7 Azs 62/2020 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 62/2020- 36 - text 7 Azs 62/2020 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: P. T. P., zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2020, č. j. 57 A 71/2019 - 52, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím žalované ze dne 26. 3. 2019, č. j. MV-33224-4/SO-2019 (dále též „žalobou napadené rozhodnutí“) bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 1. 2019, č. j. OAM-54015-8/ZM-2018, jímž bylo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno řízení o její žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR ve formě zaměstnanecké karty. II. [2] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, na základě které Krajský soud v Plzni rozhodnutí žalované zrušil. V odůvodnění uvedl, že pro posouzení věci je rozhodná otázka, zda došlo či nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů mezi Jaroslavem Kolmschlagem a společností JKE Tex s. r. o. (dále též „JKE“). Jedná se o předběžnou otázku, o níž si správní orgán může učinit vlastní úsudek ve smyslu § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu. V nynějším případě správní orgány učinily závěr, že k tomuto přechodu nedošlo, na základě tří listin: 1) rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2018, č. j. MV-91484-5/SO-2018, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o prominutí zmeškání podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele (dále též „rozhodnutí o zmeškání žádosti o změnu“) s odůvodněním, že v době žádosti již platnost zaměstnanecké karty žalobkyně zanikla, neboť žalobkyně ukončila pracovní poměr s Jaroslavem Kolmschlagem, na nějž byla karta vydána, dne 31. 12. 2017; 2) rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2018, č. j. MV-91484-6/SO-2018, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty (dále též „rozhodnutí o zastavení řízení o změně“), s odůvodněním, že v době žádosti již platnost zaměstnanecké karty žalobkyně zanikla, neboť pracovní poměr žalobkyně u Jaroslava Kolmschlaga, na nějž byla karta vydána, zanikl ke dni 31. 12. 2017 a dne 1. 1. 2018 vznik nový pracovní poměr mezi žalobkyní a firmou JKE Tex s. r. o., aniž došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů; 3) informace ze dne 23. 4. 2018 (dále též „informace OIP“), kterou Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále též jen „OIP“) sdělil správnímu orgánu I. stupně, že žalobkyně ukončila ke dni 31. 12. 2017 pracovní poměr u zaměstnavatele Jaroslava Kolmschlaga dohodou o skončení pracovního poměru a od 1. 1. 2018 uzavřela pracovní smlouvu s žalobkyní firma JKE Tex s. r. o., aniž došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z Jaroslava Kolmschlaga na JKE Tex s. r. o. [3] Krajský soud uvedl, že rozhodnutí o zastavení řízení o změně (výše pod č. 2) bylo zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 57 A 177/2018 - 55 (dále též „rozsudek ze dne 26. 11. 2019“), a to z důvodu nesprávného závěru žalovaného o tom, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z Jaroslava Kolmschlaga na JKE Tex s. r. o. nedošlo. V nyní napadeném rozsudku krajský soud na zrušení rozhodnutí o zastavení řízení o změně (výše pod č. 2) poukázal a konstatoval, že rozhodnutí o neprominutí zmeškání žádosti o změnu (výše pod č. 1) bylo opřeno o stejné skutkové východisko. Vyhodnotil proto, že ani jedno ze dvou jmenovaných rozhodnutí nemůže odůvodňovat závěr správních orgánů o tom, že pracovní poměr žalobkyně u Jaroslava Kolmschlaga skončil ke dni 31. 12. 2017, a že k převodu práv nedošlo. [4] Krajský soud proto v nyní napadeném rozsudku posuzoval pouze to, zda lze zánik pracovního poměru žalobkyně dovodit z informace OIP (výše pod č. 3). Podle krajského soudu z uvedené informace takový závěr učinit nelze. OIP je orgánem zřízeným ke kontrole dodržování pracovněprávních předpisů, není však oprávněn podávat závazná právní stanoviska hodnotící vznik, změnu a zánik pracovněprávních vztahů pro jiné státní orgány. Krajský soud zdůraznil, že podle § 338 odst. 2 zákoníku práce dochází k přechodu pracovněprávních vztahů, dojde-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli. Konzistentní tvrzení žalobkyně ve spojení se zjištěním nezměněných skutkových okolností výkonu práce žalobkyně musí být důvodem pro dokazování skutečnosti, zda došlo či nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu z Jaroslava Kolmschlaga na JKE Tex s. r. o. [5] Krajský soud uzavřel, že skutkový stav ohledně zániku platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně, který vzaly správní orgány za základ napadeného rozhodnutí, nebyl řádně zjištěn a vyžaduje zásadní doplnění. Proto zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Plné znění rozsudku je přístupné na www.nssoud.cz a Nejvyšší správní soud na něj pro stručnost odkazuje. III. [6] Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatelka se neztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že rozhodnutí ze dne 26. 3. 2019 nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a spisový materiál vyžaduje zásadní doplnění. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně podala svou žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna. Spisovým materiálem bylo prokázáno, že její zaměstnanecká karta zanikla v souladu s § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců již dne 1. 3. 2018. Stěžovatelka poukázala na zrušené rozhodnutí o zastavení řízení o změně zaměstnavatele, které dle jejího názoru, ač bylo později zrušeno, stále bezpečně prokazuje skutečnost, že správní orgán I. stupně v rámci své úřední činnosti disponuje informacemi, na základě kterých, lze učinit závěr o tom, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z Jaroslava Kolmschlaga na JKE nedošlo. Správní orgány se podle stěžovatelky otázkou přechodu práv a povinností zaměstnavatele dostatečně zabývaly, jelikož daly podnět orgánu inspekce práce k prověření, zda k přechodu práv a povinností zaměstnavatele došlo, či nikoliv. Závěr, že k přechodu práv a povinností zaměstnavatele nedošlo, jak je uvedeno v informacích o výsledku kontroly, odpovídá požadavkům § 3 správního řádu. OIP je oprávněn kontrolovat dodržování povinností v pracovněprávních vztazích a jeho závěry není stěžovatelka povinna zkoumat. Sama žalobkyně při podání žádosti netvrdila, že k přechodu práv a povinností došlo; naopak připustila, že měla povinnost požádat o souhlas se změnou zaměstnavatele. Pokud žalobkyně později tvrdila, že k uvedenému přechodu došlo, bylo na ní, aby svá tvrzení prokázala. Stěžovatelka vyjádřila zásadní nesouhlas se závěrem krajského soudu, že se správní orgány měly vyrovnat s existencí § 338 zákoníku práce, jakož i se závěrem, že skutečnost, zda došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, byla v řízení předběžnou otázkou ve smyslu § 57 odst. 1 správního řádu. Krajský soud nespecifikoval, proč by nebylo možno při posouzení sporné otázky vycházet z informace OIP, což zakládá nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. IV. [7] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje se závěry rozsudku krajského soudu. Je přesvědčena, že neexistoval důvod pro zastavení řízení. Krajský soud došel ke správnému závěru, že správní orgány nesprávně posoudily doklady obsažené ve spisovém materiálu prokazující přechod práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů z podnikající osoby Jaroslav Kolmschlag na společnost JKE Tex s. r. o., a postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu, neboť učinily závěr na základě ne