řízení daňové, pokud závěry orgánů finanční správy odmítl s odkazem na vysvětlení žalobce, že k obchodním případům došlo za účelem odvracení škody insolvenčním věřitelům. Stěžovatel je tedy názoru, že v dané věci je zřejmé, k jakému podvodu došlo, kdo jej spáchal, v čem podvodné jednání spočívalo a jaká byla aktivní účast žalobce. Žalobce obchodoval se společnostmi M-CHEM a DOSY, a to ačkoliv si musel být vědom, že společnost M-CHEM nesplní své daňové povinnosti. Přesto žalobce od dané společnosti přijímal zdanitelná plnění, aniž by hlavním cílem uskutečněných transakcí byla ekonomická činnost. Důvodem pro konstatování existence podvodu tedy nebylo pouhé neodvedení daně. Stěžovatel pak dále nesouhlasil ani se závěry krajského soudu ohledně tzv. chybějící daně. Zaprvé tvrdil, že krajský soud postupoval v rozporu s § 75 odst. 1 s. ř. s., když vycházel z rozvrhového usnesení vydaného v roce 2019. Podstatné dle stěžovatele je, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí (16. 7. 2018) zde byla chybějící daň. Dle stěžovatele přitom nelze klást rovnítko mezi následné uspokojení pohledávek správce daně v insolvenčním řízení a zánik chybějící daně. Nadto, za neodvedení daně je nutno posuzovat i situaci, kdy daň je sice uhrazena, avšak nedobrovolně. Za zkratkovité pak stěžovatel označil závěry krajského soudu týkající se zániku společnosti M-CHEM a souvisejícího zániku daně. Podle stěžovatele tedy v projednávané věci bylo lze žalobci odepřít nárok na odpočet daně z důvodu jeho zapojení do podvodného řetězce na DPH. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2019, č. j. 50 Af 33/2018 - 55. Podle stěžovatele v uvedeném rozsudku soud situaci odběratelských vztahů od společnosti v insolvenci označil za jednu z podezřelých objektivních okolností a nerozporoval otázku chybějící daně. Konečně pak stěžovatel tvrdil, že z rozsudku krajského soudu neplyne jasně jeho závazný právní názor. Stěžovateli není zřejmé, zda by se měl snažit identifikovat další nestandardnosti, v nichž měl daňový podvod spočívat, zda má své úvahy o nestandardnosti uvedené v rozhodnutí o odvolání více rozvést, či zda je veškeré další zkoumání věci z důvodu vydání rozvrhového usnesení již nadbytečné. [8] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v dané věci se nejednalo o podvodné jednání. Dodal, že stejné sídlo a stejné skladovací prostory všech subjektů nejsou pro věc relevantní. Žalobce rovněž poukázal na § 311 insolvenčního zákona, podle